Bláznivé poslání

Ke dvojce mě už bohužel neváže žádná nostalogie, jelikož jsem ji viděl mnohem později. Coby druhý díl samozřejmě servíruje všechno v daleko větším množství. Bohužel i to špatné. Mohla to být klidně jen přehlídka geniálních kaskadérských kousků, jak to vypadá na začátku (absolutně neodolatelných prvních patnáct minut), ale tvůrci se ke své škodě pokusili zase vypotit nějaký příběh. Takže potom následuje nuda a nuda, občas narušená nějakým infantilním úletem. Za pozornost pak stojí ještě finále, ale jednička je prostě lepší. Těm, kdo na podobných zhovadilostech nevyrůstali, bych rád vzkázal: Ruce pryč, pro smilování boží!!! Ostatní to skousnou :-) (28.02.2007)

Ne že by už jednička nebyla infantilní kravina, v níž příliš neohromovala ani nejproslulejší atrakce hongkongské kinematografie - tedy akce - na druhou stranu ovšem docela svižně ubíhala, občas se tam našlo i pár vypečených gagů a když člověk projevil trochu té mezikulturní tolerance, musel uznat, že šlo o víceméně akceptovatelnou formu nenáročné zábavy. Dvojka je na tom bohužel o dost hůře. Akce? Ano, je tam pár povedených kaskadérských kousků, žel jinak jsou honičky a bitky nudně inscenované a příliš z nich čouhají místa, kde si tvůrci pomáhali různými rampami a jinými udělátky. V závěru se režisér snaží vynahradit celkovou strnulost množstvím explozí, ale to jsem mu tedy nespolknul. Humor? Inu, někdo, kdo je docela zvyklý na komedie indické (v nichž má humor podobné kořeny, jako v těch hongkongských) se může zasmát vstupům bláznivé postavy, kterou tak rozkošnicky ztvárnil Hark Tsui, ale jinak jde o nevynalézavou nudu opírající se především o pitvoření takového kalibru, že by za něj styděla i strašidla z Troškova mlejna. Další díly této populární série už asi oželím... (26.01.2013)

Legendární silvestrovský bonus 1989. Tehdy to byla absolutní bomba, akce, humor, roboti, dotěrná ústřední melodie, tomu nešlo odolat. Imbecilita scénáře je nepochybně záměrná, protože je to opravdu neskutečná šílenost, když k tomu připočteme přehrávaní absolutně všech herců, může z toho vyjít pouze dvě možnosti. Debilita nebo kult, tady se stalo to druhé. Je sice otázkou, zda by byl film tak populární i bez kvalitního dabingu (ostatní díly jsou opařeny klasickým překrývacím), který možná stojí za všemi solidními hláškami snímku (Šimon a Matouš je klasický příklad). Závěrečná bitka robotů mi utkvěla v paměti po dvě desetiletí, to něco znamená. (21.11.2012)

Ve dvanácti se mi tenhle ulítlý film docela líbil, ale teď, po více než deseti letech? Zběsilá, zmatečná, nelogická kravina s velice chytlavým hudebním motivem, která mě už od začátku nudila a nad jejíž infantilností jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Jsou tu zajímavé momenty, které se však v té vřavě ztratí. Dívat se na to déle než půl hodiny je ztráta času. Never more... (24.09.2006)

Co si pod názvem tohoto filmu představím? Dětství! Chvíle, kdy jsem strčil jednu z nejslavnějších VHSek mého dětství do videorekordéru a sledoval pořád dokola tu fantastickou kung-fu řezničinu, do které se zapojili dva tajtrlíci a sem tam nějakej ten robot a hromada udělátek. Vzpomínky člověk nesmaže! (05.11.2011)