John Wick: Kapitola 4

Vrchol. I při skoro tříhodinové stopáži Kapitola 4 skvěle baví, čemuž pomáhá větší nadhled, pestřejší akce v zajímavějším prostředí (Vítězný oblouk, schody) a nové postavy (buddy/padouch Donnie Yen, frackovitý Bill Skarsgård nebo k nepoznání namaskovaný Scott Adkins). S dalším dílem už bych byl opatrný - mělo by se skončit v nejlepším. Tohle si rád v kině zopakuju. (26.03.2023)

Slabých 60%. Je to vizuálne pompézne a akcia a kaskadérske kúsky opäť určujú na pár rokov latku pre ostatných tvorcov, ale tie tri hodiny sú monštróznym dramaturgickým zlyhaním s postavami bez uveriteľných motivácií a s mizerne vyrozprávaným príbehom (počas prvej hodiny som regulérne zaspával v kine). John Wick 4 sa snaží byť maximálne over-the-top a štýlový, ale samé o sebe to nemôže fungovať - určite nie tri hodiny. Dobrou paralelou je séria Death Wish, na ktorú sa jednotka kombináciou príbehu o pomste a prepálenej akcie podobá (a pokračovania sú rovnako ustrelené). V treťom diele Death Wish Charles Bronson vedie odboj dôchodcov, ktorí na sídlisku bojujú s raketometmi proti pankáčom. Napriek tomu, že to bolo celé maximálne prepálené, motivácie boli úplne jasné - slušní pravicoví konzervatívni dedkovia vs. anarchistickí pankáči, ktorí chcú všetkým robiť zle. Postavy v Johnovi Wickovi nemajú žiadne motivácie, čo vidieť na tom, že dvaja noví zabijaci (Nobody a Caine) aj chcú, aj nechcú zabiť Johna Wicka - podľa toho, čo sa hodí scenáristom. Ale strieľačka z vtáčej perspektívy bola fenomenálna! (31.03.2023)

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

John Wick 4 má ambice zas až příliš velké a nezvládá to úplně, hlavně ta délka je ubíjející. Stahelski s Reevesem neznají míru - bobtnání mytologie světa bylo nezbytné, co bylo v jedničce jako zábavná blbina tak trochu parodující žánrové prvky po nečekaném úspěchu umožnila to že vůbec bylo jak navazovat, jen díky mytologii toho světa vůbec ty pokračování (a budoucí spin-offy) mají na čem stát. Ale zbytečně se v ní opakují, místo vypíchnutí toho nejpodstatnějšího vrší detaily které začínají působit genericky - a bohužel to samé se děje v akci. Ta je místy pořád dokonalá, kulervoucí, epická, a já nevím jaké superlativy bych k ní ještě vymyslel, nic v žánru dnes nesnese konkurenci... ale nikdo na světě mi nevymluví že kdyby všechny akční scény tady zkrátili na polovinu, tak by byly mnohem lepší. Vypíchnout to nejlepší, zahodit zbytek - repetice ubíjí a snižuje dojem. Matrix lobby má dvě a půl minuty a stejně je to scéna kterou nezapomeneme do konce života. Nikdo nepotřebuje aby Wick sejmul dvacet chlapů po sobě, všechny velmi podobným způsobem. Pět by stačilo, a pořádně vymazlit jak to natočit aby ty scény byly opravdu nezapomenutelné - a tady opravdu hodně vyniká jen ta Dragon's Breath, i ze trojky si něčím výrazných akčních scén pamatuju víc. 8/10 (23.04.2023)

„POZABÍJÍM JE VŠECHNY!“…  Kapitola 4 je lepší než „trojka“. V tom mám jasno. A asi nejen kvůli scénáři. Mám dojem, že akční scény jsou důvtipnější  - třeba ta Berlínská baví od samýho začátku. Rád jsem viděl Hirojukiho Sanadu, bavila jeho dcera Akira, bojující jako „Elfka“. Trošku zamrzí, že padouchem je (zrovna) Donnie Yen, nebo že v tý „Berlínský“ části nehrajou Ramštajni (když už Scott Adkins vypadá jako postavička z jejich videoklipu) – ale jinak nemá cenu si na soundtrack stěžovat, páč parádně doplňuje dění na plátně. Spousta viděnýho se zapíše do vlhkýho snu nekritickýho akčního fandy. I díky hrátkám s kamerou (třebas ta 2D akce), nebo kevlarovýmu kvádru. Stahelsky je magor. A stejně tak my, kteří neřešíme, jestli to může mít něco společnýho s realitou. A vlastně proč?     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vzdát (poslední) hold Lanci Reddickovi. 2.) Všichni kolem mě serou.  ///  Thx za titule „Anna Karenina“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  *****  NAPĚTÍ  ** (24.03.2023)