Na Hromnice o den více

Fenomenální Bill Murray hrající jako bůh (ostatně nebyl on v tomto filmu vlastně bůh?) :-) Nádherný příběh s hlubším poselstvím, má nejoblíbenější americká komedie všech dob. I po 20 shlédnutí nacházím jemné Billovo herecké niance a drobnosti, které mne opět dostanou a rozesmějí až do slz. A nad myšlenkou, že i tam, kde to nenávidím, lze nakonec najít štěstí a lásku, mi oči vlhnou opět. Snímek má celou řadu humorných scén vypointovaných k dokonalosti... (05.08.2005)

Naprosto totalni jizda. Jedna z nejlepsich romantickejch komedii. Napad na zaseknuti v case je fakt fajn a originalni, protoze to neni, ze by se v case vracel, on se mu den furt opakuje a to tu asi jeste nebylo. Je sice fakt, ze z nekterejch scen se dalo vytezit vic a Ramis se spis nez na nejaky masakry v podobe sebevrazd a vytrznosti a podobne zameruje na romantickou linku, ale vubec to nevadi. Andie je tady fakt kouzelna a Murray je naprosto nehoraznej drtic. K tomu si prictete fajn hudbu a prijemnou delku. Proste jednoznacnejch 5*. (25.12.2007)

Bill Murray, zprvu lehce arogantní a nevrhlý, později neodolateně šarmantní a úžasně sympatický předvádí ve svém nejlepším filmu (a ano znám i Lost in Translation) doslova spanilou jízdu, ve které se snaží dobýt srdce překrásné Andie MacDowell a my nemůžeme jinak, než mu s konstantním úsměvem na tváři držet palce... Originální námět, vychytaný scénář a inteligentní humor jsou základní ingredience této nezapomenutelné komedie, která snad až na jeden trochu patetický výlev lásky v posteli (bez sexu samozřejmě, tak hluboko bychom zase neklesli) nemá chybu. 9/10 (14.08.2008)

O tomto filmu se zajímavě zmiňuje Pierre Bayard ve své knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli" (česky 2010). Autor se zaměřuje na jedno z rizik plynoucích z nečtení knih, a sice to, kdy hrozí, že ... "nedokážeme získat osobu, do které jsme se zamilovali, protože jsme nečetli její oblíbené knihy." Cituji z knihy: "Na náš milostný život mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav. Sdílet stejnou nebo alespoň společnou četbu s partnerem je jednou z podmínek dobrého milostného porozumění. Z toho pramení potřeba naplnit od začátku vztahu očekávání milované osoby tím, že jí dokážeme blízkost našich vnitřních knihoven... Film "Na hromnice o den více" vytváří za pomoci složitých vyprávěcích prostředků iluzi celistvosti a jasnosti vnitřních knihoven, díky níž spolu mohou dvě bytosti mluvit o svých knihách, a tím sami o sobě, aniž by se v konverzaci z jejich světa něco ztrácelo. Aby mohl nastat skutečný rozhovor o kultuře a následná dokonalá shoda vnitřních knih, musel by ale člověk věnovat čas pečlivému studiu knih, které jeho partnera nejvíce ovlivnily. Použitá metoda by tedy skutečně mohla v situacích, ve kterých chceme někoho okouzlit, přesvědčit druhého, že s ním sdílíme společný kulturní prostor. Tím, že se Phil seznamuje s Ritinou oblíbenou četbou a co možná nejlépe i s jejím osobním světem, pokouší se vytvořit iluzi, že jejich vnitřní knihy jsou identické. Dokonalý milostný vztah by měl možná nakonec skutečně umožňovat přístup k partnerovým nejtajnějším textům." UPDATE 19.4.2020 - Po letech jsem dostal chuť si tuhle klasiku pustit znovu - poté, co jsem nedávno zhlédl snímek Všechno nejhorší, který vykradl ten nápad s opakováním jednoho dne. A musím říct, že mě to hodně bavilo, vážně je to hodně vtipné a v čase to nijak neztrácí na svěžesti. Vadí mi tam asi jen 2 věci: jednak jsem nikdy moc nemusel Billa Murraye a dovedl bych si zde představit někoho lepšího (Andie MacDowell je zde ovšem vrcholně kouzelná), a potom zde taky postrádám vysvětlení, proč se hlavní postavě stále opakuje jeden den. Plus trochu mi přijde, že v prostřední části filmu trochu dojde dech a začne se tam vkrádat lehká nuda. Jinak tomu filmu už asi není co vytknout. (29.05.2011)

Ten fantastický prvek nekonečně dlouho opakujícího dne a humor z něj vyplívající je to, co dělá film tak přitažlivým. Jeden bez druhého by byly jako Lauer bez Hardyho, jako Simon bez Furunkla. I když, dovedu si docela dobře představit drama muže, který je zaseknutý v stále se opakujícím stejném dni. V tak "roztomilém" americkém městečku by to skutečně muselo být o nervy. Zde je to vlastně i pro Billa Murraye docela drama, jenže on to stále obrací v humor. A tak je tahle kombinace nakonec asi nejlepší. Pro mě je to film, který můžu vidět klidně i rok co rok. Asi tak, jako nám cpali každé vánoce Mrazíka, mohli by nám na Hromnice (2. února) cpát tohle. Nakonec bychom třebas mohli s Billem Murayem poznat, jaké to je, prožívat něco stále dokola. (14.08.2012)