Šarlatán

Místy doslovné, místy zbytečně uhlazené. Polský klenot Agnieszka Holland si udělala další (události po upálení Jana Palacha) výlet do naší historie. Protřepal lahvičkou s močí a léčil miliony lidí, mezi jeho klientelu patřila kupříkladu i Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký, jeho profesi ovšem utnul vykonstruovaný proces, kdy se stal jednou z mnoha obětí komunistického režimu. Bylinkář, podvodník, prodavač usušených rostlin, léčitel? Vnímáme jeho bolest, chladné reakce, pečlivost a důslednost, válečné šrámy, důkazy o nečekané agresi, křesťanském přesvědčení i intimní náklonost ke svému asistentovi (jeho povahový kontrast). Tak či onak, je především mužem, který chce stůj co stůj plnit své životní poslání v podobě léčení lidí. Velká poklona hercům, Trojanům především. Ivan je opět výborný, přesný, vrstevnatý. Možná těžší part měl pak jeho syn Josef, který k mnoha situacím přistupoval s kamennou grimasou, přesto divák vnímá, jak intenzivně se to v něm bije. Své negativní projevy ještě neuměl ovládat, svým odhodláním (nátlak na bylinkářku, kterou hraje skvěle Jaroslava Pokorná) si uzavřel cestu nejen ke své rodině. Tady očekávám Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Stejně jako u jeho otce v hlavní kategorii. Rozhodně bych ovšem celkově přivítal přitlačení na emocionální pilu. A scénárista Epstein měl být v několika situacích nápaditější. (07.12.2020)

To, co neumíme, nebo co nechceme, točit my, Češi, musí za nás natočit Polka. Škoda místy trochu slabšího scénáře (docela mi chybělo osvětlení motivace režimu iniciovat vykonstruovaný monstrproces právě s léčitelem, trochu moc plochá postava asistenta-milence atd.), za to kamera pana Štrby byla malebná a podařená...Trojan excelentní... Komunismus byl peklem na Zemi, je dobře to stále dokola znova a znova opakovat! (24.08.2020)

Mám rád životopisné filmy a obvykle se těším na ty, které mne seznámí s neznámými osobnostmi, jejichž životy ukrývají poutavé příběhy. V tomhle ohledu si mne nový titul Agnieszky Hollandové získal již předem. O žádném Janu Mikuláškovi jsem až do ohlášení chystané premiéry netušil, přičemž fascinující se pro mne stalo již jeho ojedinělé léčitelské nadání. Co teprve pak může přinést střet takového "svérázného génia" hned s dvěma totalitními ideologiemi ve střední Evropě v půlce 20. století? Rozhodně to v sobě ukrývalo velký potenciál pro silný film a ten se Hollandové podařilo z velké části naplnit. Oceňuji rozporuplnější vykřeslení Mikoláškovy osobnosti – není to pouze velký "pan Zázračný", není to pouze jedna z dalších obětí komunistického režimu zobrazena v dalším snímku s jednostraným ideologickým stanoviskem. Mikolášek je zde člověk výjimečný ve svém okolí, jeho schopnosti vytvářejí v jedněch obdiv, důvěru, druzí ho dokážou zneužít ve svůj aktuální prospěch, jiní závidí či chtějí se ho zbavit, například i falešným udáním. Se svými schopnostim a povoláním přinášejícím vedle prospěšné pomoci také obrovský risk a drobné procento proher, se svou často nekompromisnou povahou i nonkomformním životním stylem (homosexualní orientace) se stává Mikolášek člověkem, který logicky vstupuje do konfliktu se společností, v níž se právě nachází, žije a působí. Vyprávění se odehrává na přeskáčku ve dvou dějových linkách (aktuální konflikt se zákonem a režimem vyúsťující v strhující vyšetřování + chronologicky podáváné flashbacky z Mikuláškovy minulosti) dodává filmu hned dvounásobné napětí. Kvalitní vizuální stránka přináší v lince z 50. let krásný "černobílý film v barvách", technická stránka využívá všechny možnosti k vytvoření hutné atmosféry a pochyboval-li jsem občas dosud o tolik znamenitých hereckých kvalitách Ivana Trojana, zde mne svým vynikajícím výkonem definitivně zbavil všech pochyb, a ani ostatní herci příliš nezaostávali. Přesto mi něco ve filmu k volbě plného hodnocení schází, mám pocit, že něco z rozehraného zůstalo nedořčené a film zbytečně náhle skončil v tom nejlepším (škoda, s celým soudním procesem teprve dostával film silnou gradaci)... a já marně hledám důvod, který by mne donutil chtít ještě tento měsíc kino znovu navštívit, či třeba příští rok si Šarlatána pustit podruhé... jsem v tom hledání určitě o něco blíž, než před měsícem v případě Havla a až film více dozraje, třeba se tak tomu stane. 75% (25.08.2020)

