Requiem pro panenku

Údajne úspešný, uznávaný snímok, vo mne evokoval dva pocity. Za prvé: neskutočne ma iritoval ten hrozný hudobný doprovod počas celého filmu, ktorý bol skôr rušivým elementom, za druhé: samotný príbeh síce je smutný, v závere satisfakčný, no ako celok vo mne vzbudil asi takú ľútosť a empatiu, ako keď obéznemu po neustálom prežieraní kačicou, zistia vysoký cholesterol. Do bodky súhlasím s názorom užívateľa “Radek99”: film na hranici kýče a porevolučního huránadšení. Nič viac nič menej .. (29.01.2021)

Nikdy nezapomenu na pocity, které ve mě film po prvním shlédnutí vyvoval a které mě neopouštěly hodně dlouho, stejně jako na to, jak jsem jinak skvělou Soňu Valentovou nemohl asi dva roky ani vidět :-/ Každopádně Renčův celovečerní debut se stal zároveň vrcholem jeho tvorby, na který on sám už nikdy nedosáhne. (06.04.2006)

Příběh dívky (Geislerová), která je vinou komunistické byrokracie a nezájmu a jedince uvězněna v zařízení pro psychicky narušené chovance. Requiem pro panenku je jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Je to trochu horor, trochu dokument a trochu thriller. To vše natočeno s dech beroucí rutinou, která překvapí i po letech. Ke konci je v něm sice příliš zpomalených záběrů, což dost brzdí dynamické finále, ale nijak to neubírá celkovému vyznění. Je škoda, že už Renč natáčí jen průměrné slátaniny pro peníze, a ne nic co má hlavu a patu. Jako by se už nesnažil nic sdělit. A přitom pro to očividně má ty nejlepší předpoklady. (16.03.2006)

Zřejmě jsem doposud neviděl film, kde by bylo vícekrát a větším písmem zmíněno, že se jedná o film podle skutečné události. Zde to opravdu na diváka dosti vtíravě křičelo, aby nedostal šanci si toho nevšimnout. Je to docela paradox vzhledem k faktu, že je plný internet informací o tom, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Nejzásadnější odchylkou bylo asi to, že hlavní hrdinkou skutečného příběhu nebyla rozkošná a relativně spořádaná zrzka, nýbrž těžce zvladatelná cigánka. Například úvodní znásilnění vlastním otcem je velmi nezvyklé v bílých rodinách, kdežto naopak v cigánských osadách je smilnění mezi rodinnými příslušníky prakticky běžné a ani se nepovažuje za nic zakázaného. To ovšem jen tak na okraj. Tahle Renčova verze příběhu nebyla zlá a na 15letou Aňu byl hezký pohled, což bylo do určité míry způsobeno tím, že byla obklopena výhradně nehezkými retardy. Co mě docela zarazilo a považuji za krajně nezvyklé je to, že Aňa se začala chlubit svým nahým tělem hned na počátku své herecké kariéry. V tomto filmu jí bylo teprve 15 a ukázala divákům úplně vše, což je samo o sobě dostatečně pádným důvodem a lákadlem, proč by se měl každý divák na film podívat. Její pevné jediničky považuji dle svého odborného oka za lepší, než je její současná výbava, i když stále vypadá k světu a mrd v oku si dochovala dodnes. Vykreslené poměry v ústavu na mě působily hodně jednostranně - na jedné straně tyranky ošetřovatelky a na straně druhé pacientky - oběti. Pravda určitě nebyla takhle černobílá. Každopádně extrémně nepříjemný film, kterému dominuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra, bezmocnost hlavní hrdinky a velmi deprimující Soukopova hudba. Škoda, že Renč později sklouzl k takovým filmovým hovnům. 3 kousky. (05.12.2019)

Renčovi poslúžila na natočenie jeho debutu smutná skutočná udalosť z dôb komunizmu, ktorá náhodou trochu (alebo skôr viac) pripomína námet Preletu nad kukučím hniezdom iného českého rodáka, Miloša Formana. Týmto dielom sa určite Renč inšpiroval a rovnako ako Forman v ňom kritizuje inštitúcie bez vonkajšej kontroly, kde je akýkoľvek odpor a túžba po osobnej slobode iba bojom s veternými mlynmi. Kvôli natočeniu tejto alegórie (nielen) na komunizmus Forman absolvoval vzdialenosť niekoľko tisíc kilometrov, Renč zase vzdialenosť časovú a to niekoľko rokov a pád režimu. Diváci, ktorých film nezaujme, sa môžu kochať pohľadom na lolitku Geislerovú a mrchu milfku Valentovú. (02.11.2012)