Nightline
Premlčané
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Jan ŠusterHrají:
Karel Roden, Barbora Bočková, Igor Bareš, Denisa Barešová, Vilma Cibulková, Justin Svoboda, Vladimír Kratina, Karel Jirák, Pavel Lagner, Arnošt Proschek (více)Obsahy(1)
Šokující živé vysílaní, které během chvíle změní životy několika nevinných lidí. Radek (Karel Roden) se po téměř dvaceti letech nečekaně vrací do svého rodného města, aby zde nalezl jistou mladou ženu a jednou provždy se vyrovnal se svou minulostí. V pátrání po neznámé ženě mu pomáhá Eva, ambiciózní rozhlasová moderátorka, která jeho příběh dostane do své živě vysílané noční show. Chtěla mít ve vysílání senzační událost, ale k jejímu zděšení a ke zděšení všech posluchačů začne na povrch vyplouvat něco, s čím nikdo nepočítal. Svůj plán připravoval Radek několik let a během jeho vyprávění je do pochmurného příběhu vtažena nejen ona sama, ale i pražská kriminálka a další aktéři dlouho zapomenutých událostí. Začíná napínavý boj o čas a o spravedlnost. Opravdu už je vše nenávratně promlčeno? (Bontonfilm)
(více)Videa (3)
Recenze (368)
[80%] Tak jsem si to nakonec pustil a ve finále jsem příjemně překvapen. Po dlouhý době solidní i když trochu netypický film. Je to taková konverzovačka, kdy divák musí dát pozor, aby mu neunikla ani věta. Chvílemi to byl pro mě problém, protože ten Roden sem tam divně mluvil, že mu bylo hovno rozumět. :D Ale co už. Dějově to opravdu není nic originálního, ale po celý čas sledování jsem byl v napětí a htal každé Rodenovo slovo, kdy vyprávěl svůj příběh, který se nakonec cíleně dotkl několika osob. Krom Rodena je tu i víc herců, kteří mě bavili, např. Igor Bareš, Denisa Barešová, Vladimír Kratina a především Barbora Bočková, která moderátorku zahrála na výbornou. Je pravda, že mi film přišel dost krátký a finále bych ještě trochu víc zdramatizoval. Ale nemám v zásadě nic proti tomu, prostě to dopadlo rozumně, poklidně – asi tak jak to dopadnout mělo. Těžko se mi tento netypický snímek popisuje, ne každému to sedne, tohle je ten typ filmové záležitosti, která se dá vidět asi jen jednou, kdy poprvé to má ten správný efekt, ale i tak hodnotím slušně. Skvělá práce! ()
"Stojí to celé na vodě," řekne v úvodu filmu jedna z vedlejších postav a přesně tím vystihne vykonstruovanost scénáře. Naštěstí je Sedláček natolik obratný režisér (a tvůrce dialogů), že dokáže vykouzlit atmosféru a napětí i tam, kde by někdo méně schopný naprosto pohořel. Nepamatuju se, kdy mě český film v kině do sebe takovým způsobem vtáhl. Cení se i odvaha jít ve finále proti žánrovému očekávání a závěrečná sedláčkovina: "Víte, že Cheb dostal od Němců Jan Lucemburský?" ()
Promlčeno se snaží vecpat do thrillerového rámce kritický řez společností, ale výsledek budí rozpaky. Možná kvůli složitému vývoji (námět napsal a původně roztočil Mirek Veselý) a zakázkové povaze projektu, který byl Sedláčkovi nabídnut producenty. Základní dějové schéma sice slibují napínavý thriller odehrávající se v reálném čase, ale tenhle příslib je zrazen hned během nepříliš úsporné expozice, odehrávající se před hlavním dějem. Dejme tomu, že témata, k nimž se film chce vyjádřit, vyžadují prokreslení postav. Jenomže to si žádá zpomalení a zaměření na detail. Thrillerová zápletka oproti tomu potřebuje stálý přísun energie. Střetávání odlišných dynamik vede k zadrhávajícímu rytmu. Sedláček se navíc zdá být jistější při režii herců vedoucích dialog než při inscenování akce v prostoru. Film je formálně dost opatrný, místy až malátný. Při dlouhých, místy komicky doslovných a popisných hovorech, které tvoří základní stavební prvek vyprávění, je nenápaditě stříháno z detailu nebo polodetailu jedné tváře na druhou. Letecké záběry noční Prahy plní především rytmizační funkci, k navození specifické atmosféry moc nepřispívají. Ačkoli je časový rámec určen délkou Evina pořadu, postavy se nezdají být pod tlakem. Počáteční