Jmenuju se Dolemite

Eddie také stárne , ale pořád to v sobě má. Postava sprosťáka Rudyho Ray Moora, který jde za svým cílem , být slavný, mu sedí skutečně jako " prdel tlusté ženské na hajzlíku". Rekonstrukce skutečných událostí v zábavné a po černošsky sprostém provedení ač je dostupná v dabingu vynikne jen s titulky. Pravověrní vyznavači " Motherfuckerů" filmů si to samozřejmě užijí mnohem více než Ti co se berou moc vážně. Příjemně koukatelné. (25.10.2019)

O tři roky později a Eddie Murphy si opět střihl roli, která rozhodně stojí za shlédnutí a opět se mírně odlišuje od toho, v čem ho všichni tak dobře známe. Dolemite je pro mě pojem, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale už teď mi je jasné, že ho zařadím do seznamu filmů, kam patří například kousky Ed Wood nebo The Disaster Artist. A originál jednou rozhodně budu chtít vidět! Po filmové stránce je to dlouho na tři hvězdy, ale jakmile se samotný Dolemite začne natáčet, silně mi film začne připomínat Trhák pana Bowfingera. Eddie se i naprosto stejně ksichtí a stejně tak i paroduje kung-fu. Nevím, jestli mě tento melancholický návrat k Bowfingerovi trošku nezastínil kvality filmu, ale ve výsledku jsem skončil u solidní čtyřhvězdy, kterou si tento film podle mě prostě zaslouží. (18.12.2019)

Díky za upozornění na dost zajímavou problematiku natáčení černošských filmů a neméně zajímavou postavu Rudyho Raye Moorea. Sice ten zvrácený černošský humor asi málokoho zasáhne, ale postavy, bratrství a vůbec černošské prostředí ve střetu s kapitalistickým filmovým a hudebním trhem, je dost zajímavé. (25.05.2020)

Clint má svoje Gran Torino, Stalllone Rockyho Balbou a John Wayne Střelce. A jak já to vidím, Eddie Murphy má teď Dolemita a jde o ten nejzaslouženější comeback ze všech. Ten film mi připomněl, proč jsem měl Murphyho tak rád. On totiž netočil černé filmy pro černé (jako ti, co tu byli před ním - s výjimkou Richarda Pryora), ani černé filmy pro bílé (jako ti, co přišli po něm), on je točil pro všechny. Pokud jde o Dolomita, jestli jste viděli předchozí spolupráce obou scénáristů, jako byl Ed Wood, Lid versus Larry Flint a Muž na měsíci, tak by bylo nošením dříví do lesa, kdybych popisoval film jako takový. Jejich poselství se dá shrnout do věty: "Jejich práce se mi třeba nemusí úplně líbit, ale je za ní strašně moc dřiny a srdce". A jakkoli není Dolemite tak výrazný jako předchozí jmenovaní, funguje opět báječně, tentokrát hlavně díky obsazení hlavní role a nezaměnitelné atmošce 70. let umocněné parádním výběrem muziky. A když už jsem u toho obsazení, zvláštní zmínku si zaslouží skvělý Wesley Snipes v roli režiséra. (16.11.2019)

Tupý teplý negr s hubou jak Mig Džegr proslul hlavně tím, jak debilně kurvil rým a rytmikou otevřeně pohrdal, jen aby co nejvíc matkojebů, pičichvostů, kokotích hlav, vylízaných kund a pocákaných koz do jedné strofy namrdal. Trapnosti měl za tři, však vzdělaní čokoládoví bratři na retardaci nedbali, a děsně se mamrdovi hihňali, páč nic intoše tolik neláká jako tumor zfetovaného bezďáka. A tak ten narcistický pičus a jeho zpychlá černá skvadra splácali si filmík, no Dz Rum totál hadra. Obskurní hloupou sračku, co ale v ghettu šla na dračku snad ještě víc než krek, a než bys mentálplotejšn řek, tak mocná černá síla měla svého debila. Dole majt, nahoře pusto, ale proti žádný dišputát, vždyť je to negerské gusto! *** Ač postavené na kultu totálně trapného a slizkého dementa, jenž následně ztrestal zkurveného rasistického otrokáře kulturní syfilidou jménem rap, pořád roztomilé a veskrze vyňuňané retro, kde konečně řádně exhumovali z žump posledních let dokonalého Edýho, který je pořád ve formě a tomu vymatlanému čokočtverákovi rozhodně dodal notnou dávku šarmu i sympatií. A dokonce i Veslymu jeho kurátor konečně vyjednal kloudnou roli! (26.10.2019)