Havel

Velká škoda, že to jen klouže po povrchu zajímavých postav, vztahů, Havlovy tvorby i pořádného dramatu a pomáhá si to úsměvnými metaforami. Ale vypadá to líp než epizoda Českého století a je to vtipnější než většina současných domácích komedií. Takže i když bylo zaděláno na mnohem výživnější film, dost mě to bavilo. (29.07.2020)

Svět se vyvíjí a přináší člověku mnohá ulehčení. V sitcomech máte umělý smích, abyste věděli, kdy se smát. V talkshow se vám rozsvítí cedule applause, abyste věděli, že máte tleskat. A přesně pro vás tu jsou i smajlíci. Kdy za každou větou je třeba udělat smajlík, aby ten druhý věděl, že se jednalo o vtip, nebo že je někdo smutný. Jasně pomocí nějakého žlutého hnusu můžete vyjádřit svou černobílou emoci, nebo tomu druhému sdělit, co si má myslet. Krásně omezeně a doslovně, jak v hollywoodských filmech. Když nemáte co říct, nebo nevíte jak reagovat, nebo když nejste schopni dát dohromady větu, tak tam naserte miliardu smajlíků. Další věc je estetické hledisko, samotné písmo má nějakou svou poetiku, takže když tam naserete kupu toho žlutého kýčovitého odpadu, tak se jen vyznáváte z toho, jak moc si libujete v odpornosti, jak postrádáte sebemenší zábranu, která by vám neumožnila patlat všude ten do očí bijící hnus a nevkus. A ta faleš v tom, ta přetvářka, když nejste v pohodě, nebo něco nechápete, tak se můžete schovat za tu nechutnou směsici xichtů, aby si adresát myslel, že je vše v pohodě, že vše chápete. Navíc smajlíci, když už názvem odkazují ke smíchu, se snaží vzbuzovat dojem jakéhosi pozitivna, když je používáš, tak budeš zaručeně veselý, usměvavý, dobrosrdečný člověk. Obyčejné primitivno hrající si na pozitivno. Asi jako když budeš všude cpát své fotky se zvířátky, aby všichni viděli, jak seš super člověk. Jasně, u dětí smajlíkování brát můžete, ale s přibývajícím věkem z toho čpí už jen ta neschopnost něco sdělit, záliba v kýčovitých obrázcích a přetvářka. Přece když něco napíšu, tak tam nebudu dávat zjednodušující vysvětlivky, jak si to má adresát přebrat, naopak ho musím nechat v nejistotě, do jaké míry jsem si dělal srandu. Bach, Beethoven, Dostojevskij, Rembrandt, největší géniové lidstva, myslíte si, že používali smajlíky? Rozhodně ně. A naopak protipól jejich intelektu tady na stránkách si nějakého smajlíka nacpe přímo do ikonky. Jak tento protismajlíkovský manifest souvisí s filmem? No, rozhodně to zrovna s tímto filmem souvisí milionkrát více, než když tady na dnes již masové, jen okrajově filmové, csfd stejně nějací asi novinkáři hodnotí pouze dle svých sympatií k panu Václavu Havlovi Airportovi. (03.09.2021)

Snímek o Václavu Havlovi bez Václava Havla. Tak asi nějak zhruba takto lze popsat snímek Havel, jenž z nějakého mně neznámého důvodu pouze klouže po povrchu života uznávaného dramatika, politika a zakládajícího člena Charty 77. Režisér Slávek Horák nám tuto stěžejní postavu našich moderních dějin představuje jako laciného otloukánka, s nímž prožíváme jeho životní příběh velmi slabou a zamlženou optikou. Za zmínku tedy bohužel stojí pouze některé načrtnuté paralely s jeho hrami a výrazná postava Pavla Landovského v podání Martina Hofmanna. Ve finále tedy bohužel dostaneme trestuhodně banální snímek, který nedosahuje a zřejmě ani nikdy nedosáhne takového věhlasu jako Václav Havel. A to je vzhledem k tomu, jakým nezanedbatelným způsobem utvářel naši republiku opravdu velká škoda. (21.12.2021)

