Ženy na pokraji nervového zhroucení

„Ženy na hranici nervového záchvatu” , bodaj by aj neboli, keď všade naokolo sa dejú naprosto nevídané veci, ktoré sa v podstate začínajú odvíjať práve od protagonistky, t. j. dabingovej a televíznej herečky Pepy Marcosovej, ktorú akurát opustil jej partner (milenec) a kolega z brandže v jednom - Iván, a to zrovna v tej najnevhodnejšej situácii, pričom ako už napovedá samotný názov tejto svižnej, rannej a pestrofarebnej almodóvarovky, žien bude samozrejme viacero, a celkom pekných, ktoré sú momentálne extra zúfalé, a to minimálne ďalšie tri, medzi ktorými konkrétne asi najviac vyčnieva aj mimoriadne atraktívna Candela, ktorá sa zaplietla so šiitským teroristom... / Nebudem ďalej zbytočne spoilerovať, ale ak náhodou napoviem, že Carmen Maura v úlohe Pepy a Dulce Nombre de María Magdalena de los Remedios Barranco García, skrátene Maria Barranco v úlohe Candely, sú mimochodom obidve vynikajúce a strhujúce, so ziskom španielskych filmových cien - Premios Goya, tak to sú určite hlavné lákadlá, prečo dať tomuto filmu vôbec šancu, v ktorom si súčasne tiež zahral i mladý Antonio Banderas, ktorý sa nachádza kdesi uprostred "divadelného deja" , to áno, pretože snímok sa väčšinou odohráva na pľaci rozľahlého madridského bytu, kde na prvý pohľad "statický priestor" môže zaváňať očividnou nudou, no v skutočnosti ponúka niekoľko zaujímavých prekvapení, na čele so šikovným strihom, ale najmä majstrovským uchopením režiséra a scenáristu Pedra Almodóvara, ktorý podľa mňa nakrútil jeden zo svojich najlepších počinov... (18.07.2021)

V době, kdy můj zrak padl na tento titul, můj filmový románek s Pedrem A. teprve začínal, takže mi bylo přinejmenším divné, že už mě stačil poznat natolik, že natočil mou biografii. Uběhl nějaký čas a nezávazný flirt se z mé strany změnil v bezvýhradné zbožňování mistra v psychologické kresbě ženských postav a lidských osudů, který se mnou postupně mluvil, vedl mě až na dno vášně, špatně mě vychovával a spoutával mě, ale vždycky mě přitom dokázal pohladit, byť rukou oděnou v drsné rukavici. A všechno to začalo jedním nervovým zhroucením, manželskou nevěrou, mladým Antoniem Banderasem a gaspachem. Gracias, seňor Almodóvar. Za všechno. (20.11.2007)

Slavná almodóvarovská klasika, která představila světu spletitý svět španělských černých komedií. Celek připomíná divadelní hru, odehrává se to ve velmi krátkém čase, všechny postavy se pořád vrací do jednoho bytu. A téma jsou samozřejmě vztahy, vztahy a zase vztahy. Mezi těmi výraznými ženskými můžeme najít i mladého Antonia Banderase, což samozřejmě (zpětně) pomohlo filmu udržet se mezi těmi nesmrtelnými, i když se doba změnila a dnešní generace nechápe, jaké trable prožívali lidi bez mobilních telefonů. (16.07.2022)

V tomto svém snad nejúspěšnějším filmu se Pedro Almodóvar ponořil do světa kultury, ve které prožil téměř celé své mládí. Španělská komedie oceněná na 45. MFF v Benátkách a dvěma Evropskými filmovými cenami. Scénář : Pedro Almodóvar. Kamera : José Luis Alcaine. Hudba : Bernardo Bonezzi. Tak jak to ve správné komedii má být, vše se komplikuje, abychom mohli být potěšeni závěrečným rozuzlením. (12.05.2011)

Nejsem Jehovista a nemusím tudíž jako filmová paní sousedka říkat pravdu a nic než pravdu. Přesto: kravina na n-tou a nejhloupější závěr filmu jaký jsem snad dosud viděl!!! Devadesát minut života se dá strávit devadesáti zábavnějšími potažmo obecně prospěšnějšími způsoby. Jedna hvězda za gazpacho - to musím někdy zkusit! - a jedna za ty pěkné barevné telefony a kravaty... Banderasův účes á la "brokolice" hrůza. Chemický taxikář fakt nechutný. Jo a hudba při příjezdu na letiště Major Zeman hadra! (12.05.2012)