Na Hromnice o den více

Romantická komedie s originálním nápadem a hlavně s bezkonkurenčním Billem Murrayem...ten chlap se mi ze začátku filmu líbil víc než na konci:) Ale kdo by se nezměnil kvůli takové nádherné osůbce, která navíc vypadá jako Andie McDowellová? Je to skvělá zábava a navíc je to i milé...doporučujeme obzvlášť ke sledování ve dvou, když není právě nejlepší nálada;) (21.01.2004)

Fenomenální Bill Murray hrající jako bůh (ostatně nebyl on v tomto filmu vlastně bůh?) :-) Nádherný příběh s hlubším poselstvím, má nejoblíbenější americká komedie všech dob. I po 20 shlédnutí nacházím jemné Billovo herecké niance a drobnosti, které mne opět dostanou a rozesmějí až do slz. A nad myšlenkou, že i tam, kde to nenávidím, lze nakonec najít štěstí a lásku, mi oči vlhnou opět. Snímek má celou řadu humorných scén vypointovaných k dokonalosti... (05.08.2005)

Tento film stojí a padá na hereckém výkonu Billyho Murraye (jako Phil Connors) a originální zápletce nekonečně se opakujícího dne. Je pěkné, jak je každý den stejný, ale vyvíjí se jinak v závislosti na chování hlavního hrdiny. Počáteční šok a snahu vymanit se z nekonečné smyčky postupně nahrazuje zneužívání této „výhody“ k vlastnímu prospěchu. Když už je postupně dokonale seznámen nejen s prostředím, ale i s lidmi, které se v jeho okolí během opakujícího se dne vyskytují, rozhodne se pokusit získat svou tajnou lásku Ritu. Zjištění, že toho ani při znalosti všech okolností není schopen, ho uvrhává do beznaděje, kdy cynicky zkouší sebevraždy na všechny způsoby. Nakonec uspěje teprve v okamžiku, kdy se nesnaží vylepšovat svět pro sebe, ale zkouší ho vylepšovat pro ostatní. Je to takové skryté poselství filmu. Člověk až žasne, co všechno kolem sebe svým jednáním může (by mohl) ovlivnit, kdyby nezůstával čistě sebestředně sobecky uzavřen sám pro sebe, tak jako na začátku Phil Connors. Příjemná oddechová podívaná s hlubší myšlenkou a šťastným koncem. Asi nejlepší role Billyho Murraye. 83% (29.11.2010)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

Nejdřív jsem u téhle záležitosti měl o stupínek nižší hodnocení, ale cca. po tisícovce hodnocení jsem zjistil, že o mnoho lepších (čistokrevných!) komedií jsem moc neviděl. Bill Murray v ní doslova kraluje, a hlavně díky němu neomrzí ani na několikáté zhlédnutí. Navíc může fungovat i jako humorné ohlédnutí za životem. Schválně, přiznejte se, kdo jste ani na chvilku po Philově handicapu nezatoužil? (22.10.2005)