„Taky bych ti měl něco říct. Ty nejlíp víš, že v určitých, abych tak řekl soukromých záležitostech, nejsem tak úplně morálně pevný…“ - „A nemoh bys mi to jednou prostě neříct?“ - „Když já ti nechci lhát.“ Snahu o zlidštění a poukázání na fakt, že to byl krom jiného „taky jen chlap se slabostí pro ženy“ určitě beru, ale…když on mě ten film nechal docela chladným. Ne snad proto, že by byl natočen nějak odtažitě, ale neobsahuje (alespoň z mého pohledu) nějaké emoce, které by se mnou hnuly. Dvořák si svou předlohu zjevně pečlivě nastudoval, přesto je jeho ztvárnění tak nějak jalové. Což se dá říct o i většině dalších postav s čestnou výjimkou Hofmannova „Lanďáka“, který se vyřádil a jako na jediného mě bavilo se na něj koukat. Předchozí Horákova Domácí péče mě zaujala víc, měla navrch věci, které Havlovi chybí, což z něj dělá film veskrze průměrný, bez větších negativ, ovšem ani kladů. „My všichni jsme věděli, do čeho jdeme, a šli jsme do toho s tímto rizikem dobrovolně.“ - „Všichni…i všechny ty děti, které teď budou dlouhé roky bez rodičů?“ (28.02.2021)

Neurazilo, pobavilo, nenadchlo. Kontroverznejším témam sa to vyhýba, ale zrejme preto, že ide o čiastočne film vytvorený v takzvanom štátnom záujme - produkovaný Českou televíziou, podporený príspevkom štátneho fondu. Navyše, vo filme sa vyfajčí zhruba tisíc cigariet, čo je asi najviac od filmu Kouř. A okrem toho, mať na hrade zjavného bonvivána, sukničkára, rebela i buržujského synáčika v jednom - priznajme si, kto by nechcel mať aspoň raz takého prezidenta? Tak veľmi sa odlišujúceho od zástupu dôstojných pánov, smiešnych politrukov, vyšinutých egomaniakov či ľahko zabudnuteľných persón. Môžem mať voči VH tisíc výhrad (aj mám), ale to, že prijal Franka Zappu, Rolling Stones, Lou Reeda a Plastic People of the Universe na Pražskom hrade, ako oficiálne návštevy prezidenta, si zasluhuje absolutórium. To, že Vratislav Brabenec odchádzal z oslavy jeho narodenín pomočený a váľajúci sa po chodníku si zaslúži fľašku šampanského (a nie výsmech a urážky od Rossa Hedvička, ktorý o tejto skvelej udalosti a radostnej zvesti zverejnil fotodokumentáciu - a áno, Vráťa Brabenec je elita národa). Ak už rebel, sukničkár a opilec, tak aj v úrade, prečo nie. Aj s rovnako naladenými kamošmi z mokrej štvrte. Poznámka: Zopár kolegov užívateľov tu skuhrá, že málo myšlienok, prejavov a hier vo filme. Ja hovorím: našťastie. Úvahy patria na papier, hry do divadla, prejavy na námestia alebo do parlamentu. Ak by sa toto dopustilo, vznikol by ďalší z radu pekelne toporných a nudných filmov. Okrem toho, Ivan Martin "Magor" Jirous sa pomerne dlho pohyboval v Havlovej blízkosti, pred aj po revolúcii. Za nejakého myšlienkového inšpirátora, radcu alebo motivátora lebo filozofa ho nikdy, naozaj nikdy pri osobných rozhovoroch neoznačil. Nespomínal ho totiž vôbec. Za skutočného myšlienkového umeleckého a filozofického guru považoval Egona Bondyho. Myslím, že viem prečo. Pretože Vašek Havel v porovnaní s Egonom Bondym žiadny veľký mysliteľ nebol, max taký populárny rétor. (09.11.2020)