thrillerový drajv se vinou scén jako je dlouhé intimní povídání matky a dcery sedících u kuchyňského stolu postupně zcela vytrácí. Dokonce i zásadní závěrečná konfrontace je řešena nevzrušivým stříháním mezi dvojicí stojících herců, snímaných s malou hloubkou ostrosti. Kamera většinou zůstává statická, mění se pouze úhly. Kdykoli obkrouží herce nebo nabídne podmanivou kompozici Rodena sedícího v autě, která by se pěkně vyjímala v jednom z městských thrillerů Michaela Manna, máte chuť slavit. Promlčeno jsou dva filmy v jednom. Přímočarý a polopatický thriller a vypravěčsky doširoka rozevřené, vyzněním ambivalentní (záměrně anti-žánrové, divácky neuspokojivé) a ke společnosti založené na transakčních vztazích, v níž jsou veškeré hodnoty převáděny na peníze, kritické drama. Třeba by ale hladce fungující žánrovka, neponechávající žádná místa k zaplnění, nevyvolávala tak silný pocit zmaru ze stavu přetechnizovaného, cynicky prospěchářského světa, a neprovokovala k hledání vlastních odpovědí, jak lze odčinit zdánlivě promlčené hříchy. 55% ()
V kině jsem to nějak nestihl, ale na Netflix to vylétlo ve velkém. Konečně jsem tedy viděl TMBKA ve filmu.:D Mikiňák Robert Sedláček bude asi daleko lepším režisérem filmu o rozhlasovém vysílaní než hostem v rozhlasových vysíláních. Tento typ snímků samozřejmě trochu hraje na efekt, ale to je v pořádku a je dobře, že tady někoho napadlo natočit takovou žánrovku. Když tajemný Karel Roden začne slibovat v živém vysílacím čase velká tajemství není těžké být v napětí a čekat, co se z toho vyvrbí, takže bych některé nepřirozené věci (hlasy v telefonu) i odpustil...a velký počet viditelně slabých hereckých výkonů snad taky, byť mě překvapil, ale mimo cameo TMBK je ještě zajímavé vidět ve filmu dabéra Michala Holána. Možná jsem jenom nečekal, že to po tajemném úvodu a následné sérii vysvětlování, opět tajemně skonči. Byť záměr je možná právě možná v tom, že Radek si splnil svoje a tím to hasne (a nějákou vyvravďovačku bych osobně taky nechtěl.:D), tak mi to zkrátka tak nesedlo. Otvírák a následná komorní atmosféra odhalování ve studiu ale zdařilá, to jsem byl vtažen do děje a na tu komorní atmosféru se chtělo ještě více zaměřit, protože u tohoto typu filmu bych se chtěl po úvodu cítit zavřený s hrdiny na malém prostoru, ne sledovat policajty, kteří jako by vypadli z miliontého dílu kriminálního seriálu TV Prima uvádí. ()
Galerie (76)
Zajímavosti (25)
- Scénář je inspirován skutečnými událostmi. (ČSFD)
- „Natočili jsme kvalitní film a jsem vděčný všem hercům, že náročné natáčení zvládli. To se nedá ani nařídit, ani zrežírovat, to se musí prostě stát,“ uvedl režisér a scenárista filmu Robert Sedláček. (SONY_)
- „Považuji scénář k tomuto filmu za velmi silnou látku, téma je totiž nadmíru závažné a režisér Robert Sedláček je báječný. Tyhle tři aspekty mě inspirovaly k tomu, abych nabídku okamžitě přijala“ prohlásila Vilma Cibulková. (Duoscop)
Film Promlčeno mohl původně vypadat zcela jinak. Film totiž nejdříve chystal režisér Mirek Veselý, kromě Karla Rodena si ve filmu měli zahrát také Tereza Voříšková, Norbert Lichý, Zuzana Bydžovská či Sabina Rojková. Kvůli problémům s rozpočtem ovšem musel být film prodán, látky se až následně chopil režisér Robert Sedláček. Ten film s výjimkou Rodena kompletně přeobsadil, upravil scénář a realizoval film, který se po 2 letech odkladů spojený s pandemií COVID-19 konečně dočkal své premiéry. A ambicemi rozhodně nešetří. Promlčeno konkrétně pracuje s tématikou promlčení případů vražd. V době natáčení filmu se lhůta promlčení stahovala na 20 let od data vraždy, v samotném filmu se poté hraje o čas. Film se odehrává prakticky v reálném čase, stojí poté především na hereckých výkonech. Ovšem velmi povedených hereckých výkonech. Karel Roden, Igor Bareš, Denisa Barešová, Vilma Cibulková či Barbora Bočková jsou ve svých rolích velmi dobří. Igor Bareš například dokazuje, že se