Stůj při mně

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Tento film ma vrátil do detských čias tak ako už dávno žiadny iný. Ten humor, to vzájomné chlapčenské podpichovanie, cesta za "dobrodružstvom" a skvelé oldies songy ma nádherne vtiahli do deja a pripomenuli mi moje detstvo. Film zbehol tak rýchlo, že som po skončení hrešil, prečo nemohol byť o niečo dlhší. R. Phoenix bol výnimočne talentovaný a mnohí filmoví odborníci, kritici i divák, ktorý má v hlave všetko v poriadku sa musia zhodnúť na jednom, že sme prišli o obrovský talent a trúfam si povedať, že by bol v súčastnosti jeden z najlepšie platených hercov. Nepochybujem o tom. Iba máloktorý film dokáže oživiť vaše spomienky na detstvo tak jasne ko tento film, teda ak bolo aspoň trochu podobné. Dnešné počítačové deti zavreté v izbách to neocenia, ale staršie ročníky si film určite zamilujú. Naposledy ma podobne nadchlo Říjnové nebe, takže ak hľadáte niečo podobné smelo do toho! 100%. (22.09.2013)

Ono príbeh samotný je dosť plochý a jednotvárny - chalani sa rozhodnú, že nájdu mŕtvolu aby sa stali slávnymi a popritom lepšie spoznávajú jeden druhého ako aj samých seba - ale na druhú stranu ma nadchla atmosféra snímku a spôsob, akým bol celý príbeh vyrozprávaný. Na slabší nadpriemer to určite stačí, inak na Kinga celkom netradičné. 70/100 (07.08.2016)

Nostalgická instrumentálka Stand by me a čtyři dvanáctiletí kluci jdoucí za horkého letního dne po kolejích vstříc mrtvole a dospělosti. Reiner, který později úspěšně adaptoval ještě Misery, vytěžil Kingovu novelu dokonale a stvořil krásně melancholickou a autentickou vzpomínku na dětství a odstřihávání se od něj. Když mě bylo dvanáct, měl jsem tytéž kamarády, starosti i nadávky. Kde je tomu všemu konec... Jedna z nejlepších adaptací Kinga a jeden z nejlepších dětských filmů vůbec. Pokud se vám film líbil, můžete zkusit i jeho dívčí verzi Navždy spolu (1995) nebo Reinerovo pozdější Flipped. (20.09.2006)

Nevím jak vy, ale já jsem mrtvoly v mládí nevyhledával a i když to chápu jako záminku dobrodružné cesty, kde se kluci lépe poznají, určitě si dovedu představit závižnější příběh, než cesta po kolejích s jednou trochu dramatičtější scénou s vlakem na mostě. Neustálé mávání bouchačkou, kterou v dětských rukách vidím opravdu nerad, mi také nepřišlo zrovna rozumné. (22.11.2008)