Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij

Když v roce 1956 přišli američani s adaptací Tolstého románu, mohli to někteří rusové brát jako svatokrádež. Když budu parafrázovat název 5.epizody Star Wars, sovětská říše vrátila úder a o deset let později v do té doby nevídaném velkolepém stylu sama ukázala, jak si ona představuje Tolstého román ve filmové podobě. Psát o Bondarčukově Vojna a mír je velmi vděčné, protože je opravdu o čem. A nutno říct, že netřeba šetřit superlativy. Začnu u rekordů - je to dodnes nejdražší film všech dob. Drží celosvětový rekord (zanesený ve Guinessově knize rekordů) v počtu exteriérových lokací, kde se natáčelo, jde o 168 míst. Natáčení gigantických bitev se zúčastnilo - ano čtete dobře - 120 tisíc komparzistů!!! Natáčení trvalo 7 let a výsledek je dechberoucích 7 hodin filmového orgasmu. Ať jde o monumentální bitvy, či třeba scénu zapálení Moskvy, s ulicema plnými poletujícího popela. Svýho času v kině na 70 mm panoramatickém obrazu to byl nářez! V hlavních rolích se představila kompletní herecká špička sovětské kinematografie, včetně pana režiséra v titulní roli. Bohužel, i takové gigantické dílo není dokonalé. Bondarčuk sice uchvacuje jako režisér masových scén, ale v interiérových, subtilně pojatých scénách někdy selhává. Ale to je jen malá výtka, protože jeho invenční režie smazává i takovéto nedostatky. Ano, rusáci to dokázali a nakopali američanům prdel. A ti jim za to ještě dali Oscara :o)) A nejlepší zpráva na závěr, koncem roku (2003) se chystá DVD s remasterovaným obrazem.Pro mně osobně jistá koupě. (28.09.2003)

První část filmového románu je spíš vojna než mír. Fiasko bitvy u Slavkova a nebe, tak vysoké nebe, že je těžké věřit, že jsme si toho nikdy dřív nevšimli. Děj se točí ponejvíce kolem Andreje Bolkonského a jeho rodiny, moudré sestry Marji, (ne)milované manželky Lízy, "pruského krále" knížete Nikolaje, jeho přítele Pierra Bezuchova, který se po smrti svého otce stane hrabětem a letmého seznámení s mladinkou Natašou Rostovou. Vojna a mír je můj oblíbený film a navíc je to zfilmování jedné z mých nejoblíbenějších knih, přesto se budu snažit v dalším hodnocení být strohá a střízlivá, abych nevypotřebovala všechny superlativy, co jich jen znám. Kníže Andrej Bolkonský je dokonalý muž. Vzdělaný, statečný, charakterní, laskavý a krásný (podotýkám, že jako velmi pohledného ho popisuje Tolstoj, to nemůže nikdo přičítat mému přesvědčení, že jeho představitel byl jeden z nejpohlednějších mužů 20. a 21. století). Bitva u Slavkova je působivá, už jen to množství pochodujících komparzistů a pak pohled do toho vysokého nebe... Působivá je i scéna souboje, okouzlující bezradnost hraběte Bezuchova a ambivalentní pocity při pohledu na Dolochova (přiznávám, že přes lítost se přikláním spíš k tomu, že to byl hajzl a ta lítost patří jeho rodině). Ve vztahu k postavě hraběte Bezuchova považuji za nutné říct, že v tomto punktu se pan režisér nepřecenil. Lepšího Bezuchova si neumím představit. Laskavý, zmatený, vyrovnaný, bezradný, toužící po změně a najít pro svůj život nějaký směr, takový méďa s vlídným, klidným pohledem. Mladý hrabě Rostov je přesně takový floutek jako v knize. Člověk ho sice chápe a rozumí mu, ale žádné velké nadšení nebudí, stejně jako krásná Helén, hraběnka Bezuchová, která mně osobně připadala taková přestárlá. On je taky fakt, že ji hrála žena (mimochodem, opravdu manželka režiséra a představitele hraběte Bezuchova) o nejméně deset let starší, než měla podle knihy být. Ostatně, všichni herci, snad kromě Péti Rostova, jsou o 10-15 let starší, než jejich postavy, ale čert to vzal. (09.10.2010)

