Dokud jsi se mnou

Co dvě minuty jsem film musela zastavovat, abych rozdýchala ten nebetyčně trapný patos. Dlouho jsem neviděla takhle neskutečně špatný kýč. Nechápu dokonce ani to, jak tady všichni vychvalují tu ukňouranou hudbu. Přitom mi nevadí (dobře napsané) klišovité romanťárny, ale tohle se fakt nedalo. Z té ... věci sálá, jak se snaží ždímat z lidí slzy a vůbec se jí to nedaří. Nemůžu uvěřit, že se na to někdo vydrží dívat bez cynického ušklíbání a nebo ho to dokonce rozbrečí. Moji averzi vůči vnucování víry skrze srdceryvné příběhy to ještě prohloubilo. A to jsem se fakt úpěnlivě snažila o opak - tedy o jakési pochopení. Well. Žel Bohu neúspěšně. (06.06.2020)

Začne to jako absolutní přehlídka nejrůznějších klišé, abychom mohli zhruba v polovině obrátit hlavu vzhůru a spoléhat na Boha. Protože v životě mladého brnkálisty, teda pardon, umělce s ukňouraným repertoárem, hraje důležitou roli. U jeho životní lásky, se kterou se na koncertě osudově střetne pohledem (ano, velký dav fanoušků není překážkou), zrovna tak. Přesto se toho o obou příliš nedozvíme. Chtějí žít s vírou, poznávat a milovat. I příběh plyne ve stylu „a pak se stalo tohle, a pak zase tamto.“ Ani když se od romantiky přesuneme k „umírajícímu“ dramatu, bodů moc nenaženeme. Bohužel ani chemie mezi ústředním párem moc nefunguje. S krutými diagnózami se v posledních letech nějak roztrhl pytel. Většinou s nimi ale pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. Tady to bohužel úplně neplatí. Zvládnout bezmála dvě hodiny bez cynického ušklíbání příliš nejde. 55% (24.02.2022)

Umolousaná milostná romance. 1)  Snímek nabízí nudnou již stokrát viděnou podívanou._____ 2)  Ale songy se mi líbily._____ 3)  Rovněž pěkní chlapci 23letý Novozélanďan (otec ze Samoy, matka z Nového Zélandu) K. J. Apa (Jeremy) a 32letý Australan Nathan Parsons (Jean-Luc) stojí za zmínku. (13.12.2022)

Nevěřím v křesťanského Boha, asi proto mě vyprávěný příběh zrovna moc neoslovil. Kdo ví, třeba bych byla nadšená, kdybych měla víru. V průběhu filmu jsem sice párkrát slzu uronila, ale troufám si říct, že existují podstatně kvalitnější a méně kýčovité snímky o umírání na rakovinu, než je tento, což v hodnocení prostě musím zohlednit. Naproti tomu všudypřítomná hudba s náboženskou tematikou se mi docela zamlouvala. Tvorbu Jeremyho Campa jsem doteď vůbec neznala, ale klidně bych si od něj něco dalšího poslechla. (60%) (29.06.2022)

Britt Robertson sa stáva celkom zárukou, že na obrazovkách uvidíme film, ktorý je tak príjemne romantický, miestami vtipný a nie zbytočne presladený. Spomeniem len filmy ako The First Time, Najdlhšia jazda, ale aj Psia duša. Toto je skutočný príbeh chlapca, kresťanskej hudobnej hviezdy Jeremy Campa, a tak mnohým určite progresívne naskočia varovné svetlá a budú sekať podhodnotenia, len aby ukázali, aki sú cool antipánbičkári. Ale mýlia sa. Film je nielen o viere (aj to zväčša až vo finálnej fáze filmu), ale aj o hľadaní nádeje, o ceste ako sa vysporiadať s nástrahami života, že všetko sa dá prekonať, že sa netreba poddať. Chémia medzi hlavným párom tu bola evidentná, bodaj by aj nie, keď tí dvaja spolu randia aj v skutočnosti. Skutočný príbeh o láske,ktorý z mnohých vyžmýka slzy, ale myslím, že nie umelo ani prvoplánovo. Kto nepozná príbeh vopred, tak toho to môže aj zasiahnuť. Takže vraj "ždímačka"? Áno, ale uveriteľná. Podľa mňa je to silná osobná výpoveď. (04.04.2020)