Ichi the Killer

No je to divné chvílemi zvrácené a směšné, dějově občas nepřehledné. Přesto, kdo má rád Miikeho "úchylnosti" přijde si na své. já už jsem od něj viděl lepší filmy. Škoda tak dlouhé minutáže, nebo spíše špatně seskladaného děje. Charaktery jsou zde vskutku unikát, jinde by jste je asi nenašli, Kakihara, Džidži, Karen, jde znich strach. (17.01.2009)

Ano - je to úchylné, ano - je to jiné, ale Ne, není to šokující, ač se Takeshi Miike snažil, na mě to nepůsobilo, většinu filmu jsem se nudil, navíc ty nepříliš povedené triky, ta exploze nasilí, která přechází až v komičnost, nelogičnost - jak může Ichi přeseknout podél chlapa nožem zvíci tak max. 5 - 10 cm ( navíc 1 kopnutím !) ? Schválně zkuste si to......no nejde to. I když o logiku v tomhle typu filmu příliš nejde, i když o děj taky ne, ikdyž by člověk přimhouřil oko nad trikovou stránkou, ikdyž bych vzal v potaz, že jsem se na to díval dost unavenej, tak přesto říkám NE, nestojí to za to... (08.07.2009)

DivX/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// +několik gore scén -charaktery postav, děj filmu/// Asi na tom filmu něco bude, ale asi jsem to nějak nepochytil. Jedno vím jistě, amíci by si na takové gore scény netroufli. O to více můžu ocenit režiséra tohoto filmu. Jenže první problémek byl asi ten, že jsem si film nejprve projel (DivX se projíždí rychle) a narazil na obě gore scény (myslím ty s těmy slečnamy). No byl jsem docela v prd***. Tak jsem si pustil film a čekal jak budu uchvácen. Zbytečně, v ději a v postavách jsem se celkem ztrácel, jednání hlavního hradiny jsem celkem nechápal, no hodně z toho mi přišlo jako samoúčelné. Obsazení může být bohaté, ale zatím jen říkám "může být" protože jsem zas takovou čest s japonskou kinematografií (potažmo herci) neměl. Hudba mi nepřišla moc výrazná, i když někdy přidá pěkně na atmosféře. Celkově však nemohu hodnotit kladně... No ale kdyby nějakej amík natočil teen vyvražďovačku a inspiroval se zde?! :-))/// Celkem 50%/// (09.12.2006)

Úvodními titulkami asi jak od Gaspara Noého začíná bizarní a na hlavu postavená černá komedie o jakuzácích, která do extrémů žene všechno od jakuzáků samotnýho až po násilí, které je tu krvavé typicky japonským způsobem, kdy i sebemenší japonec má v těle okolo třiceti litrů krve. Příběh filmu o Ičim začíná zmizením jednoho z jakuzáckých šéfů a snahou jeho pobočníka Kakihary zjistit co se s ním stalo a do toho vstupuje zločinec Džidži s jeho vlastním plánem jak danou situaci vyřešit za pomoci Ičiho, kterému šéfuje. Jakuzáci jsou všichni karikatury buď drsných hlasitých jakuzáků nebo to jsou takoví bojácní troubové mezi kterými lítá vtipný maniak Kakihara v křiklavých oblečcích a zjizveným obličejem vyžívající se v násilí na okolí i na sobě. Kakihara je úplně střelená a parádně stylizovaná postava od kostýmů přes jizvy a chování až po jeho oblíbenou zbraň a oblíbenou volnočasovou aktivitu, která se ve filmech zas tak často nevídá. Co se ale ve filmech nevídá, přinejmenším v těch ještě trochu "normálních", je nadsazeně krvavé násilí za použití spousty umělé krve, vnitřností a komiksových efektů a do toho občas i nějaké vypečené bondage specialitky a hlavně Kakiharovy jehlice a krevety, samozřejmě že všechno je to podpořeno velmi nepříjemnou zvukovou kulisou tak jako v Miikeho Auditionu. Kakihara ale není jediný sadomasochistický maniak ve filmu a svůj prostor má i Iči, labilní ňouma pracující přes den jako číšník, co si nechává všechno líbit a při sebemenším náznaku nějakého stresu se rozbrečí, a přes noc se krom navštěvování své oblíbené zmlácené prostitutky věnuje masakrům orchestrovaným jeho šéfem Džidžim. Iči je nezastavitelný stroj na masakrování všeho co vidí ve svém "superhrdinském" kostýmu s jedničkou a břitvovýma botama, ale přitom pořád brečí, že už zabíjet nechce a vrací se k jakémusi traumatu ze střední školy, které ho vykresluje ještě víc jako úchylného srábka. Samotná Ičiho postava vede ke spoustě bizarním situacím, protože Ičiho pohled na svět a lidi okolo je úplně mimo veškeré chápání a dělá to z něho úplně mocným způsobem nebezpečného úchyla a zároveň to taky vede k bizarně grotesknímu závěrečnému střetu mezi úchylem Kakiharou a superúchylem Ičim, který taky patří mezi ne zrovna časté prvky v běžných filmech. Film má spoustu krve, sadomasochismu, bizarního humoru a taky pár překvapení a hlavně taky má postavy Ičiho, Kakihary a Džidžiho, které jsou přinejmenším originálním způsobem ujeté. Na druhou stranu je to ale někdy i trochu vleklé a trochu odtažité a taky se trošku zdá, že film sám neví kam se chce nakonec ubírat vzhledem k tomu, že s přibývající stopáží se stává čímdál ujetější a surreálnější, ale bez nějakého řádu nebo cíle, takže ani na druhé kouknutí se to na tu pětku nevytáhne, ale čtyřka je to slušná, protože je to prostě Iči a Miikeho úchylárna nejtěžšího kalibru :). (09.01.2011)

krv, všade krv! mučenie, sekanie, týranie, rezanie a striekanie . . . japonský "tarantino" servíruje krvavú polievku pre silné žalúdky, no robí to s humorom, comixovým nadšením a citom pre doťahovanie motívov, budovanie príbehu, zvláštne postavy a uzatváranie jednotlivých osudov - takže je na míle vzidlaný lecným krvavým béčkam a druhotriednym splatterom; (10.09.2008)