Aký je rozdiel medzi ruským a americkým filmovým stvárnením legendárneho ruského románu? Odpoveď je jednoduchá. Americká verzia je ľahšie pozerateľná pre konzumného diváka, kdežto Bondarčuk dokázal, že len rusi a ukrajinci môžu verne natočiť Tolstého existenciálnu vojnovú filozofiu. Zvolil pritom dokonalý filmový jazyk a spôsob ktorý nebude zrejme každému po chuti, presne ako aj Tolstého kniha je dosť náročná. Kto bude čakať nejakú akciu, či zápletku, (ktorá sa nedostaví) tak pri 5 minútovej scéne tanca (namiesto nejakej bojovej scény), prestrihavaného s flashbackmi na umierajúceho pána asi dostane závrat alebo film jednoducho vypne. Ruská verzia je totiž pre skutočných filmových fajnšmekerov, je pomalá, snová, plná Tolstého filozofie a až duchovnej poetiky, kde každá kamerová kompozícia je dokonale premyslená. Na tento snímok sa jednoducho musí dozrieť, podobne ako napr. na Bergmanové filmy či geniálnu Vláčilovu "Markétu Lazarovu". A ešte jedno porovnanie so spomínaným českým filmom. "Lazarová" je najdrahší český film a v Rusku zase "Vojna a mier". Dva drahé ale zato veľmi umelecké filmy. (20.10.2013)

Viděl kdysi jako kluk, když to šlo v televizi, a neměl z toho moc rozum. Teď si na to vzpomněla žena, původem ruská šlechtična :-), a přála si k Ježíšku DVD. Po těch letech příjemné překvapení – oni ti Rusové tenkrát ty velkofilmy dělali úplně jinak! Nejvíc mě na tom dostává, jak se tady vyobrazuje monumentální kus historie, používají se k tomu bombastické prostředky, sledujeme milión postav, ale většina filmu je navzdory tomu všemu subjektivní až intimní, často s polohalucinogenním účinkem. A to já rád. A ještě mě s přihlédnutím k době vzniku šokovalo, jak málo je v tom ideologie, v prvních dvou dílech vlastně žádná. (08.02.2010)

Prvá časť Bondarčukovej „Vojny a mieru“; má veľkolepý pohľad. V každom zábere bol značný rozpočet obrazu využitý na výbornú. Dokonca aj tie najstručnejšie a najnenápadnejšie sekvencie sú nádherne zdobené honosnými dekoráciami a kostýmami do takej miery, že záplava farieb a kreativity je takmer ohromujúca. Ale Bondarčuk očividne má malé využitie pre precíznu kinematografickú kompozíciu a často natáča zábery výlučne z rukčnej kamery, čo je vzhľadom na objemnosť obrazu nie je dobré. V niektorých ohľadoch je neočakávané použitie tohto štýlu natáčania rušivé a občas nedbalé, ale tiež dodáva príbehu jedinečnú dravosť. Počas prvej krvavej bitky režisér konečne roztiahne svoje kreatívne krídla a Bondarčukov veľkolepý filmový záber je ohromujúci, keď tisíce vojakov odvážne padnú v úchvatnom konflikte uprostred krvi a dymu, otvoreného boja. Počas týchto sekvencií sa film vo všeobecnosti vyhýba tomu, aby trávil priveľa času jednou postavou a režisér sa evidentne najviac zaujíma o to, aby ponúkol „božie oko“. Pohľad na udalosti, a nie z perspektívy vojnových bezvýznamných pešiakov. Pomocou tejto metódy, je Bondarčuk schopný udržať "rozľahlý" tón jeho zdrojového materiálu, aj keď takíto pohľad prichádza na úkor akejkoľvek intimity, ktorú sme mohli mať s postavami príbehu. 7,5/10 (16.12.2023)