Na Hromnice o den více

"Nemáte déjà vu?" - "Podívám se do kuchyně." Stoprocentně milý film s naprosto úžasným Billem Murraym. Jeho reportér Phil je sice jeden velký chodící sarkasmus, ale je to sympaťák a naštěstí pro něj a pro diváky i dost inteligentní člověk, který velmi dobře pochopí, jaké výhody všeho druhu mu hromnicová časová smyčka přináší, a okamžitě je začne objevovat a využívat. A je radost se na to dívat. O trochu menší radost je sledovat, jak si naopak Phila vyhledávají nevýhody smyčky a jak jeho počáteční cynický údiv a málem klukovské řádění pomalu střídá deprese a odevzdanost - ovšem pozor, i to je pořád vtipné! Takže nezbývá než mu držet palce, držet palce a držet palce, no a ačkoliv je moralizování pravděpodobně to poslední, oč téhle komedii jde, stejně si z ní nakonec můžete leccos užitečného odnést. Stačí chtít. (30.07.2019)

Prý komedie? Houby s octem. Existenciální drama! A dost drsné, když si tam člověk představí sebe. Jistě, opakování stále téhož dne naskýtá spoustu lákavých možností, že? Můžu smilnit, chlastat nebo jako Phil ukrást sekuriťákům pytel pěněz a pak je rozfofrovat. Jenže: cokoli si koupím, druhý den zase nemám! A tak je to se vším. Navíc, i sebehezčí zážitek pozbývá smysl, když na něj pak člověk nemá s kým vzpomínat. A zasadit strom, postavit dům a vychovat syna, to se jaksi za jeden den stihnout nedá. Ostatně, Phil má problém i jen sbalit holku, do které je zamilovaný. A když už člověku z té časové smyčky hrabe, nastupuje deprese největší. Nejen, že veškeré zážitky (dokonce ani případně páchané zlo) nemají smysl a jsou promptně anulovány, ale i sebevražda je marnost nad marnost. Ano, vyzkoušel to mnohokrát. Od skoku pod náklaďák až po pád z kostelní věže (jestlipak se teď na mě dívá Bůh?) Ne, není úniku. Stejně se zase probudíš do toho samého blbého rána a celé to pachtění odnikud nikam začne nanovo. Brr... U jednoho geniálního způsobu, jak se zabít, ponořený ve vaně s toustovačem v rukou, jsem se sice řehtal jako kůň, ale přitom mě skutečně mrazilo hrůzou – velice nestandardní zážitek! Naštěstí to odlehčili tou červenou knihovnou v závěru, jinak by to byl film opravdu na mašli (na topinkovač :-)  P.S. Závidím všem šťastlivcům, kteří to chápali jako komedii. A mimochodem, ani ta blbá charita by nic neřešila. Ta ubíjející časová smyčka by totiž zrušila i veškeré dobro, co by jen člověk za jediný den stihl napáchat. (16.07.2013)

A půl. Exkluzivně pojatá, kouzelně magická a inteligentně úsměvná komedie o jednom opravdu dlouhém dni, který trval nekonečně dlouho. Film hezky přesně ukazuje, jak se může člověk během (několika) dní změnit k lepšímu a poučit se ze svých chyb. To se stane Billu Murraymu. Něco hodně zvláštního. Každý den se vzbudí a každý den je stejný. Pořád dokola. Postupem času si v tomto "daru" najde svůj řád a naučí se v něm žít, prožívat ho pořád dokola. A zlepšovat se. V jedné chvíli na tom bude dost mizerně, lapen v časové smyčce a neustále se opakujících okamžiků, a tak si řekne, že to musí skončit, což se mu ovšem nepovede. Otázkou zůstává, proč se v této smyčce ocitl a co se musí stát, či co musí udělat, aby se vše zase vrátilo do těch správných kolejí? A chce to vůbec? Film je plný humorných momentů a dialogů. Excelentní je taktéž návaznost jednotlivých situací v průběhu času a Billova postupná perfektní orientace a nadvláda nad nimi. Snad malinkou výtku mám jen k tomu, že se mi nedostalo alespoň nějakého vysvětlení, proč ona časová smyčka vznikla a co způsobilo, že opět zanikla. I když, možná je to takto i lepší. Aby se divák sám zamyslel... (03.05.2010)

Když jsem viděl tuhle „nadpřirozenou“ komedii prvně, nijak zvlášť mě neoslovila a nechápal jsem, proč je tak vychvalovaná, když jde o ukázkový příklad nevyužitého potenciálu. Od té doby uběhlo spoustu let a když jsem jí teď viděl zhruba pošesté, musím obrátit. Originální námět je nejen nesmírně zajímavý a nutí diváka myslet na „Co bych dělal já?“, ale je opravdu využit a vymačkán do poslední kapky. Skvělý Murray v jedné z posledních rolí jeho „staré“ kariéry, než se vrátil na výsluní jako přemýšlivý postarší bohém, předvádí uvěřitelný přerod postavy z nafoukané primadony, přes zoufalou trosku až po napraveného dobráka. Andie McDowell hraje svou klasickou nevýraznou a rozhodně nijak femmefatalózní oduševnělou romantickou hrdinku alá Zelená karta. Naštěstí ačkoli je vztah těchto dvou hrdinů hlavní kostrou příběhu, nemá ve filmu moc prostoru. Mnohem zábavnější jsou eskapády člověka, kterému se stále dokola opakuje tentýž den, on zažívá stále stejné situace, ale trochu jinak a postupně ztrácí zábrany. Prostřední část filmu je jasně nejvtipnější, nicméně humor je zde spíše jen úsměvný než výbušný. 8/10 (07.01.2008)

Spoiler: Co je mi na Groundhog Day v konečném závěru nejsympatičtější, je fakt, že do života egocentrického hrdiny nezasáhl osud proto, aby z něj udělal lepšího člověka. Narozdíl od Freaky Friday, kde matka a dcera musí dosáhnout smíření, není úkolem Billa Murrayho zachránit někomu život, stát se lepším člověkem nebo porozumět lidem ve svém okolí. Jeho zasetknutí v jediném dnu je produktem pouhé náhody a je tedy čistě na něm, co si z věčnosti plné příležitostí, které na nikom nezanechají následky, vlastně odnese. Což v konečném důsledku činí jeho transformaci o to pronikavější a sympatičtější. (15.11.2016)