Hraje skupina Spinal Tap

Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. (27.05.2023)

Sledujeme smůlou provázené turné legendární kapely Spinal Tap - skupina zabloudí na cestě ze šatny a netrefí na podium, musí hrát na večírku vojenské základny, problémy s rekvizitama ... :-) Pro fanoušky osmdesátkového rocku a metalu je to strašná prča, i když je pravda, že ti muzikanti jsou jaksi slušní v porovnání s takovými Motley Crue, jejichž biografii jsem nedávno četl :-) Nechybí ani blonďatá "Yoko Ono" :-) (10.11.2012)

Neco mezi Mnaga Happy End a Almost Famous. Spise z dokumentarniho hlediska (jako Mnaga) a pritom hudba a prostredi a vubec tak nejak svet, kdese to odehrava je blizsi Almost Famous. Ale je to nudnejsi, nez oba dva zminovane. Mnaga je daleko vetsi sranda a Almost Famous je vyborne po filmove strance, navic s lepsimi hereckymi vykony a tak. Vlastne nevim, jak moc je tento dokument pravdivy, ale nezajima me to. Stejne tak nevim, jak tomu bylo u Almost Famous. (04.12.2005)

Rockumenty mám samozřejmě rád, ale tentokrát někde došlo k chybě. Patrně budou na vině slabé reproduktory, neboť Spinal Tap mým uším v ničem nepřipomínali „nejhlasitější rockovou skupinu světa“. Hudba mi přesto byla sympatická, stejně jako pozérská debilita hudebníků, ale určitě jsem čekal větší nářez. (13.08.2012)

Je dost zajímavé, že když se Petr Zelenka tímhle filmem inspiroval, tak v případě Mňágy ho dokonce dokázal překonat a v případě Roku ďábla ho zase dokázal viditelně vykrádat. Originál bych tedy řadil někam doprostřed, ale určitě mě to víc bavilo než naopak a to i přes to, že ze songů, které zde zazní, mě nějak zaujaly snad jen dva. Nebylo to teda úplně dokonalé a nemá to vychytané všechny mouchy, ale dobře jsem se bavil i tak, rychle mi to utíkalo, dobrých nápadů tu bylo dost a obecně mi je žánr mockumentary sympatický, když je dobře podán a to tady určitě je. Je to taková docela chytrá parodie, jaké už vlastně nevznikají, jen mi tedy je stále sympatičtější Zelenkova Mňága, kde byl tenhle styl využit na reálně existující kapele. Slabé 4* (07.05.2023)