Tancuj Matyldo

A pak že to nejde. Kategorii komedie bych k snímku asi neuvedl, přesto jsem rád, že jsme s ženou film na večerní pohodu vybrali. Po všech těch trapných českých taškařicích se v českém filmovém rybníčku opět blýskla krásná rybka, která je skutečnou lahůdkou. Herecké výkony na té nejvyšší úrovni(hlavní duo), dobře zvolená hudba, místy skutečně skvělá kamera a hlavně většina dialogů měla hlavu a patu. Za filmy podobné kvality se mají utrácet peníze a ne za rychlokvašky typu Jedeme na teambuilding, kdy je Vám u filmu až trapně. (06.04.2024)

V kolika verzí, kolik zpěváků, v kolika stylech a aranžmá u jedné písně, Waltzing Matilda; a právě tolik - ne-li mnohem víc - je variant milostného trojúhelníku: matka, její syn a jeho žena, ale tahle píseň se jmenuje Stárnutí k smrti (Alzheimer je jen subvarianta). Slavík v zájmu košatosti příběhu přibírá vnuka (ti většinou v chybí) a ošetřovatelky (v širším smyslu, ty chybí jen zřídka). Vyuštěním jsou jen dvě možnosti: matka zemře doma, matka zemře v ústavu. Pokud zemře doma, potom v mezidobí dojde k rozchodu muže a ženy. Žena argumentuje: když v obou případech zemře, proč ji mít doma? Protiargumentace je obtížná. Pokud se zdaří, následuje další argument: proč si tím ničit vlastní života? Na to se už sotva co dá říct. (03.05.2024)

Výborné komorní drama o nevyléčitelné nemoci a péči o nemocného člověka.. Oceňuji, že je celý ten příběh uvěřitelný, divák jako já má pocit, že sleduje život, ne filmové vyprávění.. Regina Rázlová fantastická, Karel Roden výborný a mladý Šoposki se mezi nimi neztratil, působil přirozeně.. Ode mne krásné čtyři hvězdy a pochvala za scénář.. (26.04.2024)

Strhující Roden i Rázlová. Místy mi až mrazilo. Ústřední linka pomalu se rozpadající osobnosti Matyldy byla svojí syrovostí na hranici geniality. Bohužel mi trochu vadilo, že vedlejší linka otec-syn byla ukázána tak nějak napůl. Proměna z hajzlů v nejlepší kámoše - tomu jsem prostě nevěřil. Na režisérský debut ale brilantně a zručně natočený kus o asi nejhorší nemoci, kterou kdy lidstvo poznalo. 80% (30.03.2024)

Nevím proč, ale sebelítostivý a vypočítavý cizopasník jménem Simona Peková (Přišla v noci) mě lákal víc než jiná silná ženská hrdinka: Matylda. Nakonec vyšlo filmové setkání i s touhle matinkou a právě ona doslova naruší život svému synovi, spořádanému rozvedenému exekutorovi. Stejně jako Peková i Regina Rázlová představuje spontánní živelnou ženu, u které se ovšem objevují symptomy Alzheimerovy choroby. Navíc za podivných okolností přišla o byt a systematickému a emočně chladnému synovi Karlovi nezbývá (zatím) nic jiného, než vzít matku k sobě. Nástup nemoci je navíc plíživý, takže některé kroky syn připisuje matčině spontánnosti až ztřeštěnosti, posléze začnou dle očekávání vyplouvat staré rodinné křivdy. I Přišla v noci pracuje se silnou ženskou postavou i s tématem mezigenerační odcizenosti, přičemž vytahuje i další těžké motivy. Pár přehmatů tam určitě bylo: kupříkladu chování zaměstnanců pečovatelského domova, okatě soustavné přešlapy vnuka, parodická návštěva sociální pracovnice i fakt, že některé vedlejší postavy působí poměrně neživotně. Každopádně skoro každé Karlovo řešení či rozhodnutí má dopad i na další členy rodiny a jejich vzájemné vztahy. Zatímco Karel Roden už je pár let vládcem českého filmu, Rázlová dokazuje, že je škoda, že byla roky mimo filmové dění. Právě oni dva jsou hlavním důvodem, proč si tenhle kousek pustit. Celkově krapet schematické, předvídatelné a manipulativní, protože jediná správná cesta postarat se o nemocného příbuzného je přece doma, ale čtyři hvězdy dám rád. (02.06.2024)