V kapradí: Film

Ne že bych se nudil, plejáda hvězd a Zachovo cvičení v trapnosti mě vždycky potěší, jenom ani já moc nechápu, proč tohle nebyla radši další řada samotných interview v dosavadním formátu, anebo prostě třeba 40-minutový speciál... Jako film působí narychlo spíchlý a absurdní, což je možná ten point. Celý je to tak jako tak vtip. (x) (25.09.2019)

Samotné rozhovory s celebritami jsou vesměs vtipné a v rámci kanálu Funny and Die by jako jednotlivá krátká videa fungovaly skvěle. Spojit je hodinovou vatou do jakéhosi filmu však nebyl úplně šťastný nápad, protože už po půlhodině začně být Galifianakis spíše otravný, protože opět hraje Galifianakise, který se mi v této komediálně-trapné poloze už začíná pomalu přejídat. (12.01.2020)

Nejlepší jsou by tom samozřejmě interview (která sice neuvidíte celá – což jako... proč? Takhle to nemá ani hodinu a půl –, ale stejně) a nepovedené záběry z interview... a původní seriál je pořád někde jinde. Ale pořád to má typický humor a nikde to moc nedře, takže to je plus. Jediná škoda je, že všechna ta interview pojí dohromady v žánru naprosto klišovitá road-trip agitka a nedělá to s ní – kromě návštěvy Dinklage – nic zajímavého. Vlastně to s ní – kromě návštěvy Dinklage – nedělá vůbec nic. Jako by všichni věděli, jak zbytečná je, a jenom mechanicky dělali, co se od nich čeká, takže všechny konflikty a zvraty a emocionální věci to jenom přeletí, jako když prolistujete knihu. Což vás ale zase dostane k dalšímu interview, takže to je asi další plus. Z představy, co se z toho dalo vytřískat za bizarnost, dostávám depresi, ale stejně jsem se bavil a smál nahlas. Akorát ten (asi) pokus o (asi) metanaraci s dokumentárním štábem jsem moc nepobral. Pro fanoušky dobrý. (21.09.2019)

Tohle je trapné - jak někoho vůbec napadlo, že je to dobrý nápad na film? Může to být vtipné jako skeč, pět minut za dva týdny. Být s tím 80 minut je neúnosné. Jak kvůli nenosnosti námětu, tak i proto, že člověk začne víc uvažovat o tom, jak nepříjemné je sledovat populární celebritu předstírat, že je neúspěšná a vysmívaná. Působí to nakonec jen zle vůči všem, co nemají podobné štěstí jako Galifianakis, zvlášť když veškerý "sebereflektivní" humor je mířený proti těm aspektům jeho osobnosti, které jsou fiktivní. Všichni přece víme, že ve skutečnosti o žádného losera nejde - jde o bohatého, úspěšného muže, který má dost moci k tomu získat na tuhle pitomost ty největší světové celebrity. Takže to působí nakonec docela arogantně a veskrze falešně. A jinak se o tom uvažovat nedá, protože "děj" tohohle filmu se ani nesnaží být koherentní a tvořit nějaký uvěřitelný příběh. Je to opravdu veskrze zoufalý produkt nefunkčnosti a nerozmyslu. PS: Jedno z kouzel show bylo, že se některé naivnější diváky bavilo dohadovat o tom, nakolik to je nahrané - to u filmu nejde jednak z principu toho, jak jsou scénky zasazovány do "příběhu", a nakonec i tím, že jsou u titulků puštěné bloopers, které ukazují, jak to byla pro všechny přítomné sranda. Jakákoliv iluze transgrese je pryč. (20.09.2019)

Nedokážu si vysvětlit, proč tento film vznikl. Kdyby autoři měli v hlavě nosnou příběhovou kostru, na kterou by nasadili řadu skečů/interview, tak by to na ploše 80 minut mohlo fungovat. Jenže tvůrci spíše měli spoustu nápadů na rozhovory a ty poté vsadili do road-movie mockument šablony, která nemá co nabídnout. Ze začátku mi to připomínalo The Office (neschopný šéf a představování jeho podřízených), jakmile se ale vydali na cestu, tak silné prvky mockumentu zmizely. Následný slaboučký příběh cesty do L.A. měl sérii nevýrazných momentů, zapomenutelných vedlejších postav, nikam negradoval a postrádal jakékoliv emoce. Dokonce ani tu trapnost, kterou jsou Zachovi krátké internetové skeče vyhlášené. Jedině pokud postupně Netflix vypustí sérii rozhovorů s celebritami, které tady měli cameo, tak si u mě obhájí existenci tohoto snímku. (25.09.2019)