Ztraceno v překladu

Film, který v dnešní době chyběl. Film o lidech s lidmi. Naprosto dokonalé herectví obou hlavních představitelů. Absurdita japonska obdivujícího a žijícího fenoménem jménem Amerika. Krásná kamera, obraz hudba.,.. a režie. Ta slečna to má v krvi ale stejně už nic podobného nikdy nenatočí. Takový film může být jen jeden. Jen jednou dokáže naprsoto pohltit a vším co říká člověka zaujmout a donutit k přirovnání sebe k postavám v tomto filmu. Tento film mě dostal. Pocit na konci se dá jen stěží popsat, musíte ho prožít a nejlépe si ho i užít ;-) stojí to za to ;-) kdo naslouchá hodně se doslechne :) (10.10.2004)

Nádherně křehké vyprávění o sdílení samoty, vykořenění a existenciální nejistoty uprostřed excesivního blahobytu. Film o povrchnosti, který nás nechává nahlížet pod povrch a objevovat tam krásu. A také dvě hodiny ve společnosti někoho, komu se na začátku trochu smějete a na konci cítíte, že už navždy bude součástí vašeho života, i pokud se už nikdy neuvidíte. (17.09.2022)

Sofia Coppola je čarodějka. Jinak si nelze vysvětlit jak můžu mít po nějaké hodině a půl tak pesimistického až depresivního filmu zakončeného několika minutami především obsahově nádherných scén tak intenzivní pozitivní pocity. Lost In Translation není jednoduše sledovatelný film, po první dvacetiminutovce mě držel nad vodou jen Bill Murray (chápu proč by do toho Sofia bez něj nešla), který si z toho babylónu okolo sebe dokázal dělat legraci a tím zachránit ztracenou (a nádhernou) Scarlett před sebevraždou. Just kidding...nebýt tohohle úvodu, nemělo by to o čem být. Vytrvejte a budete bohatě odměněni hereckým koncertem pro duo On a Ona. Karaoke a Scarlettina rafinovaná gesta, probdělá postelová noc, šepot a slzy... Sofia Coppola prostě naprosto přesně věděla, co chce říct. A jelikož nejsem přítelem filozofování a odkrývání toho, jak kterému momentu rozumím, budete mi to buď muset věřit nebo se se mnou opít, až budu mít nějakou slabou životně bilanční chvilku:) Dávám magických 90% a tleskám jedné z nejvýraznějších režisérek naší doby. PS: Tím, že jsem Tokio označil za babylón jsem vám toho spoustu zamlčel, ale to nevadí, ostatní o tom píšou dost zevrubně. Já osobně se tam ale po tomhle filmu budu ochoten podívat jenom, když se mnou bude v hotelu bydlet Scarlett. Na růžových kalhotkách netrvám;) Což mě vede k PPS: Giovanniho Ribisi jsem měl za inteligentního mladíka a on se zatím chová jako idiot:) (13.10.2007)

Príjemná exkurzia do Tokia v démonicky pomalom, uspávajúcom tempe s výborným Murrayom, ktorý tu náchádza po rokoch nudného manželstva oživenie v podobe o generáciu mladšej Scarlett. Žeby to medzi nimi veľmi iskrilo nemožno povedať, takisto žeby sa tu niečo významné dialo. Možno ako liek na depku to funguje, ale mňa to spoľahlivo uspalo. (30.07.2004)

Křehký film o něčem, co všichni dobře známe. O náladové izolaci, samotě a pocitu, že všichni kolem jsou z Marsu a my (nebo aspoň já) z Jupiteru. ;-) Nevím, jak vy, ale já v takové chvíli sáhnu po nějakém osvědčeném filmovém analgetiku a bláhově jsem doufal, že Ztraceno v překladu mou lékárničku rozhojní. Je to sice skvělý, netuctový film, ale potíž je v tom, že všechny ty pocity úzkosti a vykořenění ve mně ještě umocňuje, takže ho paradoxně nemůžu sledovat jindy než ve stavu naprosté vyrovnanosti. Tak nevím. Jsem jediný? 80 % (28.01.2005)