Stůj při mně

Ze všech nehororových adaptací Kinga, které jsem doposud viděl (Shawshank, Nadaný žák, Zelená míle), je tato svou myšlenkou nejskromnější. Ač putování čtyř kluků nese odysseovské rysy, vypráví o „zboží“ tak prostém a přitom čím dál víc nedostatkovém jako přátelství. V tom filmu se nepřihodí nic moc a přesto úplně všechno. Na pár situacích jsou nádherně vykreslené povahy jednotlivých hrdinů, které toto poslední společné letní dobrodružství poznamená zcela nepředvídatelným způsobem. Nejde o typické klišé „z chlapců se stávají muži“ a „již nic nebude jako dřív“. King (své?) dětské dobrodružství konfrontuje s pohledem dospělého muže a jsou to právě věty typu „bavili jsme se dlouho; o věcech, které klukům připadají důležité, dokud nezjistí, že na světě jsou i holky“, které činí příběh unikátním a nadčasovým. Rob Reiner dobrodružný příběh, kterému nechybí úžasný spád, protkal nenápadnými symboly, jemným humorem i emotivními scénami, v nichž excelují dospěle hrající nedospělí herci. Stůj při mně ve mně zanechalo zvláštní pocity. Smutek? Radost? Štěstí? Něco mezi tím. Ty pocity nadále přetrvávají a jsem za ně rád. 90% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, anderson (02.04.2008)

Knihu jsem stále bohužel nečetl, ale přesto se nebojím prohlásit, že tenhle snímek je výbornou adaptací. Jsou v něm veškeré ingredience, které dělají tvorbu Stephena Kinga tak osobitou a význačnou - problematický vztah hrdinů s rodiči, ztráta někoho milovaného, Maine v padesátých letech minulého století, střet s fyzicky silnějším nepřítelem a dospívání dětských protagonistů během série symbolických událostí. Jednoduchý příběh je lemován putováním hrdinů za cílem, jehož naplnění postupně ustupuje dílčím situacím, rozhovorům a flashbackům, během nichž se z dětí stávají plnohodnotné charaktery a otázky ohledně smrti, náklonnosti a přátelství nabývají konkrétních významů. Tempo je sice občas hodně nijaké a záporné postavy přehnaně zlé (jako tradičně u Kinga), ale síla pohodového vyprávění a nesentimentálního sdělení vítězí, a když v závěru zazní nádherná píseň od Bena E. Kinga, má jeden chuť vzít spacák a vyrazit s kamarády na prosluněnou túru - jen místo mrtvoly bych hledal radši spící krásku nebo zatoulaný pivní soudek... (05.02.2019)

Tento film ma vrátil do detských čias tak ako už dávno žiadny iný. Ten humor, to vzájomné chlapčenské podpichovanie, cesta za "dobrodružstvom" a skvelé oldies songy ma nádherne vtiahli do deja a pripomenuli mi moje detstvo. Film zbehol tak rýchlo, že som po skončení hrešil, prečo nemohol byť o niečo dlhší. R. Phoenix bol výnimočne talentovaný a mnohí filmoví odborníci, kritici i divák, ktorý má v hlave všetko v poriadku sa musia zhodnúť na jednom, že sme prišli o obrovský talent a trúfam si povedať, že by bol v súčastnosti jeden z najlepšie platených hercov. Nepochybujem o tom. Iba máloktorý film dokáže oživiť vaše spomienky na detstvo tak jasne ko tento film, teda ak bolo aspoň trochu podobné. Dnešné počítačové deti zavreté v izbách to neocenia, ale staršie ročníky si film určite zamilujú. Naposledy ma podobne nadchlo Říjnové nebe, takže ak hľadáte niečo podobné smelo do toho! 100%. (22.09.2013)

Stand By Me, adaptace stejně excelentní povídky od Stephena Kinga, není něco, z čeho by jste si sedli na prdel, nebo vám spadla vaše požírací vrata dolů. Tohle je prostě a jednoduše taková krásná melancholická procházka skrze život a strasti dospívání. A právě v tom tkví to jedinečný čaro 💚 (30.06.2017)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)