Bratři

Na naše takové normální zabijáky mám nemlich stejně rezervovaný názor jako verbal, čili ad jeho komentář, no a jako potomek člověka, který za své hrdinské počínání během druhé světové seděl společně s dalšíma Maděrama v letech 50., a  za držkování a zřejmý odpor i v letech 70., v obou případech na Borech, v prvním turnusu i s "vycházkami" do uranových dolů, bych oběma zásadně vymezeným stranám společenského sporu naznačila, že stačí používat mozek, zapojit rozlišovací čidla detekující seniorskou aroganci, podivně neutuchající a mně osobně nesympatickou touhu po oficiální pochvale a hlavně absenci pokory v časech, když už člověku není dávno dvacet a měl by umět férově vyhodnotit komplexní důsledky dávných činů, aspoň sám před sebou. K tomu mimořádného Filipa netřeba. Pánové hráli dobře, Táňa i Matěj Hádek byli skvělí, film to je pěkný. (08.02.2024)

Ja teda nechcem nikomu hovoriť, koho má označovať za hrdinu, ale akosi národy trpia na to, že vždy si za akéhokoľvek režimu vyberajú na oslavu ľudí, čo boli narušení (Palach) alebo normálne rovno vrahovia (Mašínové). A ešte im udeľujú vyznamenania. Pretože nič proti odvážnemu odboju proti boľševikom, ale čo sa dočítame z pracovnej činnosti bratov Mašínov? Najprv ubili tyčou a zastrelili istého Kašíka, lebo bol špinavý komunista - ale neskôr vyšlo najavo, že to bol hlboko veriaci človek pod dohľadom ŠTB. Následne nejakého bežného príslušníka SNB Ctirad veľmi humánne podrezal dýkou, potom prepadli nejaký voz plný prachov s výplatami pre zamestnancov a zabili istého milicionára, ktorý ani nebol komunista. Za prachy si kúpili motorky či gauče. No a potom ešte zapálili stohy slamy a takmer zabili dobrovoľného hasiča. To je pravdupovediac kurva odbojová činnosť. Také guerilly by nedal dokopy ani Guevara s Castrom dokopy. Takže naozaj netuším, čo je tu hodné celebrácie, ale slniečkári si týmto stúpili do vlastného hovna, pretože si asi pred natáčaním nenaštudovali, že Mašínové urazili aj ich najväčšiu modlu - velikotočeného Vaška od Havlů, ktorého Ctirad nazval: „kretén pěstovanej estébákama“. Ups, tu sa musí správnemu vlajočkárovi zatočiť hlava, kam sa postaviť, akú farbu vyvesiť, koho teraz adorovať? Každopádne v asi poslednom rozhovore s Mašínom z roku 2010 je zároveň aj kruto veľa pravdy. Dôkaz toho, že aj vrah môže hovoriť múdro. (04.02.2024)

Na Oskary tam chybí asi trochu více rozvinutější psychologie postav, na druhou stranu jsem měl dojem, že z postav čišilo, co pro svobodu musí udělat, aniž by to museli ve filmu nějak vysvětlovat. Ať už se jednalo o Mašíny, fiktivního Kollera nebo jejich rodiny. Tím pádem se to ubírá víc přímočařeji, pořádnější akční kabát si Bratři obléknou až v závěrečné úprkové části s výbornou hudbou. Tomáš Mašín zachytil dle mého  trefnou podzimní syrovou atmosféru. Není to žádný "Ryan", avšak na české poměry dost nadprůměr. O kontroverznosti odbojové skupiny si názor může udělat každý sám a jsem rád, že se film nevydal tímto směrem. Jinak Tatiana Dyková je tam herecky všechny převálcovala. (18.11.2023)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)

Adaptace povšechných hesel z Wikipedie se zdechlou dramaturgií. Film tak předposraný, že se přes dvě hodiny snaží nesejít z cesty sázky na jistotu a nabízejících se klišé. Za pozitivum by se možná dala považovat jistá nestrannost, ale co z toho, když se jedná o naprosto rutinní antikomouš thriller, na který se do roka zapomene. Největší koule měli ti, co si troufli tohle poslat na Oscary (kde se film zcela po zásluze ani neohřál). (10.03.2024)