na záporné úlohy velmi hodí, Denisa Barešová naopak dokáže, že se o ní jako o jedné z nejlepších lokálních hereček své generace nemluví nadarmo. I díky těmto hereckým výkonům o poznání více funguje atmosféra. V Promlčeno přitom funguje i napětí a to i přesto, že se valná část filmu v podstatě skládá z vyprávění (bez flashbacků) a dialogových konfrontací. Ambicemi přitom Promlčeno skutečně nešetří, přesto jde dost možná o ukousnutí příliš velkého sousta. Je rozhodně zajímavé sledovat u nás vzniknout takovou neobvyklou žánrovku, která sice není vyloženě vyloženým psychologickým thrillerem, svět korupce a zkažených lidí s obří moci ovšem dokáže prodat o poznání přesvědčivěji, než se u nás pár let nazpátek pokusili například Hranaři či Příběh Kmotra. Klíč totiž není ve velkoleposti, ale právě v tom, že scénář ze začátku dokáže schopně načrtnout motivy ústředních postav. Hlavní hrdina, který se snaží vypořádat s minulostí, ambiciózní moderátorka, která před sebou vidí prozatímní největší případ své kariéry, mladá matka, která skrze finanční přilepšení přijímá nabídku na promluvení si v rádiu, mocný člověk, kterému se rázem začíná drtit led po nohama. Dojem následně mohou kazit jen jednotlivosti. Očividně grandiózně delší roky spřádaný plán přeci jen působí tak trochu zvláštně, postavy jednotlivých postav za pochodu může působit tak trochu zvláštně (a jen v jistých případech skutečně realisticky). I přes funkčně budované napětí a obstojné dějové kotrmelce ovšem nejvíce může zamrzet vyvrcholení, které vlastně ovšem celému Promlčeno tak trochu chybí. Je víceméně bez katarze a to co má představovat vyvrcholení víceméně nekoresponduje s tím, co se v rámci Promlčeno dělo předtím. Zamrzí to, především i proto, že po stránce řemesla je Promlčeno velmi povedené. Kamera Jana Šustera v jistých momentech dokáže například slušně pracovat s osvětlením, Matouš Outrata poté nepodcenil střih a prostřihávání z rádiového studia do jiných lokalit působí svižně, Promlčeno především nikdy nepůsobí televizním dojmem. Jde o komorní záležitost, přesto svým vyprávěním skutečně dokáže působit v rámci možností velkolepě. Je to až právě závěr, který výsledné dojmy z celého filmu shazuje. Celý film v podstatě staví na tajemné minulosti ústřední postavy, kterou nám ústřední postava v průběhu sděluje. Hříchy/stíny minulosti, svoje motivace, náznaky svých dalších kroků. Dojde přitom na několik dějových kotrmelců, ty ovšem vždy nejsou vyloženě k prospěchu věci. Podzápletka o policistech, kteří živě poslouchají líčení hlavní postavy vlastně vyznívá do ztracena, o to více ovšem zamrzí vyvrcholení celého příběhu. K samotnému závěru se lze vlastně stavit zcela dvěma odlišnými pohledy na věc, oba vlastně ovšem popírají prakticky vše, co jsme předtím sledovali. Působí to celé jako přesně ten typ zvratu, který se snaží za každou cenu šokovat, aby v závěru vlastně nedával tak úplně smysl. Nutno dodat, že onen šokující závěr má nejspíš dodat tak definiční pohled na to, že je nespravedlnost všude a že vždycky není tak, jak se to celé zdá, přesto ovšem nadále platí, že Promlčeno díky tomu nedokáže fungovat přesně tak, jak by nejspíš samo chtělo. Chování jednotlivých postav totiž v průběhu začne tak trochu popírat samo sebe, o poznání podivněji poté v součtu vyznívá právě ona ústřední zápletka o tom, že je nutné vše sdělit v živém rádiovém vysílání. I to vybízí k očekávání jistého vyvrcholení a pointy navíc, v tomto případě se ovšem vyplatí očekávání zchladit. Je to přitom skutečně škoda, protože tu bylo slušně našlápnuto k velmi povedenému kriminálnímu thrilleru. A těch nejen u nás vzniká pramálo. Ambiciózní, v mnoha ohledech zajímavá, v součtu nedopečená podívaná, která stojí především na silných hereckých výkonech a funkční atmosféře. Škoda scénáře, který v průběhu začíná tak trochu podrážet nohy sám sobě a v jistých ohledech příběhové roztěkanosti...... () (méně) (více)