Na černé listině

Politická satira z padesátých let ve Spojených státech z tehdejší vlny hledání vnitřního nepřítele. Allenův humor je zde až na několik málo bonmotů spíše ukrytý pod povrchem jako hlubinná řeka a spočívá více v komplexní absurditě celého systému špiclování než v jednotlivostech. Pro nás je komické zejména to, jak tehdejší americká situace připomíná československý komunistický dohled nad správnými postoji svých socialistických občanů. (12.11.2011)

Válka je určitě lepší za studena, její nepsaná pravidla se dají snadněji obcházet, dopad na obyvatelstvo není tak fatální, plyne z ní více absurdních situací k hořkému pousmání a jak vidno, rozšiřuje i pracovní příležitosti... Zajímavý byl hodně podobný postup znepřátelených stran v boji proti vlastním občanům - způsob nátlaku a záludnost metod, vedoucích k nedobrovolné spolupráci - jako by se domluvily, jen reakce obětí se lišily, zatímco Američané se prohladověli k sebevraždám, našinec se samovzdělával u přikládání v kotelnách a čekal, až se to přežene. A právě v takové době se pohybuje náš malý hrdina, Woody Allen ♥, který si přilepšuje dobrými skutky pro scénáristy s levicovým škraloupem, čímž poučuje i baví zároveň a dokonce si najde čas i na lásku... Není to úplně ten Woody, jako ve svých filmech, ale jsem si jistá, že některé vlastní nápady do scénáře protlačil, za všechny: "Jde ti jen o úspěch!"... "To mi snad má jít o neúspěch?", nebo "Stačí jen jeden, co řekne NE!"... "A co mám dělat?"... "No být ten jeden!" :-) (22.04.2014)

Koketování se závažným tématem nemusí dopadnout nejlépe, pokud k němu budete přistupovat příliš ledabyle. To však neznamená, že na motivy neradostných událostí nelze natočit komedii, Na černé listině je toho ostatně důkazem. Woody Allen zde překvapivě ne v režie své, nýbrž Martina Ritta, ztvárnil zprostředkovatele pro tři „zakázané“ autory, z toho také pramení hlavní zdroj humoru – člověk, který nemá o psaní ani šajnu se prezentuje výtečnými scénáři. Ale kdokoliv příliš úspěšný začal být v Americe za vlády McCarthyho brzy podezřelým a s tím film ukazuje svou druhou, vážnější tvář, na které nejvíce zamrzí, že nejde více do hloubky. Vtipná podívaná nesoucí sdělení velkého významu, navíc s roztomilým Allenovým hereckým lemplovstím, je pro mě tak jako tak dostatečně silným argumentem. Nemluvě o závěrečných titulcích informujících o roku zařazení toho kterého tvůrce filmu na černou listinu – trpce úsměvné a dojemné současně. 75% (17.01.2007)

Film z obdobia "honu na čarodejnice" v USA, keď úradoval Mr. McCarthy a podobný trtkovia, ktorý hľadali spriaznenca s komunizmom vo všetkých a všade. Skvelá reflexia danej konšpiračnej doby, od ľudí ktorý boli sami "na čiernej listine" (režisér, scenárista, niektorý herci...). Celá problematika je znázornená veľmi inteligentne, prvá polovica je príjemne odľahčená a humorná (ani čo by to sám božský Woody písal a režíroval:), postupom času sa film prehupne do serióznej drámy, s parádnym vyústením (čo môže byť čarovnejšie ako Woodyho hláška, keď pred "váženou komisiou" prehlási "GO FUCK YOURSELF":)..Jeden z najlepších Allenových hereckých výstupov (ak nie najlepší), v tomto prípade si paradoxne myslím, že režisérske vedenie niekým iným len pomohlo (a to je Woody môj najobľúbenejší režisér!). (15.08.2007)

Určite sa to realistické zobrazenie vážnej témy s prívetivým, nadneseným humorom dnes zdá mnohým dnes už absurdné, ale vtedy to tak bolo a 'zakazovalo' sa takmer všade. Film je tým realistickejší a uveriteľnejší, že jeho stvorenie mali a svedomí ľudia, ktorí si tieto somariny museli pretrpieť. A nebolo lepšieho podania ako zobrať si na mušku tento problém s výsmechom a satirou. Veď už samé o sebe je to na zaplakanie. K dokonalosti by som prihodil ešte pár zrniek humoru. 80%. (07.12.2007)