Ženy na pokraji nervového zhroucení

Telenovela napsaná jako crazy komedie přesně podle Almodóvarova stylu.Ženy jsou z těch jeho mnou viděných parodií na červenou knihovnu nejméně rafinované,ale zato jasně nejzábavnější.Opět se pohybují na samé hranici kýče (ovšem i ten se pod Pedrovým vedením může snadno změnit ve tvůrčí záměr),esteticky je každá scéna vypiplaná do posledního barevného kontrastu.Mužské postavy jsou samozřejmě výrazně redukovány,s čestnou výjimkou rozkošného Banderase,hybnou silou jsou zde ženy.A v jejich čele stojí znovu extrémně nosná hlavní hrdinka,další trademark španělského režiséra.A nutno říci,že Carmen Maura je naprosto fenomenální! Do světa Almodóvarových filmů nikdy není lehké proniknout,ale zatím pokaždé se mi to nakonec podařilo a ani Ženy na pokraji nervového zhroucení (jednou jsem to zkrátka musel napsat celé) nejsou výjimkou. 80 % (21.12.2011)

Pestré charaktery a pěkně vybarvené postavičky, které zažívají spoustu barvitých příhod. A vůbec, celý film je tak nějak plný barev. A absurdity, žárlivosti i humoru. A v neposlední řadě je také plný Carmen Maury, které to i na pokraji nervového zhroucení stále neskutečně sekne. Když si k tomu všemu připočtete ještě nerdovsky vyhlížejícího mladíčka Banderase (s brýlemi a květákem na hlavě), musíte uznat, že to zní skoro stejně lákavě, jako čerstvě vychlazená polévka gazpacho... (03.09.2016)

Almodovár sa pokúsil o vtipnú situačnú komédiu, ktorá mu vychádza v pasážach, kde exceluje Carmen Maura, tá to dokonale stiahla všetko na seba a všetko mimo nej je len taký trápny odvar. Naparíklad na jej kamarátkach sú vtipné len dlhé nosy a to je pramálo. A ešte zaujímavá veta. V roku 1988 vo filme môže kľudne hlavná predstaviteľka povedať: "Neviem o tom, že by v Madride boli nejakí teroristi." Dnes si už len môže povzdychnúť, že staré dobré časy... (26.03.2020)

Zaujímavá komédia, ktorá vsádza na sled absurdností, ktoré by sa nemali po sebe vôbec stat. Čím viac postáv pribúda tak tým je film vtipnejší a zamotanejší. Nič výnimočné sa ale v ňom nestane. Skôr len v zopár scénkach sú náznaky niečoho čo by sa mohlo stať a príbeh ešte viac zamotať. No zjednodušene ide o boj troch žien o jedného muža, ale tento boj nie je na blízko na "bodáky", ale bojuje sa rôznymi okľukami v príbehu. Antonio Banderas tu vyzerá naozaj mlado a má ďaleko od sex symbolu. Banderas tu totiž hrá hanblivého trocha koktajúceho muža. Všetky ženy v hlavných úlohách vo filme hrajú obstojne ak nie trocha nadpriemerne. Film ma ale nepohltil a čakal som kým sa skončí. Koniec ma neprekvapil a nejaký podobný sa dal aj očakávať. (06.08.2015)

Přepsáno v březnu 2020. Film Ženy na pokraji nervového zhroucení by se v současné mluvě měl nazývat Ženy ve stavu posttraumatického stresu, je to rozhodné a konečné vypořádání s rozpadem partnerského vztahu. Pedro Almodóvar, jak je jeho zvykem, vyztužil niternou úzkost ženy výstřednějším stavem rozvernosti, dal celkovému řádu běhu ironii, škádlivost do souvislostí, drzost do konfrontací, citlivost i neústupnost a dynamiku do pohybu i měnícím se náladám vnitřních světů. S grácií odhaluje barevný gejzír všech pohrom ženského intimního světa, vír zběsilosti a koncentrace posttraumatického stresu dodávají katarzím magický odstín nezapomenutelně přelomového okamžiku jejich dosavadních životů, a právě v tu chvíli se nemožné stává skutkem, životy již nebudou mít nikdy nadále stejnou tepovou frekvenci. Pedro dokázal uchopit ty nejniternější pocity žen, zvelebil jejich pochybnosti a odhodlání, odlehčil smutek hravostí a prokázal, že ženská důstojnost předčí tu mužskou, mnohem slabší. Hlavním středem zájmu je Pepa Marcos (vynikající Carmen Maura), filmová dabérka. Bez předchozího varování je vláčena romantickým instinktem do nejbizarnějšího sledu událostí jejího života, nakonec dva dny mění její priority, způsoby i přijímání osudu. Významnou postavou je Candela (pozoruhodná María Barranco), nejlepší kamarádka Pepy, povoláním modelka. Ten nejdivočejší kotrmelec intimních potřeb dostává panický strach ze všemožných následků společenské zodpovědnosti a nejraději by se stala zcela neviditelnou. Hlavní mužskou postavou je Carlos (velmi příjemný Antonio Banderas), mladý a zdvořilý synek milence Pepy. Dokáže se rychle zorientovat v průchodu souvislostí a trochu nesměle nabízí i jisté a nevýznamné usmíření. Důležitou postavou filmu je Lucía (velmi zajímavá Julieta Serrano), Carlosova matka v nesmlouvavé pomstychtivé pozici. Dlouhodobá psychiatrická léčba, padlý romantický ideál a mužská nevěra zaslouží spravedlivé potrestání. Z dalších rolí: Carlosova panensky zatuhle přísná snoubenka Marisa (Rossy de Palma), Carlosův otec, Lucíin manžel, milenec Pepy, nenapravitelný svůdník, nevěrník a citový zbabělec Iván (Fernando Guillén), Ivanův nový objev a rozvodová právnička Paulina Morales (Kiti Mánver), mambo vyznávající a pro spokojenost zákazníků vždy připravený taxikář (Guillermo Montesinos), domovnice a svědkyně Jehovova (Chus Lampreave), recepční a sekretářka dabingového studia (Loles León), či teroristy připravovaný únos letadla vyšetřující policisté (Ángel de Andrés López a José Antonio Navarro). Film Ženy na pokraji nervového zhroucení je ztřeštěně nadnesenou satirou partnerských vztahů z intimního pohledu ženy. Velmi zábavné vykreslení zmatku vnitřního světa. (25.02.2010)