Svůdná krása

Opatrne s veľkými očakávaniami. Lebo môžete dopadnúť ako východoázijské turistky, ktoré plné očakávania prichádzajú do Paríža a potom skáču zo strechy hotela. Toto je film, ktorý mi vŕtal v hlave dlhé roky a konečne nastala príležitosť vizuálnej konfrontácie. Dá sa hovoriť o sklamaní, keďže celý film je vlastne len striedanie návštev u bohémskej komunity umelcov. Hudba a exteriéry pekné. (11.12.2020)

Bernardo Bertolucci a jeho Svůdná Krása dopřejí divákovi poetický výlet na slunný italský venkov, který svou uvolněnou a se současným uspěchaným životem téměř neslučitelnou atmosférou příjemně pohladí (podobně jako kupříkladu Ridleyho Dobrý Ročník), přestože se v něm nic zásadního neřeší. Bernardo opět prokázal cit lovce talentovaných mladých hereček a svůdná kráska v rozkvětu Liv Tyler splácí Bertollucimu důvěru svým přirozeně magnetickým projevem, ve kterém se přes její rockový původ mísí půvabná míra elegance a dráždivé nevinnosti. Mezinárodně pestré a kvalitní obsazení i menších roliček zaslouží pochvalu a podporuje tezi, že umělecké charisma a pověst některých režisérů svedou zázraky. 70% (14.01.2013)

Nepochybuji, že Bertolucciho Svůdná krása je tím nejhlučnějším okamžikem ozvěn těch nejtišších písní Bilitiných, pro něž žádné zemské hranice neplatí: „Krásná lodi, jež jsi mne sem vezla podél břehův iónských, zůstavuji tě třpytivým vlnám a lehkou nohou vyskakuji na břeh. Vrátíš se do země, kde dívka jest přítelkyní nymf. Nezapomeň poděkovati neviditelným rádkyním a přines jim v obět tuto větévku, již jsem utrhla vlastníma rukama. Byla jsi borovicí na horách, a mocný Notos roznícen otřásal tvými jehličnatými větvemi, tvými veverkami a ptáky. Nechť Boreas tě nyní vede a žene tiše k přístavu, černá lodi, provázená delfíny za příznivého vlídného moře.“ (10.10.2011)

Čekala jsem, že ty povznášející nekonvenční dialogy někam povedou, že z nich zůstane špetka moudrosti, něco víc než jen příjemná lehkost bytí, něco, co obohatí ducha, ale místo naplněné naděje zůstala jen smyslnost, příběh o prvním milování, který se v souvislosti s opříslibem filmu o velké lásce jen tělesnou přitažlivostí a touhou objevovat záhadu lidské sexuality. Lásku naznačili, možná je za tím vším třeba ji hledat, a pak na ni pod přílivem smyslnosti zapomněli. Říká to už název, aspoň byli upřímní :) (18.09.2019)

Kdyby to natočil kdokoli jinej, je to ten nejnudnější film na světě, jenže Bertolucci to dokáže podat tak poutavě, že jinak nudné scény hltáte jako ten nejlepší thriller a nemůže se nabažit perfektnosti a atraktivnosti obrazu a příběhu. Je fakt, že Liv Tyler kvalitě filmu přidala neuvěřitelný kus (sebe...doslova), spolu s krásou Toskánska, ale stejně, v rukou jiného režiséra by z toho filmu zbyla "jen" Liv, nikoli však příběh. Dokonalé. (20.03.2011)