Ženy na pokraji nervového zhroucení

Jednoduchá komedie, ale skvěle vygradovaná a celkově tak nějak sympatická. Barevným laděním, naprostou švihlostí i hereckými výkony. A také vcítěním se do ženského myšlení a nadhledem, se kterým ony ženské karikatury svůj život (ne)berou. Milé jsou i některé skoro depresivní motivy (dítě bez otce, blázinec), které činí poněkud bláznivý příběh reálnějším. Pokud tápete, co to je "melodrama", podívejte se místo do slovníku na tento film. Lepší příklad neznám. (14.01.2009)

OK, Almodóvarovy filmy jsou šílené. Ty dějové zvraty, postavy a vůbec zápletky jeho filmů jsou tak absurdní, že se mi až nechce věřit, že mě ještě něčím může Pedro překvapit. A přeci se stalo. Rozhodně jsem neočekával, že u nějakého jeho filmu budu TAKHLE řvát smíchy :) "Co je v tom gazpachu?" "Rajčata, okurka, paprika, cibule..." (18.12.2008)

Fakt ztřeštěný film o lidských bolestech a neštěstích. Ono se to nějak nepředstavitelně seběhlo, že se všechny ženské hrdinky tak hezky sešly v ultravelkém bytě s výhledem na Madrid. Společným jmenovatelem byli samozřejmě muži. Těhotná Pepa usilovala o setkání s ženatým Ivanem, její kamarádka věděla o hrozbě teroristického útoku od šiítského milence. K této dvojici se připojila šeredka se synem Ivana a korunu tomu dodala Ivanova manželka. Do toho se přimotala policie, napila se zeleninového nápoje s pořádnou dávkou prášků na spaní a celé dění prospala na podlaze. A teprve pak se začaly dít věci. Co se mi opravdu líbilo, tak to byl kysličníkový taxikář s vybavením uspokojujícím zákazníkovy potřeby. Dokonce disponoval i očními kapkami. Námět opravdu zajímavý, kýčovité a pestré provedení ruku v ruce s nápaditými oblečky hrdinek vystihovalo španělský naturel a temperament. A Banderase jsem skoro vůbec nepoznala, působil dost intelektuálně. (19.12.2008)

I když bych to tak před pěti lety nepřiznal, tak Pedro Almodóvar patří k mým oblíbeným tvůrcům. Je to právě tím, že dokáže skloubit tragická témata s takovým pohledem, který je zajímavý, zábavný a přesto neztrácí na emocích. I když tohle má i snímek "Ženy na pokraji nervového zhroucení", tak mě přece jen víc baví jeho filmy následující. (29.01.2016)

Při tomto komentáři opět budu patřit k menšině, i když jak se tak dívám, nebudu sám. Bohužel mi Almodóvar opět nesedl. Po skvělém začátku s tímto režisérem (Na dno vášně), to jde bohužel postupně dolů. Ženy na pokraji nervového zhroucení mi byly všechny protivné, stejně jako zvolená hudba a vůbec celá atmosféra snímku. Občas se to prostřídalo s nudou a já u filmu začal usínat. Tenhle typ filmů mi zkrátka sedí v drtivé většině víc u Francouzů, kdy se většinou pobavím daleko lépe. Za zmínku stojí role pro Antonia Banderase z jeho začátků a pár (opravdu jen pár) povedených dialogů. (15.10.2018)