Na černé listině

Politická satira z padesátých let ve Spojených státech z tehdejší vlny hledání vnitřního nepřítele. Allenův humor je zde až na několik málo bonmotů spíše ukrytý pod povrchem jako hlubinná řeka a spočívá více v komplexní absurditě celého systému špiclování než v jednotlivostech. Pro nás je komické zejména to, jak tehdejší americká situace připomíná československý komunistický dohled nad správnými postoji svých socialistických občanů. (12.11.2011)

Film Na Černé listině vůbec není špatný, ale přijde mě, že moc neřeší divákovu znalost amerického "honu na čarodejnice" v 50.letech. Z tohoto důvodu bych divákům, kteří nemají ani šajnu o tom co se tenkrát v USA dělo, doporučil před shlednutím tohoto snímku kouknout na vynikající počin mistra Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí, protože si myslím, že tenhle snímek a jeho nalehávost daleko víc vynikne, když se o daným tématu alespoň trošku něco ví. Jinak teda klobouk dolů jak inteligentně se tady podařilo zkombinovat humor a vážný téma. Opravdu nejednou mě tenhle hon na komunisty připomínal náš komunistický hon na nekomunisty a pěkně mě z toho mrazilo. Naprosto mě dostala poslední věta, co Woody pronesl při odchodu z výslechu, byla prostá, jasná, jednduchá, ale měla v sobě velkou sílu. (09.01.2012)

McCarthismus zachycený odlehčeně a prokládaný typicky allenovským pohledem na věc. Walter Bernstein ve scénáři promítl své vlastní zážitky z let padesátých, kdy on sám byl postižen "honem na komunisty" a napsal roli na tělo přímo Woodymu a proto se není co divit, že film vypadá skutečně jako kdyby byl celý (od atmosféry až po výběr hudby) vytvořen tímto zřejmě nejznámějším neurotikem. (25.07.2009)

Určite sa to realistické zobrazenie vážnej témy s prívetivým, nadneseným humorom dnes zdá mnohým dnes už absurdné, ale vtedy to tak bolo a 'zakazovalo' sa takmer všade. Film je tým realistickejší a uveriteľnejší, že jeho stvorenie mali a svedomí ľudia, ktorí si tieto somariny museli pretrpieť. A nebolo lepšieho podania ako zobrať si na mušku tento problém s výsmechom a satirou. Veď už samé o sebe je to na zaplakanie. K dokonalosti by som prihodil ešte pár zrniek humoru. 80%. (07.12.2007)

Kto môže najlepšie nakrútiť film o „čiernej listine” , ako ten, ktorý sa na nej v skutočnosti ocitol ? Martin R-I-T-T by teda mohol rozprávať, keď bol skoro v totálnej RITI ! Aj iní vo filmovom ansámbli. V 50. rokoch si Výbor pre neamerickú činnosť „posvietil” na osobnosti zo zábavného priemyslu, ktoré by mohli sympatizovať s komunistami. Následne vytvorili B.L.A.C.K L.I.S.T, kde si mohli vynájsť každý svoje meno. Nachádzali sa na ňom ako herci, tak aj scenáristi. A tento film rozpráva o tom z dvoch pohľadov. Jednak o pokladníkovi Howardovi Princovi, ktorý sa vydáva za televízneho scenáristu, ktorým v skutočnosti nie je, totiž jeho priatelia ho požiadali, či by im takto nepomohol, že oni budú písať, a on si publicitu ukradne pre seba, skrátka každý má právo na svojich „5 minút slávy” . Spisovateľa, ak odstavia na druhú koľaj, tak stále môže pokračovať vo svojej obľúbenej činnosti, trebárs pod pseudonymom, alebo poprosí kamaráta. A čo herec. Aké má on možnosti ? Určite horšie ! Jedine uviazať si slučku na krk a obesiť sa na najbližšom strome ? Vyskočiť z okna ? Hodiť sa pod vlak ? Asi tak nejak, pokiaľ je labilnejšej povahy, urobí to. HECKY BROWN má na to podobný pohľad. Trošku chaotickejší strihovo, lepší v scenáristickom uchopení, za prispenia WOODYHO a ZERA ide o brutálne úprimný film, ktorý nenecháva nič na náhodu, ale ponúka možnosť exkluzívneho nahliadnutia, ako sa cítili osoby, ktoré sa ocitli na nepeknom vysvedčení... (17.02.2018)