Dva papežové

Jsem věřící, takže náboženské téma mě zajímají. Je ale pravda, že od smrti asi jednoho z nejoblíbenějších papežů Jana Pavla II. jsem o Vatikánu moc velké mínění neměla. Tenhle film mě tak trochu vtáhne do doby, o kterou jsem se přestala zajímat a překvapivě to funguje i bez toho, aniž by vás to nudilo. Již od samotného začátku jsem byla na straně Františka, byl mi sympatický a je mi sympatický i v reálném životě, daleko více než Benedikt. Bylo ale hezké pozorovat, naprosto dva odlišné muže, kteří na víru mají odlišný názor. Herecky je to bravurní, klaním se před jejich italštinou, latinou a španělštinou, protože jen polovinu filmu mluví anglicky, zbytek cizími jazyky. (29.12.2019)

Moc pěkný film - herci par excellence, téma účtování s životem, pojato vážně, ale zároveň se srandou a hravostí. Až si i já říkám, tak přeci jen má možná ještě Římskokatolická církev nějakou tu šanci na smysl a stát se i před racionálním mozkem něčím víc, než jen dávno přežitou páprďáckou šarádou plnou ošklivých tajemství za oponou. A jo, mám prostě slabost pro subžánr stařeckých dojáků. (24.12.2019)

Vynikajicne nasnimana konverzacla dvou stariku. Z hlediska vyrovnanosti byl Ratzinger scenaristicky ponekud v nevyhode na to, ze je bran za intelektuala, ale reziser se holt vice zameril ma dobraka Frantiska. Za me tempo filmu ztracelo prilis dlouhymi flashbacky, ale byla to jen drobnost v grandiozni herecke show. (05.01.2020)

Příjemná konverzačka, ve které uvidíte papeže koukat na Komisaře Rexe, nebo pochutnávat si na stánkové pizze. Právě jeho zobrazením coby člověka, který se taky potřebuje vyzpovídat a který může mít taky pochyby o svém poslání, si Meirelles získává diváka. Přátelství, které si tito dva ze začátku nesbližitelní knězové postupně vytvoří, se stává hlavní linkou filmu. Velmi dobré obsazení obou hlavních postav. Hopkins si německého radikála podává s typickým gustem a Jonathanu Pryceovi pro zobrazení jeho jemnějšího protipólu naprosto stačí jeho přirozenost. (08.01.2020)

Herecká epopej dvou stárnoucích bardů, citlivě naroubovaná na nejdůležitější muže církve, řešící všechny starosti, radosti i smutky s tím související. Tím vším je snímek The Two Popes režiséra Fernanda Mierellese, jenž nás zavede do hlubin fungování Vatikánu, procesu volby papeže a minulosti toho současného – papeže Františka. A i když se jedná o krystalicky čistou konverzačku, vězte, že se nebude nudit téměř vůbec. Všechny dialogy jsou břitké a krásně vypointované, pročež nemáte skoro žádný problém se dokonale ponořit do verbálního šachového turnaje mezi oběma muži a celé si to královsky užít. Je zde tedy jasné, že tento úspěch by byl poloviční bez Anthonyho Hopkinse a Jonathana Pryce, kteří zde předvádí jedny z nejlepších hereckých výkonů své dosavadní kariéry. Věříte jim totiž každé slovo, mimiku i emoci, takže to výsledný dojem z celého snímku ještě více prohloubí. Co tedy dodat na závěr? The Two Popes je nádherně nasnímanou poctou dvou papežům i hercům, na níž se až na pár drobných detailů výtečně kouká. Je totiž nádherně staromilská, upřímná a především ojedinělá. Tohle zkrátka musíte vidět. Skvělá práce! (Netflix) „It's not easy to entrust oneself to God's mercy. I know He has a very special capacity for forgetting our mistakes. God forgets, but I don't.“ (06.01.2020)