Ženy na pokraji nervového zhroucení

Jednoduchá komedie, ale skvěle vygradovaná a celkově tak nějak sympatická. Barevným laděním, naprostou švihlostí i hereckými výkony. A také vcítěním se do ženského myšlení a nadhledem, se kterým ony ženské karikatury svůj život (ne)berou. Milé jsou i některé skoro depresivní motivy (dítě bez otce, blázinec), které činí poněkud bláznivý příběh reálnějším. Pokud tápete, co to je "melodrama", podívejte se místo do slovníku na tento film. Lepší příklad neznám. (14.01.2009)

Přepsáno v březnu 2020. Film Ženy na pokraji nervového zhroucení by se v současné mluvě měl nazývat Ženy ve stavu posttraumatického stresu, je to rozhodné a konečné vypořádání s rozpadem partnerského vztahu. Pedro Almodóvar, jak je jeho zvykem, vyztužil niternou úzkost ženy výstřednějším stavem rozvernosti, dal celkovému řádu běhu ironii, škádlivost do souvislostí, drzost do konfrontací, citlivost i neústupnost a dynamiku do pohybu i měnícím se náladám vnitřních světů. S grácií odhaluje barevný gejzír všech pohrom ženského intimního světa, vír zběsilosti a koncentrace posttraumatického stresu dodávají katarzím magický odstín nezapomenutelně přelomového okamžiku jejich dosavadních životů, a právě v tu chvíli se nemožné stává skutkem, životy již nebudou mít nikdy nadále stejnou tepovou frekvenci. Pedro dokázal uchopit ty nejniternější pocity žen, zvelebil jejich pochybnosti a odhodlání, odlehčil smutek hravostí a prokázal, že ženská důstojnost předčí tu mužskou, mnohem slabší. Hlavním středem zájmu je Pepa Marcos (vynikající Carmen Maura), filmová dabérka. Bez předchozího varování je vláčena romantickým instinktem do nejbizarnějšího sledu událostí jejího života, nakonec dva dny mění její priority, způsoby i přijímání osudu. Významnou postavou je Candela (pozoruhodná María Barranco), nejlepší kamarádka Pepy, povoláním modelka. Ten nejdivočejší kotrmelec intimních potřeb dostává panický strach ze všemožných následků společenské zodpovědnosti a nejraději by se stala zcela neviditelnou. Hlavní mužskou postavou je Carlos (velmi příjemný Antonio Banderas), mladý a zdvořilý synek milence Pepy. Dokáže se rychle zorientovat v průchodu souvislostí a trochu nesměle nabízí i jisté a nevýznamné usmíření. Důležitou postavou filmu je Lucía (velmi zajímavá Julieta Serrano), Carlosova matka v nesmlouvavé pomstychtivé pozici. Dlouhodobá psychiatrická léčba, padlý romantický ideál a mužská nevěra zaslouží spravedlivé potrestání. Z dalších rolí: Carlosova panensky zatuhle přísná snoubenka Marisa (Rossy de Palma), Carlosův otec, Lucíin manžel, milenec Pepy, nenapravitelný svůdník, nevěrník a citový zbabělec Iván (Fernando Guillén), Ivanův nový objev a rozvodová právnička Paulina Morales (Kiti Mánver), mambo vyznávající a pro spokojenost zákazníků vždy připravený taxikář (Guillermo Montesinos), domovnice a svědkyně Jehovova (Chus Lampreave), recepční a sekretářka dabingového studia (Loles León), či teroristy připravovaný únos letadla vyšetřující policisté (Ángel de Andrés López a José Antonio Navarro). Film Ženy na pokraji nervového zhroucení je ztřeštěně nadnesenou satirou partnerských vztahů z intimního pohledu ženy. Velmi zábavné vykreslení zmatku vnitřního světa. (25.02.2010)

Pedro zaujme už úvodnou sekvenciou. Keď budete film pozerať druhýkrát, zistíte, že ide o implikácie budúcich epizód a zároveň prečo Ivan hovorí ženám, čo chcú počuť. Počas nasledujúcich štyridsiatich ôsmych filmových hodín hlavná hrdinka Pepa veľa zábavy nezažije, diváci však áno. Ženy na pokraji nervového zrútenia sú totiž vydarenou bláznivou komédiou (s estetikou telenoviel). Americké pokusy o vzkriesenie tohto žánru väčšinou skončili ako hrubé sexuálne frašky alebo jednoducho dvojhodinové sitkomy. Tento film je naopak svižný a chytrý bez ohľadu na to, že sa vizuálne zasekol v 80-tych rokoch. (09.07.2013)

Většina filmů Pedra Almodóvara nese žánrovou nálepku komedie, drama. Vychází to z jeho snahy zprostředkovat divákovi odlehčenější verzi situací, které nám rozhodně nepřipadají vtipné...pokud je sami prožíváme. A protože je to vskutku skvělý pozorovatel mám za to, že nám ukazuje i mnoho ze španělského naturela. Jeho postavy a dialogy by podle mě nefungovaly tak dobře, pokud by se je někdo pokoušel zasadit třeba do Norska, nebo na Slovensko. Uvěřitelnost tohoto příběhu je tedy vymezena tím, jak Almodóvar vidí ženy a muže kolem sebe a jak vnímá jejich vztahy. Není v tom nic univerzálního, nic co by se vztahovalo na zbytek světa. Pokud na to přistoupíte a nebudete se rozptylovat tím, že vy by jste nic takového neudělali a že se ty ženy chovají divně, film si díky skvělým dialogům a Carmen Maura určitě užijete. Asi ne jako skvělou komedii, ale třeba jako vtipnou divadelní hru s výbornými herci. Ale je vysoce pravděpodobné, že se najde mnoho žen, které budou vysloveně nadšené. Protože jsou součástí Almodóvarova světa podivuhodných žen, které je tak těžké potkat v reálném životě. (09.02.2021)

Jeden z Almodorových elitních filmů. Po výtvarné stránce zde španělský solitér dosáhl dokonalosti. Film je doslova vycpán spoustou geniálních a vtipných záběrů (například "jezdící hlava" na letišti atd.) Režisér sype z rukávu jeden nápad za druhým, až se těžko věří tomu, co vše může vymyslet jeden, ač geniální, mozek. Ilustrování vztahu dvou hlavních postav prostřednictvím dbování ve studiu... co dodat? Myslím si však, že Alomdóvarův génius si více rozumí s dramaty, než s komediemi. Díky své totální empatii je dokáže ztvárnit naprosto mistrovsky a to mi u jeho komedií trošku chybí. (23.11.2009)