Stůj při mně

Opravdu procítěně zfilmovaná povídka Stehena Kinga "The Body". Velmi pěkný příběh o kamarádství a velikém dobrodružství jedné klukovské party, která se vydala hledat jednoho ztraceného chlapce, potažmo jeho pozůstatky. Tenhle film jsem viděl kdysi jako malý kluk, když ještě dávali v Neděli dopoledne podobné Disneyovky. Tohle je ale daleko zralejší příběh o přátelství a dospívání. O změnách v nás, kterým nejde zabránit. 85% (06.01.2011)

Mládí je nejkrásnějším obdobím života, ale nejdříve musíme zestárnout, abychom to poznali.. Přesvědčiví Will Wheaton a River Phoenix, nezapomenutelná scéna s železničním mostem a volně plynoucí vzpomínka na nezletilost plnou dobrodružství, snů a nevinnosti. “No I won't be afraid / no I won't be afraid / just as long as you stand, stand by me..” (09.09.2008)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Byl bych to byl býval viděl ve věku hlavních hrdinů, tak by to bylo bývalo bylo téměř jistě za plný počet. Klukovské dobrodružství jak se sluší a patří. Hned několik velmi silných okamžiků, nicméně s koncem jsem čekal něco víc. Jak říkám, kdybych to viděl tak před deseti lety, ten film by se stal pravděpodobně mým dětským kultem, škoda... Když na to člověk kouká po dvacítce, tak se mu to taky líbí, ale není to prostě ono. 80% (05.02.2013)

"Toto detské dobrodružstvo bude ich posledným. Pretože ďalej už to budú muži." Veľmi podarená snímka o ceste štyroch kamarátov takpovediac za mŕtvolou. Film síce plynie celkom pomaly a nie je v ňom veľa akcie, ale rozhodne stojí za zhliadnutie hlavne kvôli vynikajúcim hercom a dobre vystrihnutej dobovej atmosfére. Proste dobrodružný príbeh s partiou chalanov, ktorí to, ako vidieť, nemali ani v americkom malomeste 50. rokov najľahšie. Príbeh dvoch dní, v ktorých sa toho udialo strašne veľa. King, akoby sa v postave Gordieho sám vracal do detstva a rozprával nám svoj vlastný príbeh. Film má veľa scén napínavých, aj veľa scén úsmevných. Veľkým kladom tohto snímku je čisté a príjemné kamarátstvo štyroch hrdinov a postavenie priateľstva nado všetko ostatné. Je to nepochybne jedna z najlepších spisovateľových filmových adaptácií, preto nominácia na Oskara neprekvapuje. (04.02.2015)