Když Harry potkal Sally

Ano, možná nejlepší a nejvzorovější z nepříliš urozeného rodu romantických komedií. Hodně ohrožený druh mezi filmy vůbec, jelikož funguje jako perfektně namazaný stroj od úplného začátku do úplného konce. Zdánlivě nepříliš atraktivního, ale zatraceně vtipného a charizmatického Billa Crystala ještě o něco překonává půvabná, milá a vůbec neuvěřitelně příjemně vystupující Meg Ryan, které byl tenhle film (a žánr vůbec) prostě souzen - a přebírá tak v mých očích pomyslné žánrové žezlo z ručky princezny Anny, Audrey Hepburnové. Nenucená atmosféra se opírá taky o jazzově laděný soundtrack. Co chcete víc? Nezapomenutelné dialogy (zj. ten o tom, že muži a ženy nemohou být přátelé) a neuvěřitelné scény (zj. ta s hraným orgasmem v restauraci), které budete moc popisovat a citovat přátelům? Máte je mít... Jen ty intermezza s příběhy dlouholetých lásek mě tam trochu rušili a malinko vždycky spoilerují konec... ale to je zanedbatelná maličkost. 90% (13.09.2007)

Klasika žánru romantickej komédie, ktorej sa vyrovná máločo, Nora Ephron (nerežíruje, ale napísala scenár) asi vo svojej najlepšej forme, Meg Ryan vo svojej druhej najlepšej (alebo skôr najroztomilejšej) forme hneď po Láske cez internet a hláškujúci Billy Crystal tiež ujde :-). Už samotný film by bol asi na plný počet, ale keď si k tomu pripočítam tú už skultovnenú scénu s predstieraným orgazmom, 10/10 je úplne jasných :-))) (28.08.2005)

To byly časy. Meg Ryan kopala první ligu, Billy Cristal dostával role, Rob Reiner měl formu a romantické filmy se netočily pouze ze zjištných důvodů, ale s citem a odhodláním. Film je to dobrý, oba dva protagonisté jsou sympatičtí, příběh hezky plyne, dialogy jsou vytříbené a celkově to působí příjemně, ale... (01.11.2008)

Jedna z mála kvalitních romantických komedií. Vtipná, svižná, nikterak sentimentální a především výtečně zrežirovaná. Dialogy jsou mistrně obratné a mnoho scén je nezapomenutelných (orgasmus v jídelně apod.) Crystal byl u mě vždy spíše trapně komediální blbeček, ovšem tato role mu sedla naprosto geniálně. Meg Ryan byla až na umělý pláč rovněž velice solidní. Konec byl tak nějak opět ukázka toho, jak to v životě nechodí, ale to se vzhledem k vývoji celého snímku dalo očekávat. Solidní odpočinková podívaná, která však nic objevného nepřináší, tudíž nevidím důvod proč dávat plný počet. (06.03.2007)

Velmi solidní romantická komedie, která na jednu stranu zůstává v zaběhnutém řádu věcí a to svým vyprávěním, vývojem (i koncem), ale daleko přesahuje své konkurenty opravdu inteligentním a místy i kousavým humorem. Což v praxi znamená, že se na film můžete dívat i bez inzulinových injekcí ukrytých v nočním stolku a dokonce i v případě, že máte (podobně jako já) smrtící alergii na růžovou barvu a plyšová zvířátka. Jinak celý film jsem se nemohl zbavit dojmu výrazného vlivu Allenových komedií ze sedmdesátých let (především mám na mysli Annie Hallovou a Manhatten), které pod satirizujícím povrchem ukrývají skutečnou, nepřikrášlenou lidskost. Ostatně i hlavní postavy v sobě nesou tento „oživující“ rozpor – civilnosti se nám dostává právě skrze Crystalův pesimistický cynismus, či naivní náročnost Ryanové. Ovšem právě tohle je na snímku vůbec to nejlepší. Až skrze „vadnost“ se postavy stávají lidmi, ke kterým postupem času cítíme čím dál tím větší empatii a proto nás poté ty po cestě rozsypané střípky a odlesky romantiky mohou naplnit mnohem větším dojetím, než by mohl dosáhnout film s prototypy charakterů alá pán a paní bezchybní. Ono když se nad tím zamyslíte do důsledků, je to docela zajímavý fenomén. Opravdového pohnutí se člověku nedostává po shlédnutí ideálu, ale až v ideálu, který je přiložen do kontrastu s nedokonalostí. Kdybychom si odskočili do jiného žánru, co jiného dělá hrdinské činy opravdu zářivými, než jejich těžkost (která je sama o sobě temnou) a k čemu by byl třeba příběh zobrazující utrpení, které není vykoupeno lidskou odvahou, tím inspirujícím výkřikem „navzdory utrpení půjdu dál“? Asi tak jako bílá opravdu vynikne až ve chvíli, kdy je dána na černé pozadí, pro skutečný projev ideálu lásky je nutná nedokonalost. Tím vlastně autoři řekli hodně podstatnou věc o milostných vztazích (a o vztazích obecně). Láska není o nalezení dokonalého partnera bez chyb – láska je přijetím chyb druhého, a to takovým způsobem, až se i ony stanou součástí neopakovatelné dokonalosti toho, koho milujeme. (30.01.2017)