Black Panther: Wakanda nechť žije

Rozmáchlejší a temnější pokračování. Podobně tomu bylo i u Captaina Ameriky Winter Soldier, avšak tam se s obsáhlejším příběhem a různorodými motivacemi hlavních postav pracovalo lépe. Celek působil sevřeněji a dynamičtěji. Dvojka Panthera má ohromnou stopáž. Chce toho řici hodně, dát hodně emocí a ukázat různé světy a postavy v nich fungující. Občas se to daří lépe, občas hůře. Povětšinu času to působilo jako mix Avatara, Aquamana a libovolného dobrodružného filmu odehrávajícího se v Africe. Dá se to snést, ale na druhou návštěvu kina určitě ne. (19.11.2022)

Pantera jsem vždy považoval za tak nějak nejnudnějšího avengera, a tudíž jsem byl k filmu skeptický. Trailer byl nudný, stopáž 160 minut mě zde odrazovala a úplně jsem si nebyl jistý, jaké to bude. Musím ale říct, že výsledek je víc než dobrý a stejně jako byli oproti běžnému "marvelu" jiní Eternals, tak pro nového Pantera to platí dvojnásob. Znatelně se ubírá na cringe humoru, CGI akcích a digibordelu na vizuální uspokojení puberťáků a přidávají se hutné emoce, důkladné nahlédnutí do celého systému Wakandy a dospělácký styl, který zde sedí naprosto perfektně. Dále chválím hudbu, která zde doslova "bije do uší" a na celém zážitku znatelně přidává. První třetina je bezkonkurenčně za plnou palbu (proslov královny v OSN a útok nového podmořského světa na americkou loď byly vypjaté scény, u kterých jsem byl přikovaný do sedačky, to mocně doplňuje excelentní hudební podkres a vynalézavé nápady - sirény vábící nepřátele do moře, background podmořské rasy z Talokan, obleky z Wakandy...), druhá třetina trochu sešlápla z plynu, ale na druhou stranu šikovně vykreslila motivaci záporáka a celý podmořský systém, a v poslední třetině jsme se dočkali i finálního battlu. Z výsledku jsem vlastně překvapivě hodně nadšený a ikdyž to své mouchy má a dokonalé to není, celý film fungoval nečekaně dobře a konzistentně a do budoucího marvelu přináší zábavné postavy, které nám ještě dost ukážou (enjoy post-credit scene :3) (13.11.2022)

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Asi stárnu, ale čekal jsem mnohem víc než nudné tvůrčí obkreslování podle šablon Avatara, Aquamana a ještě jednoho filmu, což by byl spoiler. Já jako chápu, že si ty filmy zákonitě musí být podobné, ale je to teda nešťastné rozhodnutí přijít s podobnou mechanikou děje v plus minus té samé dekádě, kdy si lidi ještě živě pamatujou na plastickou Pandoru a obřího vlasatce s trojzubcem. O Shurině mladé parťačce už ani nemluvě, tuhle hrdinku tak brzo spousta lidí prostě nezkousne. Napodruhé to možná bude lepší, zatím ale dojem unavenosti materiálem a až ubíjející plytkosti. [IMAX] (09.11.2022)