Bratři

Tímto filmem jsem doufal, že mi bude jednoznačně vysvětleno, proč bratři Mašínovi založili odbojovou organizaci a konali to, co konali až do jejich útěku na západ. Problém ale je, že první polovina filmu je podle mě dost zmatečná. Důvody vzniku odbojové skupiny pro mě nejsou natolik platné, aby je neměl po druhé světové válce s příchodem komunistů i zbytek národa, který se komunistům v tu chvíli nehodil. Celkově jsem v tom musel hledat hromadu souvislostí, než abych vše na první dobrou pochopil. Druhá polovina už je spíš takový survival thriller, který ale má pro změnu super atmosféru. Ve výsledku ale spíše zklamání, hlavně tedy po scénáristické stránce. Čekal jsem od toho větší vyjasnění jednotlivých souvislostí a snahu přesvědčit diváka, že Mašínové nejsou vrazi (nejsem ani pro jeden názor), což se reálně podle mě úplně nestalo. (15.04.2024)

Pokus neadorovat ani neobviňovat moc nevyšel. Nejkouzelnější, možná nechtěnou,  scénkou celého filmového vyprávění o hrdinné odbojářské skupině bratrů Mašínů byla ta, když u Ctibora Nováka zazvonila Státní bezpečnost.  Tady mohlo umřít zmrdů... Ale chápu, proti svázanému esenbákovi se "odbojaří" lépe.   Smáznout to nejkontroverznější z celého příběhu bratrů Mašínů do několika krátkých epizod, kde se třeba o přepadení vozu s penězi nakonec vlastně jen mluví a o použití peněz z téhle loupeže už úplně pomlčí, to chce hodně takové té mašínovské "odvahy".  Samotný útěk byl ale pak moc fajn, takové hongkongské akční béčko, a to se jen tak v českém filmu nevidí. Naposledy myslím v Nahotě na prodej.  Nezasáhlo, nenasralo a dokonce ani nenudilo. Typický průměr. (07.02.2024)

Bratři jsou tak ploší, chladní, povrchní a jejich motivace tak mizerně načrtnutá, že člověk, kterej nemá tušení, kdo byli, za čím stáli a v co věřili, napálí jednu hvězdu už jenom proto, že film prostě vyobrazuje dva vrahy, jejichž násilný činy jsou po dekády společensky i mediálně glorifikovaný, a který vedly k nevyhnutelnýmu rozkladu všech přímo i nepřímo zúčastněných. Soudnej divák s povědomím, za co a proč „bojovali“, napálí ty hvězdy dvě prostě proto, že ten film je další ukázkou dramaturgický a scenáristický impotence českých filmových tvůrců. Udělat z tak silnýho, podnětnýho, inspirativního a zároveň polarizujícího tématu něco tak beztvarýho dovedou fakt jenom Češi. Tady je navíc hnusnej i vizuál, nezvládnutej střih a nevýrazná režie! (31.01.2024)

Bratři Mašínové jsou bezpochyby kontroverzní figury československé historie. První filmové zpracování jejich příběhu tak mělo jedinečnou šanci nabídnout hutné psychologické drama říznuté thrillerem, které osvětlí proč se rozhodli udělat to co udělali. Jenže to se bohužel nestalo a i když je tu znatelná snaha o moderní a svižný film, výsledek je spíš rozpačitý a mě jakožto někomu kdo si o bratrech a jejich činech nemyslel vůbec nic přinesl akorát to že v jejich útěku byla velká dávka sobeckosti protože jim muselo být jasné že jejich konání se následně podepíše na matce a sestře. I z toho by se nicméně dalo vybruslit ve chvíli kdy by oba bratři a jejich kamarádi nebyli jen ploché postavy a kterých se během víc jak dvou hodin nedozvíme prakticky nic co by si divák nenašel na wikipedii. Jestli tohle měla být splátka dluhu v rámci české kinematografie, tak je to splátka docela nízká. Potenciál na velký a důležitý film tu totiž byl…60% (03.02.2024)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)