Červený drak

Krásně zbytečná kapitola hannibalovské mytologie a mimořádně zabitý film. Opravdu nechápu, proč nás tvůrci po tom, co nám v MLČENÍ JEHŇÁTEK představili intelektuálního gurmána Hannibala Lectera, toho času za mřížemi, a v HANNIBALOVI ukázali, co dokáže na svobodě, nezavedli v prequelu na začátek celé legendy a neodhalili nám, jak se z Hannibala Lectera stal Hannibal kanibal. Odmyslím-li si, že příběh pouze recykluje JEHŇÁTKA, přičemž odstavuje postavu Lectera na druhou kolej, musím konstatovat, že scénář samotný je nadprůměrný a obsahuje řadu dobrých nápadů, kvůli kterým stojí zato se na film podívat, zejména úvodní dopadení Lectera a finále (byť na finále JEHŇÁTEK nemá). S Lecterovým sadismem ho ale zabíjí Rattnerova průměrná režie bez výraznějšího autorského rukopisu a schopnosti vytvořit atmosféru a bohužel i výkony většiny opravdu hvězdného hereckého ansámblu. Hopkins i Norton působí místy až sebeparodicky (např. Nortonova rekonstrukce zločinu s diktafonem), Keitel neobdařil svou postavou ani zlomkem charizmatu, jaký měla v podání Scotta Glenna v JEHŇÁTKÁCH, zbytek v čele s Ralphem Fiennesem ale potěšil a speciálně jsem ocenil návrat mého oblíbence Anthony Healda v roli slizkého Dr. Chiltona. Na filmu mě nakonec nejvíc pobavilo, když jsem přemýšlel o tom, jak by asi vypadal, kdyby jej natočil Michael Bay, o kterém studio uvažovalo před Rattnerem. Myslím, že z lůžka ve své cele se zvedající Lecter zpomaleně objížděný kamerou z podhledu, by nebyl špatný :) (13.11.2005)

Mlčení jehňátek mělo svou atmosféru, nicméně mě to pořád tak nebralo, Hannibal je takový průser až to hezké není a konečně - Červený drak je naprosto (jediným) perfektním filmem s Hannibalem Lecterem. Hodně potěšil Edward Norton v roli agenta Willa, byl naprosto skvělý jako vždy a ani Ralph Fiennes se nedržel zpátky . Na takového psychopata se hodí tak moc, až je to svým způsobem děsivé. (28.11.2011)

Nikdy nesrovnávejte "Červeného draka" a "Hannibala" s "Mlčením jehňátek". Jsou to naprosto odlišné filmy spojené pouze postavou dr.Lectera - nic víc...Co říct o "Červeném drakovi"? Snad jen to, že jde o skvělý (nikoliv otrocký!) přepis ještě lepší knihy podpořený výbornými hereckými výkony a napínavou atmosférou. Hodně lidí se pozastavuje nad výkonem Anthonyho Hopkinse, ale já říkám, že byl opět vynikající - dr.Lecter tentokrát ze své šílenější stránky, kdy se nedokáže kontrolovat tak jako obvykle. Však kdo by se dokázal ovládat v cele tváří tvář vlastní nemesis? Z tohoto úhlu pohledu sir Anthony opět dokazuje, jak výtečným hercem je. V "Červeném drakovi" má však zdatného protihráče nejen v zajímavém Edwardu Nortonovi, ale především v Ralphu Fiennesovi, který Francise Dolarhydea vykreslil naprosto brilantním způsobem a je škoda, že se na plátno dostává až po poměrně dlouhé expozici...P.S.: Nikdy nezapomenu na to, jak jsme s Geminim a dalším kamarádem seděli v kině, "Červený drak" začínal koncertem baltimorské filharmonie a najednou se z orchestru ozval falešný tón flétny - je opravdu zábavné, když se v zaplněném sále ponuře a vědoucně smějí jen tři lidé a ostatní nechápou ;)... (15.11.2005)

Ten film nie je zďaleka taký zlý, ako je tu vykreslovaný. Celkové dojmy ale ovplyvňuje najmä skutočnosť, do akej miery sa divák dokáže odosobniť od unikátneho Mlčania jahniat. Pravdou je, že diváci, bezmedzne uctievajúci tento jediný film, neschopní predstaviť si zamotávanie úspešného príbehu v ďalších pokračovaniach, by sa Červenému drakovi mali jednoducho vyhnúť. Jahniatka síce milujem, ale od Červeného draka som očakávala omnoho väčší trapas. Film sa snaží ísť v overených šlapajach, Hopkins si rolu šialeného doktora Lectera opäť vychutnával a Ralph Fiennes je príjemný záporák. Film drží nad priemerom ponurá atmosféra a napínavý koniec. Mlčanie jahniat nadstavilo príliš vysokú látku delikátneho napätia a inteligentného scenára, a preto by bolo hlúpe si myslieť, že ho niečo môže prekonať. Kto je zmierený s tým, že sa žiadne Mlčanie jahniat nekoná, nemal by byť sklamaný. (25.08.2011)

A podívejme se, ona je z toho docela příjemná trilogie a téma je pořád aktuální. Obloukem se vracíme do nejoblíbenějšího období, kdy pan doktor úřadoval za plexisklem a celý příběh s ním procházíme jenom pro to, abychom se dočkali kouzelné tečky na téma agentka čeká. Ale málo platné, ačkoli je Clarice jakoby všudypřítomná, skutečnost, že jí má nahradit celá slovutná trojice v podání Nortona, Fiennese a Keitela, jednoduše nestačí. Takže se dostávám ke stejnému paradoxu jako v Jehňátku, kdy scény Hopkinse byly zatraceně dobré, ale bylo jich málo. A tady byla navíc jen ta milá slepá slečna a upřímná scénka z badatelny. (A samozřejmě to nevypadá jako retro, ale o to tu vážně nejde.) (22.09.2012)