Stůj při mně

Nevím jak vy, ale já jsem mrtvoly v mládí nevyhledával a i když to chápu jako záminku dobrodružné cesty, kde se kluci lépe poznají, určitě si dovedu představit závižnější příběh, než cesta po kolejích s jednou trochu dramatičtější scénou s vlakem na mostě. Neustálé mávání bouchačkou, kterou v dětských rukách vidím opravdu nerad, mi také nepřišlo zrovna rozumné. (22.11.2008)

Když jsem se poprvé dostal ke Kingově novele Tělo, od prvních řádků jsem si říkal, jak by stálo za to ji přepsat do scénáře. A když jsem se dobral k pasáži se psem na skládce, vzpomněl jsem si, že už to za mě dávno udělal někdo jiný a že jsem film už dokonce viděl a scéna, kdy Chopper pronásleduje Gordieho, přestože není nijak fatální a důsledky z ní naštěstí pro hrdiny nevyplynou, mě v dětských snech často strašila. Z úžasné předlohy naštěstí vznikl povedený a v silných scénách i překvapivě fascinující snímek, který pochopí všichni ti, ve kterých alespoň v koutku duše zůstala ta napůl melancholická a napůl rozverně veselá nálada kluků, kteří pomalu končí základku. I na krátkých prostřizích je navíc možné ukázat osudové pouto ke staršímu bratrovi a hlavně z celého filmu doslova září ona Kingova posmutnělá nálada, která se mi při četbě předlohy zdála tím nejtvrdším oříškem. Všechno ale mohlo dopadnout špatně nebýt skvělých dětských herců. Moralizování malých kluků je vždy ošidná záležitost, tady všechno rozsekl k dobru patnáctiletý River Phoenix, který mě přesvědčil o tom, že nebýt jeho tragické smrti, mohli Američané mít v současnosti hereckého génia. Třešničkou je pak Kiefer Sutherland, který původně víceméně rutinního záporáka Esa obdařil takovou aurou, že vám při jeho pohledu bude běhat mráz po zádech. Ve výsledku sice zůstává předloha nepokořena, ale film od ní dokázal přebrat to nejcennější - náladu, kterou vzbuzuje a která v divákovi dlouho zůstane. (16.03.2007)

„Boli sme preč len dva dni. Ale mesto nám zrazu pripadalo menšie.“ Strhujúca adaptácia skvelej novely Stephena Kinga. Silný, krásny film o tom, čo so sebou prináša dospievanie. Disciplinované herecké detské a mládežnícke výkony (predovšetkým River Phoenix a Kiefer Sutherland), pôsobivý monológ dospelého rozprávača (Richard Dreyfuss z Čeľustí) a nádherná príroda zaspatého amerického vidieka z dôb, keď ešte niektoré domácnosti nemali ani pevnú linku a lesy boli tajomné. Nechýbajú atmosférické dobové songy („Lolipop“) a nezabudnuteľné scény (vlak, pes, nočný les, srna). Jeden z mojich najobľúbenejších filmov. (05.12.2004)

Mládí je nejkrásnějším obdobím života, ale nejdříve musíme zestárnout, abychom to poznali.. Přesvědčiví Will Wheaton a River Phoenix, nezapomenutelná scéna s železničním mostem a volně plynoucí vzpomínka na nezletilost plnou dobrodružství, snů a nevinnosti. “No I won't be afraid / no I won't be afraid / just as long as you stand, stand by me..” (09.09.2008)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle příběh o klukovském dobrodružství, kdy čtyři dvanáctiletí parchanti se přes víkend stanou dospělými, a to aniž by viděli ženskou, na mne moc nezabral. Herecké výkony velmi slušné, ale to je tak vše. Příběh je zcela předvídatelný a vlastně vůbec nic než hlavní téma se nestane. Takže zklamání, víc než 65% to nebude. (22.11.2008)