Tancuj Matyldo

O strastiach patologickej zábudlivosti a ľudskej premeny exekútora, čím sa jasne od začiatku naznačuje, že ide o nečloveka, v aspoň čiastočného človeka, kedy až nešťastie, choroba či nepriazeň osudu dokáže vyhĺbiť z neho aspoň niečo citlivé. Pre mňa to ale až taký veľký film nie je, je dobrý, ale nie strhujúci, taký bežný v nebežnej téme s odkazom, že ten sociálny systém u nás nie je ideálny. (02.04.2024)

Funkční intimní drama, které si sice nese "tíhu" pozitivního poselství a tak rozhodně nepotěší ty, kteří ve svém neradostném životním údělu hledají tu pravou filmovou kvalitu a naděje či nedej bože láska jsou pro ně sprostá slova.  Ovšem nás ostatní, takové ty normální, možná i sangviniky, nemohl tenhle střízlivý herecký koncert páně Rodena, Rázlové a nadějného Šoposkiho nepotěšit.  Nenápadně si Matylda, jak jsem koukal, posbírala i nominace na České lvy a byť si kromě hudby nic neodnesla, tak cítím naději, že by to ani s českými filmovými cenami nemuselo být do budoucna tak špatné. Pan Alzheimer je a asi i dlouho bude vděčným filmovým tématem, poněvadž na stará kolena si s ním nikdo z nás povídat  jistě moc nechce a po padesátce se stává noční můrou častěji než anorektická dáma s kosou a tady pan Slavík o něm zpívá docela poctivě.  Nejsilnější scény: Hovno! a Pomoz mi.  K pětce mi chyběl pohled Otce.. (21.04.2024)

Na rozdíl od Přišla v noci se nedostavilo zklamání, ale obrovské nadšení. Tancuj Matyldo není pouze film roku 2023, je to nejlepší český film posledních několika let. Dlouho mě žádný film tak nesevřel u srdce. A v sále jsem evidentně nebyl jediný, v závěrečné půlhodině by bylo slyšet špendlík na zemi. Všechny čtyři hlavní postavy jsou znamenitě napsány a stejně znamenitě zahrány. Lze na ně nahlížet jako na čtyři přímky, které se nemohou nikdy protnout, nemohou se nikdy pochopit. A my je můžeme buď nejméně jednu anebo i klidně všechny čtyři nenávidět, nechápat, odsuzovat, litovat, ale v duchu si přát, kdy už se sakra aspoň dvě z nich protnou?! Souhlasím s tím, že Karel Roden a Regina Rázlová podávají životní výkony, platí to však ale i o Zuzaně Kanócz a mladém Antoniu Šopoském. Pokud tihle čtyři nebudou ověnčeni Českými lvy, budu to považovat za nespravedlnost. A to musím podtrhnout, že zbožňuji Elišku Křenkovou a Tatiana Vilhelmová předvedla strhující výkon v Bratrech. Silný filmový zážitek, na nějž nikdy nezapomenu. Kdyby tvůrci do snímku nevložili aspoň trochu humoru a špetku odlehčení, myslím, že by všichni diváci a divačky po půlhodině upadli do silně chmurných stavů. (03.01.2024)

Film Karlík a zapomětlivá bába mi po včerejší ukrutné týmstavějící lobotomii opět částečně obnovil pocit naděje, že se u nás nemusí nutně točit jen pícniny pro retardovaná hovada s druhořadými ochrnutými kašpary, byť se jako takový rovněž týká mozkové degenerace. Fucktem sice je, že pokud jeden nevlastní matku, které ten zkurvený Němec schovává věci, přesouvá nábytek a občas jí v hlavě šťouchá brambory, nebude to pro něj dvakrát záživné téma, nicméně solidní děj, sysluplné dialogy a skvělé výkony jak Karlíka, tak tunelářské báby Rázlové, jsou skutečným balzámem na uši. A taky na oči a na cerebrální dysfunkce. Obzvláště, pokud se před tím masochisticky zbitchujete nějakým úplavičným análním výtěrem z komerčních žump, vesměs v podobě Alzheimerem napsaných a ukrutně třeskutých taškařic ze šimpanzího výběhu s bezpáteřními prostituty Langamejem, Prachařem, Hřebíčkovou nebo Kostkovou v hlavních rolích. Krásné tři strupy. (04.04.2024)

Film byl natočen díky osobním zkušenostem tvůrců, které byly bohužel velmi negativní, ať už se jedná o zážitek se sociální pracovnicí, nebo péče o matku v ústavu (už jen to, že ji přijali okamžitě a díky nějakému vlivu, nebo úplatku, svědčilo o tom, že tam nefungovalo vše tak, jak mělo). A to se odráží i v pojetí tohoto filmu, který působí velmi depresívně, aniž bych snižovala hrůznost nemoci jménem Alzheimerova choroba. Věřila bych i tomu, že rozklíženou rodinu tohle může paradoxně sblížit, ale spíš bude pravda to, že fungující rodinu to zdevastuje. Přidám osobní zážitek - když jsem byla s maminkou na kontrole u psychiatra, ptala jsem se ho, jak zvládat její občasné záchvaty vzteku, sebelítosti, plačtivosti a podobně - odpověděl, že jí prostě mám dát diazepam, že ji to uklidní. Pak se podíval na mě, na mé roztřesené ruce a kruhy pod očima z nevyspání a dodal: A vy si ho občas vemte taky. Souhlasný komentář: Tinush, kinderman, Miki68 (29.02.2024)