Requiem for a Maiden
Režie:
Filip RenčScénář:
Filip RenčKamera:
Juraj FándliHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Aňa Geislerová, Barbora Hrzánová, Soňa Valentová, Eva Holubová, Jaroslava Hanušová, Jan Schmid, Filip Renč, Eduard Cupák, Věra Nováková, Vlasta Mecnarowská (více)Obsahy(1)
Administrativním omylem se čtrnáctiletá Marika dostane místo do dětského domova do ústavu pro mentálně choré, odkud není úniku. Panuje v něm nelidská mašinérie a sadistické vychovatelky používají tak drastické "výchovné" metody, že se dívka rozhodne bezvýchodnou situaci řešit zoufalým činem... (Magic Box)
Videa (1)
Recenze (444)
Po rokoch som dal filmu opäť šancu a skúsil, či bude mať rovnaký účinok ako kedysi. A má...F. Renč výborne obsadil hlavne všetky vedľajšie postavy postihnutých a tým je celá atmosféra až neuveriteľne reálna. Len tak mimochodom, by ma zaujímalo, kto dáva takým deťom do rúk kladivo...Eva Holubová zahrala nepríjemnú jaštericu a chladná Soňa Valentová je navonok príjemnejšia, ale v podstate rovnako skazená. Jej nenávistný záverečný pohľad stojí za to. Pochváliť treba i hudbu O. Soukupa. Renč si v mnohých veciach tento film podľa skutočných udalostí zjednodušil a upravil, ale je to určite to najlepšie, čo zatiaľ natočil a mám taký pocit, že to dlho takto ostane. 70%. ()
Česká verze Přeletu nad kukaččím hnízdem. Dřív se mi film zdál příliš patetický a samotný Renč, který se skrovně obsadil do role seladona, hrdiny a lamače dívčích srdcí, mi dosti vadil. Možná nenašel nikoho, kdo by mu v tom hrál. Když si ale odmyslím tyto drobnosti, je nestárnoucí psycho thriller jedním z nejlepších kusů české moderní éry. Skvělé herecké výkony Hrzánové, Holubové a Geislerové ho vyzdvihly do výšin. Krutost a bezmoc. Tak lze dvěma slovy popsat celý děj a není to podívaná pro každého. Praktiky jako v koncentračním táboře zapůsobí silně. Ačkoliv je film spíše výplodem autorovy fantasie, je do jisté míry inspirován skutečným příběhem a to je rozhodně k zamyšlení. Nezapomenutelný zážitek. 90% ()
Debut Filipa Renče již ukazuje všechna pozitiva a negativa jeho režisérského řemesla. Mezi klady rozhodně patří hutná atmosféra, kdy například různé věznice z amerických bijáků působí oproti zdejšímu ústavu jako pionýrské tábory, či lehké, ale o to účinnější náznaky hnusných scén (viz hned ta úvodní). Avšak silnou stránkou pana režiséra rozhodně není schopnost vyprávět příběh (navzdory hodině a půl se poměrně vleče) a vedení herců, kdy se obzvlášť ze záporných postav vychovatelek stávají afektované karikatury. 60%. ()
V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] ()
"Jo tak ty si myslíš, že nejsi debil !! Tak my ho z tebe uděláme, holčičko !!" Naprosto souhlasím, že Filipa Renče, pro diváka s dobrou pamětí silně protekční figurku a zejména neskutečně přeceňovaného tvůrce, lze považovat za režiséra jednoho filmu, kterým však pro mě osobně určitě není Requiem pro panenku, přičemž si tak vlastně nejsem úplně jistý, do jaké míry jeho, myslím, nejpodařenější a tak i ty vpravdě právě ony fatální snímky, byť rozhodně ne bezchybné, tedy remake Hlídače č. 47 s Karlem Rodenem a muzikál Rebelové, svoje nezpochybnitelné kvality nezískaly pouze shodou okolností !! Největší kiks pánové Renč spolu se scénáristy Igorem Chaunem a Zdeňkem Zelenkou spáchali už v úvodu filmu, když se vytasili s tou provařenou formulkou: Film byl natočen podle skutečné události, díky čemuž se tak dalším pachatelem tohoto filmového prznění potenciálu obřích rozměrů stává i autor předlohy, pseudoinvestigativec Josef Klíma, protože díky právě této větičce by divák rozhodně neočekával naprosté krystalicky