Ztraceno v překladu

Milá Sophio Coppollová, chtěl jsem ti jenom říct, že nevím, jak je to možné, ale napsala a natočila jsi film, který jakoby mi byl přímo určen. Jako bychom se dlouho znali, viděli si do navzájem do hlav a věděli, že Bill Murray je nejenom geniální komik, ale dovede zahrát i něco víc. Jako bychom jenom čekali, až uzraje natolik, aby se z šarže samolibého misantropa přerodil v unaveného, ale životem poučeného muže, který už dokáže přijímat trapnost vlastní existence. Udivuje mě, Sophio, že spolu sdílíme i vášeň pro Japonsko, tu podivnou těžko čitelnou, ale fascinující říši znaků; že nahlížíme na její obyvatele nejen jako na zábavné exoty, ale jak také prostřednictvím konfrontace s odlišnou japonskou kulturou zjišťujeme něco důležitého o nás samých. Těší mě, že nacházíme společné zalíbení v talentované, inteligentní, přirozeně a netuctově půvabné Scarlett Johansonové, kterou, jak oba jistě doufáme, čeká ještě velká herecká kariéra. Možná je tvůj film osobnější pro mě, než pro tebe, ale jsem moc rád, že vidíme věci stejně, a že se sám nemusím pouštět do natáčení toho, co jsi svou melancholickou nedoslovnou obrazností, múzickým citem a smyslem pro významové ticho v mezeře mezi zvuky zvládla lépe, než bych to kdy zvládl já. Chtěl bych ti toho říct ještě mnoho, milá Sophio, ale jistě si rozumíme i beze slov, mé ženské dvojče. Udělala jsi krásný a křehký film, který mě potěšil a opravdově dojal jako máloco v kinech za poslední roky. Děkuju ti. Kéž by se ti tak dařilo i dál. (24.02.2004)

Výborné drama o dvou lidech (stárnoucí hvězda a mladá dívka), kteří jsou v odlišné kultuře (překrásně vykreslené Japonsko) naprosto o samotě a náhodou se potkají v Tokiu a mi můžeme sledovat jak se rozvíjí jejich přátelství ačkoliv je mezi nimi velký věkový rozdíl. Bill Murray, který nám všem dokázal, že je schopen zahrát i jiné než komické role, zde naprosto exceluje a nominaci na Oscara si plně zasloužil. Scarlet Johansson také předvedla slušný výkon a určitě je to velmi talentovaná herečka. Sofia Coppola určitě splnila veškerá očekávání a jen potvrzuje, že talentu po tatínkovi zdědila opravdu hodně. Jak režii, tak scénář (naprosto zasloužený Oscar) zvládla na jedničku a zcela určitě o ní ještě hodně uslyšíme. Nemohu dát jinak než pět hvězdiček, protože poslední dobou ve mě jiný film nezanechal takový pocit. (01.11.2007)

„O čo lepšie vieš, kto si a čo chceš, o to menej ťa všetko hnevá.“ Konečne nehororový film, ako stvorený na hlbokú letnú noc. Romanca, ktorá nie je romanca, komédia, ktorá vás nerozosmeje, dráma, ktorá vám na tvári vykúzli úsmev. Tajomný film s možno životným výkonom životom a Hollywoodom unaveného suchého cynika Billa Murraya (u mňa ale víťazí skôr kpt. Steve Zissou), ktorý na túto serióznu ponuku čakal len dvadsať rokov. Záverečná scéna so šepkaním dokazuje, že sa oplatilo. (11.04.2005)

Moc hezký příběh. Úžasně zahraný (Bill Murray podává životní výkon). Pokud byla vaše nálada před snímkem ZTRACENO V PŘEKLADU na bodu mrazu, po něm budete na příjemné dvacítce. Je to druh filmu, který dokáže naladit a zpříjemnit den. Nejspíš taky budete mít nutkání zajet si zahrát golf do Tokia. Aspoň já ho teda měl. ;-) (09.10.2007)

ANO! Ten, kdo tvrdí že tenhle film je úžasný a superlativy nešetří, má naprostou pravdu. Překrásný milostný příběh, který se dokázal vyvarovat všech zbytečných klišé a povrchností, přičemž je (světe div se) originální. Absolutorium za režii, která je neobyčejně civilní, nestylizovaná, jaksi nenápadná a vtahuje diváka do filmu. Absolutorium pro Scarlett Johansson a Billa Murraye za herecké výkony, které jdou hluboko pod povrch postav. Zejména Murrayho mimický minimalismus je hoden nekonečného respektu – jak málo stačí k dokonalému ztvárění postavy... Jen mít ten dar. Absolutorium za hudbu, kameru... a ovšem – scénář, za ten pak především. Způsob, jakým se dva ztracení lidé naleznou ve světě neznámých znaků a podivných mravů, je jednoduše skvostný. Přes všechny postranní motivy, které Ztraceno v překladu nabízí, mi právě ono hledání (se) hlavních hrdinů uprostřed neznáma přijde jako to nejkrásnější, co jsem si z filmu odnesl. Asi ho lze vnímat jako výpověď o jedné éře, o setkání rozdílných kultur, ale to nejkrásnější v něm je právě to nejintimnější. To, co se obejde bez do očí bijících frází a šokujících scén. To, co na pozadí umělého a směšně komplikovaného světa tak krásně vyniká – příběh letmého prolnutí dvou duší. A v tak citlivém a něhou překypujícím ztvárnění, že raději končím a jdu "zažívat". (13.03.2004)