Šarlatán

Agnieszka Holland je podle mě přeceňovaná režisérka, jejíž filmy mě nikdy moc nebraly, a Šarlatán mi přišel, navzdory všem těm nadšeným chvalozpěvům a oscarové nominaci, jako veskrze standardní životopisná nuda, na které mi v posledku přišlo nejzajímavější si během nejnudnějších pasáží zjišťovat na netu, jak to bylo v Mikoláškem ve skutečnosti (protože jsem o tom člověku doteď neslyšel), a v tomto ohledu mi ten film přišel nejlepší v těch momentech, kdy tam je nejvíc ze skutečného Mikoláška, což jsou v podstatě všechny scény, kdy provádí diagnózu z moče (btw. ze všech těch záběrů na ty chcanky se mi ale chtělo dost zvracet, podobně jako mě vyloženě fyzicky bolelo sledovat, jak si Trojan kleká holými koleny na kameny), a naopak nejslabší je to podle mě tam, kde Epstein čistě fabuloval (ostatně filmy podle jeho scénářů mě taky nikdy moc nebraly). A protože moc nemusím ani samotného Trojana, tak proč já se vlastně divím, že mě Šarlatán minul? Btw. za tu scénu, v níž mladý Mikolášek umlátí koťata, jsem mu přál, aby shořel v pekle, a bylo mi už srdečně jedno, jak to s ním dopadne. (05.01.2022)

Další zajímavá osobnost z českých dějin dostala filmovou poctu. V případě Mikoláška bez debat zaslouženě. Samozřejmě to musela natočit polská rutinérka, aby si na tom nikdo lokální nevylámal zuby. To je smutná realita. Holland snad ani nemůže natočit špatný film, ale až moc se soustředí na komunistickou šeď, jejíž tíhu však musel zhmotnit Štrba, když to nezvládl Epstein. Proto tam místy není skoro nic vidět a občas se vypouští z pusy hrozná klišé. (19.01.2021)

Nie som si úplne istý hodnotením voľne interpretovaného životného príbehu certifikovaného znalca bylín, ale nemienim ho meniť. Za zaradenie medzi mimoriadne filmy hovorí obsadenie oboch Trojanov, zručná réžia Agnieszky Holland, silný príbeh človeka, ktorý prevyšoval okolie a bol predurčený k problémom, pričom veľký rozdiel medzi gestapom a štátnou bezpečnosťou som nepozoroval. Ako aj v iných filmoch mi prekážal akcent na Mikoláškovu (údajnú) homosexualitu. Ale po dlhom čase kvalitný "domáci" film, na ktorý sa poskladali štyri krajiny. (10.06.2022)

,,NEJSEM DOKTOR“… /// Šarlatán glorifikuje léčitelství a hereckou rodinu Trojanů. Příběh je zajímavej a budí emoce hlavně díky komunistům. Překvapilo mě, že jeho pointou není smrt, ale zrada, což může vést k zajímavým úvahám. Hodně dobrej českej film. Díky Holland, Trojanům i Epsteinovi, i když… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pacoš mi umřel na čaj z podběle. 2.) Myslím, že komouši jsou horší než fašisti. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.01.2021)

Mám rád životopisné filmy a obvykle se těším na ty, které mne seznámí s neznámými osobnostmi, jejichž životy ukrývají poutavé příběhy. V tomhle ohledu si mne nový titul Agnieszky Hollandové získal již předem. O žádném Janu Mikuláškovi jsem až do ohlášení chystané premiéry netušil, přičemž fascinující se pro mne stalo již jeho ojedinělé léčitelské nadání. Co teprve pak může přinést střet takového "svérázného génia" hned s dvěma totalitními ideologiemi ve střední Evropě v půlce 20. století? Rozhodně to v sobě ukrývalo velký potenciál pro silný film a ten se Hollandové podařilo z velké části naplnit. Oceňuji rozporuplnější vykřeslení Mikoláškovy osobnosti – není to pouze velký "pan Zázračný", není to pouze jedna z dalších obětí komunistického režimu zobrazena v dalším snímku s jednostraným ideologickým stanoviskem. Mikolášek je zde člověk výjimečný ve svém okolí, jeho schopnosti vytvářejí v jedněch obdiv, důvěru, druzí ho dokážou zneužít ve svůj aktuální prospěch, jiní závidí či chtějí se ho zbavit, například i falešným udáním. Se svými schopnostim a povoláním přinášejícím vedle prospěšné pomoci také obrovský risk a drobné procento proher, se svou často nekompromisnou povahou i nonkomformním životním stylem (homosexualní orientace) se stává Mikolášek člověkem, který logicky vstupuje do konfliktu se společností, v níž se právě nachází, žije a působí. Vyprávění se odehrává na přeskáčku ve dvou dějových linkách (aktuální konflikt se zákonem a režimem vyúsťující v strhující vyšetřování + chronologicky podáváné flashbacky z Mikuláškovy minulosti) dodává filmu hned dvounásobné napětí. Kvalitní vizuální stránka přináší v lince z 50. let krásný "černobílý film v barvách", technická stránka využívá všechny možnosti k vytvoření hutné atmosféry a pochyboval-li jsem občas dosud o tolik znamenitých hereckých kvalitách Ivana Trojana, zde mne svým vynikajícím výkonem definitivně zbavil všech pochyb, a ani ostatní herci příliš nezaostávali. Přesto mi něco ve filmu k volbě plného hodnocení schází, mám pocit, že něco z rozehraného zůstalo nedořčené a film zbytečně náhle skončil v tom nejlepším (škoda, s celým soudním procesem teprve dostával film silnou gradaci)... a já marně hledám důvod, který by mne donutil chtít ještě tento měsíc kino znovu navštívit, či třeba příští rok si Šarlatána pustit podruhé... jsem v tom hledání určitě o něco blíž, než před měsícem v případě Havla a až film více dozraje, třeba se tak tomu stane. 75% (25.08.2020)