Poslední bitva

Zárodky jeho pozdější briliance už ve čtyřiadvacetiletém Bessonovi vidět byly, ale ve svém celovečerním debutu si tehdy ukousl až moc velké sousto. Dva roky po Mad Max 2 se nikoli nezajímavě snaží představit svou vlastní vizi špinavého postapokalyptického světa, kde lidé odění v hadry přežívají jako divoká zvířátka a jdou si navzájem po krku kvůli jakýmkoli zdrojům - a nejvíc kvůli kundě, samozřejmě. A přidává k tomu i trochu té francouzské poetiky, absurdity, a grotesky - ale co přidat zapomněl je příběh, který by tu celovečerní délku i utáhl. Takto mělo zůstat spíš jen u toho kraťasu. Aspoň že správně pochopil že lepší bude film natočit bez dialogů - jednak se to k tomu umírajícímu bizarnímu světu docela hodí, ale hlavně právě na dialozích toho dokáži amatérské filmové produkce obvykle nejvíc posrat. (16.01.2021)

Film se sice odehrává kdoví kdy, ale byl natočen v roce 1983, a tak, nutno říci výhradně díky příšerné hudbě Erica Serry, působí místy neskutečně osumdesátkově (což je s podivem vzhledem k datu natočení, ale já to fakt nesnáším). Le Dernier combat vlastně osciluje mezi artovou nudou a nevkusnou fraškou. Absence řeči na mě působila spíš nucenou snahou o experiment, ale budiž, to ještě beru. Beru, že je to svým způsobem zajímavý počin, ale jak moc se mi nelíbil! (28.06.2008)

Tak, ďalšia klasika, ktorá sa zaradí medzi moje obľúbené SF. Originálny film, ktorý môže hravo súperiť s Lucasovým technicky vyčačkaným THX 1138 a pri tom používa tie najjednoduchšie (čítaj najlacnejšie) prostriedky. Počas filmu, som sa občas pýtal WTF? ale postupne sa všetko pekne uzavrie, a na konci ostáva len pocit dokonalosti... Skvelé vykreslenie pocitov aj bez slov, niekoľko momentov na filozofovanie. Akčné scény majú ohromnú silu aj napriek svojej nehrdinskosti, práca s hudbou je skvelá. Niekedy stačí talent a ostatné príde samo... (15.06.2008)

Musím přiznat, že zpočátku jsem byl mírně zmaten, znuděn a chtěl z projekce filmu (na FF v Chotěboři) odejít. Ale zůstal jsem a naopak začal být více vtahován tím, co se přede mnou odehrávalo. Vlastně první vlaštovkou (a to notně úsměvnou) se stal pokus Jeana Rena o "dobytí" pevnosti nemocnice obývané intelektuálsky vypadající osobou, která ho obezřetně ne a ne pustit dovnitř. Film působí tak primitivně a amatérsky, až se mi to začalo jevit roztomilé. Hrdinové si mě získali (všichni tři) a zvědavý, jak tohle všechno skončí jsem vydržel až do konce. Není to tak špatné, jak se může na začátku zdát. Vlastně je to docela úlet :-) (12.07.2009)

Čo po nás zostane ? Len ruiny a veci, nepoužiteľné veci, časti vecí... a ľudia, čo zostali, zápasia o posledné zvyšky, namiesto toho, aby sa spojili a vytvorili niečo... po čom bytostne túžia, pretože až dojemne uchovávajú niektoré znaky civilizácie (ako starostlivo uchovával príbor a tanier, čo si nosil so sebou).. ___ Je veľmi zaujímavé, že obaja medzinárodne najúspešnejší francúzski režiséri 80. rokov Besson i Annaud, rezignovali vo svojich raných dielach na jazyk. Je to znak filmárskej odvahy v túžbe vyjadrovať sa iba obrazom, alebo možno aj vzbura proti tradične ukecanej francúzskej kinematografií (i spoločnosti) ? Podobnosť je zarážajúca. Hoci Annaud je v BOJI O OHEŇ na začiatku ľudského vzostupu k civilizácií a Besson v POSLEDNOM SÚBOJI na jej konci (alebo novom začiatku), obaja predvádzajú famóznu exhibíciu v precízne komponovaných, ambicióznych dielach so silným príbehom a snahou o všeobecne platný, symbolický význam. A hoci oboma nadšený, k obom mám výhrady. Že by bez reči tak ako tak mizol aj kus významu ? (18.09.2015)