Requiem pro panenku

Zřejmě jsem doposud neviděl film, kde by bylo vícekrát a větším písmem zmíněno, že se jedná o film podle skutečné události. Zde to opravdu na diváka dosti vtíravě křičelo, aby nedostal šanci si toho nevšimnout. Je to docela paradox vzhledem k faktu, že je plný internet informací o tom, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Nejzásadnější odchylkou bylo asi to, že hlavní hrdinkou skutečného příběhu nebyla rozkošná a relativně spořádaná zrzka, nýbrž těžce zvladatelná cigánka. Například úvodní znásilnění vlastním otcem je velmi nezvyklé v bílých rodinách, kdežto naopak v cigánských osadách je smilnění mezi rodinnými příslušníky prakticky běžné a ani se nepovažuje za nic zakázaného. To ovšem jen tak na okraj. Tahle Renčova verze příběhu nebyla zlá a na 15letou Aňu byl hezký pohled, což bylo do určité míry způsobeno tím, že byla obklopena výhradně nehezkými retardy. Co mě docela zarazilo a považuji za krajně nezvyklé je to, že Aňa se začala chlubit svým nahým tělem hned na počátku své herecké kariéry. V tomto filmu jí bylo teprve 15 a ukázala divákům úplně vše, což je samo o sobě dostatečně pádným důvodem a lákadlem, proč by se měl každý divák na film podívat. Její pevné jediničky považuji dle svého odborného oka za lepší, než je její současná výbava, i když stále vypadá k světu a mrd v oku si dochovala dodnes. Vykreslené poměry v ústavu na mě působily hodně jednostranně - na jedné straně tyranky ošetřovatelky a na straně druhé pacientky - oběti. Pravda určitě nebyla takhle černobílá. Každopádně extrémně nepříjemný film, kterému dominuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra, bezmocnost hlavní hrdinky a velmi deprimující Soukopova hudba. Škoda, že Renč později sklouzl k takovým filmovým hovnům. 3 kousky. (05.12.2019)

Filip Renč je ten typ režiséra, který když natočí deset filmů, tak osm z nich bude balancovat na hranici průměrnosti až podprůměrnosti a ty zbylé dva budou špičkové. "Requiem pro panenku" do těch dvou bezesporu patří a já se ho nebojím nazvat jedním z nejsugestivnějších snímků, které byly v ČR natočeny po roce 1990. (18.10.2009)

Silně depresivní snímek, který nabídl první hlavní roli tehdy 16 leté Aně Geislerové. Film na motivy skutečného příběhu nabízí nepříjemný pohled na mladou dívku, která se omylem dostane do ústavu pro duševně nemocné, ve kterém zažívá peklo, které vyústí v obrovskou tragédii. Nemohu upřít režijní talent Filipa Renče, ani výborný výkon Geislerové, ale film mě nebavil a asi sem ani neměl náladu na takovou depku. (16.09.2013)

Od Renče jsem zatim videl jen Roman pro zeny, coz byla sice hodne dobra komedie, ale ne nic zasadniho, takze jsem necekal ze Requiem bude takova rezba. Misty mi to hodne pripominalo Prelet nad kukaccim hnizdem, kterymu se to samozrejme nevyrovna, ale i tak tenhle film stoji za to. Mlada Anna Geislerova svou roli zvladla na svuj vek vyborne a ostatni sverenkyne v ustavu vypadaly jako by to ani nehrali, vcetne Bary Hrzanovy, proste parada. Jednoznacne mi ale nejlepsi prisla Eva Holubova, kterou znam vetsinou z komedii a ze samejch kladnejch roli, ale tady byla tak husta, ze film misty pripominal horor, cemuz taky pomohla hodne dobra atmosfera a vyborna hudba. Tohle se Rencovi fakt povedlo, jak po reziserske, tak i po herecke strance. (13.03.2006)

No, docela síla. Aňa Geislerová a Barbora Hrzánová se opravdu ukázaly. Navíc film vyvolá v člověku stejné pocity, jaké měla hlavní hrdinka (zbouřit se a utéct z toho domu zla a smutku). Ta bezmocnost chovanek ústavu proti bezohledným praktikám "ošetřovatelek" je až trochu ubíjející, zvlášť, když je nikdo nekontroluje, nezajímá se o ně. Avšak nejsmutnější je vlastně dovětek...ale ten zde psát nebudu, vyzradil bych konec a ten se musí zažít tzv."naostro". (17.12.2007)