Poněkud povrchní scénář shazuje jinak bezchybný film. Oba Trojanové jsou výborní, mladého jsem viděla poprvé a doufám, že ne naposledy. Fyzicky mezi otcem a synem těžko hledám podobu, ale v hlase je shoda téměř dokonalá. Práce s hlasem patří k nejstěžejnějším výhodám Ivana Trojana, v jeho generaci se však najde pár jeho kolegů, kteří tuto důležitou hereckou disciplínu také zvládají. Josef má obrovskou výhodu, ve své generaci zůstává s tímto benefitem osamocen. Ale zpět k Šarlatánovi. Vybrat si do hlavní role Ivana Trojana, to je sázka na jistotu. Trojan bravurně zvládl svoji postavu provést od muže na vrcholu sil po starce. Hollandová se svým citem pro poetické nasnímání dokázala transformovat homosexuální scény v estetický zážitek. Je opravdu velká škoda, že se Epstein držel tak zbaběle při zemi a napsal scénář, který kontroverzní otázky zametá pod koberec. Nebýt silné režie Hollandové a zarputilé potřeby Trojana představit svoji postavu co nejkomplexněji, byl by z toho unylý cajdák. (11.07.2021)

Spoilery! Snímek se mi velmi líbil, avšak s mnoha výhradami. Agnieszka Holland je zárukou té nejvyšší kvality. Tohle je sice teprve 3 celovečerní film, který jsem od ní viděl, ale všechny 3 zpracovávaly velmi dobře zajímavé témata vzbuzovaly ve mne nepříjemné emoce. Teď k těm výhradám. Teploušství mi úplně stačilo dávkovat v náznacích. Aniž bych o příběhu cokoli věděl, tak jsem velmi záhy z děje správně vytušil, že vztah mezi léčitelem a asistentem bude, opatrně řečeno, netradiční. Agnieszka bohužel myslela i na to, že se na tento snímek kouknou i nějací idioti, kteří chodí do kina primárně na popcorn, tak bohužel nezůstala u náznaků. Málo co mi zvedne kufr, ale některé scénky, kde Ivan Trojan klátil toho Slováka - tam se mi regulérně zvedal kufr. Přišlo mi to tam z hlediska příběhu naprosto zbytečné. Nerozumím tomu, proč se tyto záběry musely odehrát, hnus. Nic proti buzerantům, je to zcela normální, kam až sahají historické prameny, ale nemusím samotný akt vidět. První polovina snímku byla tedy o střetu alternativního léčitelství s nechutným komunistickým režimem. Moc hezky se snímek trefil do výsledku letošních voleb, kdy komunisti poprvé v poválečné historii nebudou zastoupení v Parlamentu a neokomunističtí piráti mohou jezdit na jednání jedním autem a držet se tak svých zelených zásad, které rádi kážou ostatním. První polovina snímku mě bavila podstatně víc. Ta druhá byla více o střetu teploušství s komunistickým režimem. Respektive o problémech s jeho tajením. Kdo tehdy chtěl být buzerant, musel žít v podstatě jako krysa. Tohle už mě tolik neoslovila a je trošku škoda, že tomu bylo věnováno více prostoru, než bych si přál. Úplně mě herecky nepřesvědčil ani mladý Trojan, ale to může být do velké míry zaviněno i tím, že jsem se nezbavil srovnávání s jeho starší verzí, což je herecká extra třída. Alespoň byla zachována dokonalá podoba. Až na zmíněné výhrady se jednalo o luxusní snímek, který člověka vzal na výpravu do nechutné doby, kde bylo nemožné se dovolat spravedlnosti. [80 %] (24.10.2021)