Poslední tango v Paříži

Příběh jako opice a vystřízlivění - herecky poctivá výpověď, zajímavé dialogy, vlastně všechny složky jsou výborné - ale dohromady to na mě takový dojem neudělalo. Jak se jmenuje ta poučka, že celek není jen prostým součtem všech náležejících součástí? Ta tady nefunguje... Ale dobré to bylo. 7/10 (04.10.2006)

Kontroverzná (na svoju dobu), pre niekoho možno dekadentná a v celku zvráteno-romantická dráma, ktorej druhá polovica kvalitatívne prevyšuje tú prvú. Po formálnej stránke bezchybná práca, po obsahovej stránke to vidím na poctivé tri body, avšak niektoré scény sami o sebe boli geniálne (najmä monológ Branda nad telom svojej mŕtvej ženy). No a Marlon Brando je (bol) absolútne fenomenálny a charizmatický Pán Herec!!! (31.10.2006)

Bernardo Bertolucci umí překvapit. Tenhle film je spíše příjemné překvapení, i když rozhodně nejde jen o nějakou lehce stravitelnou podívanou se spoustou samoúčelného sexu, jak by si někdo neznalý mohl myslet. Naopak, příběh má hloubku a pozornost si zasluhuje i nezvykle obsazený Marlon Brando. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli přídomku "skandální" si tenhle film zaslouží pozornost filmových fajnšmekrů. (30.07.2002)

V minulosti som to dvakrát vypol, pretože úvodná pol hoďka je trapný, od reality odtrhnutý bullshit. Potom sa to našťastie spraví. Bavilo ma sledovať ich spoločné chvíľky v byte, jej herectvo, jeho herectvo, jej telo a všetky tie kontrasty. Od scény “strč mi prsty do prdele” to mieri dokonca ku piatim hviezdam a napríklad rozlúčka s mŕtvou manželkou je naozaj top. Až sa to v závere zase pokazí, než by ste stihli povedať Najlepší Bertolucci. (02.11.2019)

„Možná, že jsem schopen pochopit vesmír... ale pravdu o tobě nikdy nezjistím.“  Konečně jsem se dokopal k slavnému „skandálnímu“ Bertolucciho filmu a první půlhodina mi připadala jako excelentní náběh na další zážitek. Atmosféra zákoutí Paříže a opuštěného bytu byla velmi silná, v nejednom okamžiku až mysteriózní, doplněna skvelou hudbou, občas i drobným vloženým gagem (se zametačem na ulici nebo stěhováním křesla i se sedící dívkou za hudby), první sexuální scéna znepokojivá a Maria Schneider v klobouku zajímavě tajemná. Postupně ale zdařile rozehraný náběh dospěl do neustálých, často až prázdných a vulgárních řečích o sexu, které mě spíše otravovaly, Maria a.k.a. Jeanne mi se změněným účesem brzy zevšednila, Brando zůstal nezáživným a já zjistil, že k postavám vedoucím rozsáhlé dialogy mezi převažně násilným sexem pranic necítím a nenacházím si žádný výraznější vztah. Našly se i později osvěžující situace, velmi pěkné záběry kamery nebo nějaká ta drobná myšlenka, občas větší nahlédnutí do psychologie postav, takže do jisté míry jsem u sledování zvládl setrvat s částečným zájmem, jistý dojem plynoucí hlavně z oné atmosféry ve mně film i zanechal, ale vcelku jsem se s Posledním tangem v Paříži a případným hlubším zážitkem z něj poněkud minul. [60%] (20.04.2024)