Ztraceno v překladu

Nádherně křehké vyprávění o sdílení samoty, vykořenění a existenciální nejistoty uprostřed excesivního blahobytu. Film o povrchnosti, který nás nechává nahlížet pod povrch a objevovat tam krásu. A také dvě hodiny ve společnosti někoho, komu se na začátku trochu smějete a na konci cítíte, že už navždy bude součástí vašeho života, i pokud se už nikdy neuvidíte. (17.09.2022)

Ale ano, tenhle filmeček podle mě není špatný... Jenže není zdaleka tak dobrý, jak by tomu odpovídaly nadšené ovace kritiky a části diváků. Ztraceno v překladu boduje tím, že přišel ve správné době se stylem, po kterém byla poptávka. Diváci a zejména kritika byli zkrátka unaveni vysokorozpočtovými produkcemi nabitými digitálními triky a akcí a toužili po civilním, kultivoaném projevu. Není to v pravém slova smyslu komedie, ryze humorných situací je tam pomálu, a pokud se objeví, jsou to ty, které vzbudí na rtech úsměv, rozhodně ne smích. Mnohem víc je to nenaplněný milostný příběh mezi nerovnými partnery bez reálné perspektivy. Kladem snímku jsou herecké výkony ústřední dvojice a scénář, který těží ze znalosti filmového prostředí a japonské kultury. Na druhou stranu jsem už viděl mnohem silnější filmy na podobné téma a nic výjimečného jsem ve filmu nezaznamenal. Některé scény mají tak přetaženou stopáž, že mohou dokonce i nudit... Spíš slabší 4 hvězdičky, celkový dojem: 70 %. (13.08.2007)

Muž a žena. Oba dva jsou v cizí zemi, jejíž kultuře ani jazyku nerozumí. Oba dva se cítí osamělí, dokud se jednoho dne nepotkají v baru. Jestli vám to připomíná další romantický film, věřte, že Ztraceno v překladu jím není. Vypráví totiž o úplně něčem jiném. Přátelství a porozumění, díky němuž oba dva zase začínají nacházet víru v sebe sama. Melancholický, krásně lidský film, na který člověk vzpomíná ještě dlouho poté, co ho poprvé viděl. (25.10.2006)

Bez dlouhého okecávání: skvělý film, opravdu skvělý, ale ruku na srdce: je to opravdu tak dobré, protože to JE! výjimečně dobré nebo v tom hraje roli jméno paní režisérky a modní vlna, na které se, přiznejme si to upřímně, teď firma "Coppola" veze? Je spousta filmů, které jsou točeny velmi podobným nenásilným kultivovaným stylem, ale nemají v zádech jméno, takže zabodují leda na nějakých nezávislých filmových festivalech, pokud je někdo hodný neprotlačí do širší distribuce. Jméno Coppola je kreditem a reklamou samo o sobě a já nejsem schopná si ho při sledování filmu z hlavy vygumovat a zatímco pro někoho je to plus, pro mě paradoxně mínus. Bill Murray a Scarlett Johansson jsou ale dva, u kterých tento problém naprosto nemám. (15.02.2005)

Nemôžem si pomôcť, ale tento film mi vôbec nesadol. Od začiatku som sa veľmi nudil, aj keď som sa hrozne snažil prísť filmu na chuť, jednoducho to nešlo. Jediné čo ma dokázalo pri filme udržať bola Scarlett Johansson a jej ohromná krása..................Soundtrack Kevin Shields: 1. Intro/Tokyo ,2. City Girl - Kevin Shields ,3. Fantino - Sebastian Tellier ,4. Tommib - Squarepusher ,5. Girls - Death In Vegas ,6. Goodbye - Kevin Shields ,7. Too Young - Phoenix ,8. Kaze Wo Atsumete - Happy End ,9. On The Subway - Brian Reitzell & Roger J Manning Jr ,10. Ikebana - Kevin Shields ,11. Sometimes - My Bloody Valentine ,12. Alone In Kyoto - Air ,13. Shibuya - Brian Reitzell & Roger J Manning Jr ,14. Are You Awake? - Kevin Shields ,15. Just Like Honey - The Jesus & Mary Chain , (18.06.2011)