Hlídka

Komediálně laděné drama o noční šichtě několika policejních hlídek v bulharském hlavním městě. Žánrově bohatá směs propletených historek, které jsou napůl mrazivé a tragické a napůl legrační až anekdotické, skvěle obstojí jako náhled do panoptika rozličných postaviček i jako sociálně-politická společenská kritika. (04.01.2021)

Předřečníci tu napsali všechno. Prostě skvělý film, který nepostrádal vůbec nic, krimidrama s troškou humoru. Tři policejní hlídky si přehazují mrtvolu na trati, aby nemuseli "s případem" strávit zbytek služby, a ráno mrtvola vstane a přijde na hřbitov, kde už mají analfabetičtí cigáni nalepené nápisy, které v noci strhávali z pomníků pro sběrné suroviny. A pak ten malý šachista, k smrti ubitý bandou chuligánů, případ s profesorem, co utekl z Domova Alzheimrů... A ještě hosté z Předního východu, uplácející další policisty... Zdánlivý pel-mel není spojen pouze tím, že se odehrává o jedné noci, ale především tím, že ukazuje atmosféru, která je občas stříknuta z rozhlasu a televize, ktrerý oslavuje 30. výročí pádu socialismu... (14.12.2021)

Patřím už k pamětníkům, a tak si vybavuji, že bulharská kinematografie měla už za časů reálného socialismu pověst tak špatnou, že se k nám její filmová produkce dostávala v rámci kulturní výměny "spřátelených" zemí opravdu zřídka. Ani 90. leta nepřinesla změnu, co můžete chtít po divoké privatizaci v balkánském prostoru... Mám od těch dob tendenci pohlížet na tamní produkci s určitou nedůvěrou až despektem. Komendarevův snímek mi ukázal, jak ošidné je přistupovat k filmům s předsudky. Má totiž vymazlený scénář, který obratně balancuje mezi několika žánry. Sledujeme tři policejní hlídky během náročné noční služby a jejich příhody přinášejí divákovi nelichotivou zprávu o stavu bulharské společnosti 30 let po pádu komunismu, kdy se země motá v depresivním kruhu bídy, korupce, odlivu mozků a arogance mocných. Tragika se střídá s komikou, beznaděj s momenty naděje. Film ani na minutu nenudí a patří k těm vzácným momentům, kdy si říkáte, že přesně kvůli tomuhle má smysl stále hledat perly mezi hnojem. Celkový dojem: 90 %. (10.02.2021)

Bulhaři ani třicet let po pádu socialismu nevědí, čí jsou a snímek to zaznamenává. 1)  Klíčovým pojmem filmu je bezmoc. Bulharská společnost očividně není v dobré situaci a jakýkoli pokus o interakci vede k bezmoci. Platy - bezmoc, černé kšefty - bezmoc, bafuňáři - bezmoc, šíbování s mrtvolami - bezmoc, zlatý chlapec - bezmoc. Otřesná je emotivní pasáž z domova důchodců._____ 2)  Spoiler. Zvláště oceňuji práci scenáristů, jejichž umně utkaný děj překvapí svou sofistikovaností i důsledností. I když musím říci, že motiv s přenášením mrtvoly do vedlejšího rajónu jsem už dříve viděl._____ 3)  Závěrečné pointy (jsou celkem tři) předchozí hrůzu částečně relativizují. Nijak ovšem neubírají na celkovém depresivním vyznění. Podivné jsou cesty Boží, dalo by se říci._____ 4)  53letý spoluscenárista a režisér Stephen Komandarev má za sebou medicínské vzdělání, čtyřletou praxi dětského psychiatra (!) a spoustu dokumentárních filmů. Viděl jsem zatím dva jeho filmy (ten druhý je Soud) a oběma dávám po čtyřech hvězdičkách. (16.02.2022)

Scenáristická hitparáda v umně propleteném a vypointovaném příběhu jedné noční šichty několika různorodých policejních hlídek z bulharské metropole. Druhý díl plánované trilogie je vybroušená pecka stejně jako první zářez v podobě tematicky spřízněného Directions – zaměřeného na taxikáře – a představuje lahodně namíchaný koktejl přirozených emocí, sociální kritiky a silných lidských osudů s akurátní dávkou vtipného odlehčení. (02.01.2021)