čisté béčko, kterého se mu dostalo, na rozdíl od té Renčem avizované, a tak i očekávané artovky, o syrovém dramatu ve stylu vzpomínaného Přeletu nad kukaččím hnízdem si nechte raději jen zdát !! Pokud se vrátíme k samotné nešťastné události v ústavu v Měděnci, při němž zahynulo na šestadvacet chovanek, Renč dodnes zarytě opakuje, že ho skutečnost nikdy nezajímala, zatímco obsesivní paranoik a profesionál Josef Klíma právě svoji profesionalitu potvrzuje, rozumějte popírá, už jen faktem, že se se skutečnou postavou odsouzené žhářky Evy Kováčové dodnes nikdy stejně jako Filip Renč nesetkal, na čemž nic nezmění ani jeho omluva vychovatelkám v rámci svého pořadu na TV Nova, což mu budiž připsáno ke cti, protože přiznat svoji neobjektivitu a diletantství po všech těch letech chtělo mimo odvahy i velkou dávku pokory !! Samotné obsazení snímku odpovídá právě oné Renčově nevyzrálosti a bezbřeze nabubřelému exhibicionismu, přičemž v Renčově případě, o něm a jeho hereckém (ne)talentu v rámci slušnosti raději pomlčím, lze dík scéně ve sprše mluvit o všech významech slova, a tak se ani není co divit, že krásná a křehká Aňa Geislerová, která ve svých tehdy šestnácti letech podala skvostný výkon a dala tušit věcí budoucích, vlastně nemá s Evou Kováčovou vůbec nic společného, ta se totiž Geislerové a její postavě ani vzhledově zrovna nepřiblížila, ve skutečnosti by totiž příběh transexualitou stižené naprosto nezvladatelné cikánky, mimochodem dnes s již změněným pohlavím a novým jménem René, s lesbickými sklony těžko zajímal ty masy, které nakonec do kina na Requiem pro panenku přišly, a tak by se ani Renčovi jeho prvoplánovitá metafora nelidskosti české společnosti z období reálného socialismu, která však nejen dík znalosti všech okolností hraničí s naprostým kýčem, nevydařila !! Jistě, ani Bára Hrzánová se ztvárněním své postavy nesnese výhrad, nejvíce mě však zaujal tradičně famózní a lidský Eduard Cupák, který však příliš prostoru nedostal, a tak maximálně vyniká vychovatelka / bachařka Evy Holubové, která byť místy znatelně přehrává, nicméně svoji roli, byť se do do této stylizace prostě narodila, si užívala a patří spolu s geniální scénickou hudební složkou Pavla Soukupa k tomu nejsilnějšímu, co film nabízí, protože jinak se Renčovi i díky tomu příšerně křečovitému patetismu a spoustě nesmyslných a vlastně samoúčelných prvků, kdy Renč tlačí na pilu jako o život, a minimálně při odpudivě přepálené a směšné scéně s hasiči si musím klepat na čelo, daří, což je jistě velmi paradoxní, z filmu vyrobit svůj vlastní pomník, který se však stává hrobkou, na tom nic nemůže změnit ani fakt, že už zde jeden cítí z každičkého záběru toho schopného a zručného řemeslníka, kterým je dnes.. () (méně) (více)
Galerie (11)
Zajímavosti (40)
- K roli Mariky se Anna Geislerová dostala v podstatě náhodou. Na konkurz šla pouze jako doprovod. (keddy79)
- Autor předlohy Josef Klíma spolupracoval na přípravách filmu s režisérem Filipem Renčem. Uvedl, že byli oba do značné míry ovlivněni Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). „Na filmu je to dost vidět,“ řekl Klíma. (IZFNP)
- Při natáčení požáru uvězněných dívek se zablokovaly dveře a děvčata skutečně nemohla ven. Díky hasičům ale vše dopadlo dobře. (jenik71)
Související novinky
MFF KV nabízí velkou nabídku filmů
Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)
Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady
Mezinárodní festival filmové hudby a multimédií SOUNDTRACK Poděbrady 2018 navazuje na úspěch předchozího ročníku, který navštívilo přes třicet tisíc fanoušků nejen filmové hudby. Ti měli možnost… (více)
Reklama