My z Kačerova

Dnes už pro mě naprosto legendární kreslený seriál. Byl jsem sice fanda původních hlasů dosti cartoonů, ale tenhle mě nějakou zvláštní náhodou minul. O to mi dabing přirostl celkem k srdci. Na obyčejný kresleňák to mělo občas celkem akční příběhy (ještě aby ne, když Strýček Skrblík má obří trezor), Jen si na to vzpomenu, už mi v hlavě zní úvodní znělka. Nejlepší věc s odstupem času? Pěkně barvitá animace. Asi v tom určitě už byly nějaké stroje, ale dnešní animované seriály mi přijdou moc umělé, co se týče animace a všechny vypadají tak nějak podobně. Růžové brýle nostalgie dovedou snadno přidat hvězdičku nebo dvě, které by tam objektivně být nemusely. (02.04.2014)

Po letech jsem začal tento seriál tahat a vydrželo mi to až do konce Všech 100 dílů jsem slupnul jako malinu a musím uznat že tenhle seriál si prostě zaslouží maximální hodnocení. Je v něm všechno - akce, dobrodružství, napětí, humor, sympatické postavy i morální ponaučení které nebije do očí za každou cenu. Skrblík, kluci, Kačka, Rampa, Šikula, Hamoun, Magika, Rafani se svoji mámou i ten suchý Johan jsou k sežrání. Výtky mám jen posledním cca 25 dílů, kde se do popředí dostávají pravěký kluk Bobo a potrhlý účetní Fenton, měnící se na Robokačera. Už jen proto, že se zde už tolik nejezdí za poklady a tyhle postavy si mě už tolik nezískaly. Nicméně zábava je to pořád. A přes veškerou snahu se mi nepodařilo v seriálu najít několik záběrů ze znělky, což mě docela zklamalo, protože třeba mimozemšťan ve vesmíru kradnoucí Skrblíkovi bankovku před nosem mě vždycky fascinoval a zajímal z kterýho dílu to je. (08.01.2012)

Možná jsem po letech podlehl jisté deziluzi, ale pořád nechápu ta nadšená hodnocení. Je to mírou nostalgie? Je to tím, že do ospalého Československa po 40 letech masírování úděsnou ruskou televizní kulturou vtrhl do obýváků pravý Disney se svými zkazkami o potrhlém miliardáři a my jsme vyjekli nadšením, že vidíme Ameriku a to nadšení přes to všechno přetrvalo celé ta léta? Snad jedině tím, protože je to jinak naprosto příšerný. Seriál jasně nenaznačuje, jaká je cílová věková hranice diváka. Pro nejmenší není ale určitě. Pro velké také ne, protože předkládá mnoho chyb, které pak znalého diváka jen odrazují. Mezi markantní chyby počítám třeba liknavost tvůrců při snaze vysvětlit skoky v časoprostorovém kontinuu. Jednou totiž Scrooge McDuck alias Strýček Skrblík pečuje o své synovce v naší přítomnosti (přinejmenším v roce 1987) a v okamžiku se příběh ocitá v polovině devatenáctého století, v době tzv. Zlaté horečky, kde je opět on, jen o trochu mladší. Pro tvůrce prostě 100 - 150 let nic neznamená. Dále tvůrci nerespektují základy chování materiálů, zejména zlata. Tomu přisuzují vlastnosti jiných prvků či sloučenin. V příbězích se zlato chová mnohdy naprosto nereálně. Tato pohádka naruby pak ale nejvíce trpí po stránce příběhové. Zatímco je každý odkojen na klasickém schématu, kterak chudý ke štěstí přišel, odkazují nás Kačeří příběhy zcela nelogicky do problematiky nám dosud (výhledově už však daleko bližší) neznámé, totiž té, kdy bohatý, ještě více získal. Tvůrci si přitom nelámou hlavu s tím, aby alespoň trochu dětskému divákovi nastínili problematiku kapitálu, ekonomicky orientovaný životní styl, složitosti tržních mechanismů či zákeřnost Paretova optima při militarizaci cyklické nezaměstnanosti jednotlivých mikroekonomik světa. Vůbec ne. Prostě jejich hlavní postava je dítětem štěstěny, která sama o sobě přitahuje peníze. Peníze, kterými je přitom posedlá a stává se jejich otrokem. Nemocný ten člověk (zde pohádkový kačer, který mluví a odívá se a žije v opulentním sídle ve tvaru obrovského trezoru), jenž střeží každičkou minci. Happy endem tedy pokaždé je, nikoliv poučení, ale jen další zisk majetku nebo jeho opětovné nabytí. V seriálu se pak objeví mnoho dalších postav, které nabízí různé archetypy jako nešika, idiot, starostlivá máma, děvka, kurva, kripl, dobráček, kutil, rasista, submisiv a další. Do podvědomí dětí se zkrátka snaží zasadit jednoduché schéma kapitalistického světa a vědomí, že bohatý je lepší a důležitější člověk. Svět za tímto pokřiveným zrcadlem nabízí fantazii vykoupenou samými nesmysly, které se tváří opravdově, proto více klamou. Že je to akční a dobrodružné je příliš málo, aby se to dalo zaníceně sledovat. Akce sama nestačí. Časem si bedlivý divák všimne, že té akci chybí klíčové scény a málokdy to celé dává smysl. Deus ex machina je skoro pravidlem. Ne, považuji to za nehorázný šlendrián, nepoctivou práci a nevkusnou mystifikaci nevinných dětí, věřících na poctivé investice a čestný obchod. (14.04.2014)

Nejlepší animovaný seriál všech dob, u kterého jsem strávil nejlepší chvíle dětství. Se Skrblíkem, Rafany, Magikou von Čáry, synovci, nezapomenutelnou znělkou a legendárním (a nepřekonaným) původním dabingem. Je škoda, že o to byli děti jen o pár let mladší, než já, ochuzeni. Zastesklo se mi, a tak jsem nedávno začal koukat úplně od začátku. A stále mě to baví. Prostě nestárnoucí, nadčasová legenda u které zamrzí snad jen málo prostoru pro Donalda. 100% - a ještě víc... To nejlepší z dětství. (23.05.2016)

Seriál číslo jedna mého dětství, takže velká nostalgie. Miloval jsem ty dobrodružné příběhy strýčka Skrblíka a jeho přátel. S novějšími díly ale kvalita značně ubývala (už tehdy jsem neměl rád tu sérii, kde ve znělce byly nové scény s nějakým robotem a pračlověkem...). Ale staré dobré kačery jsem měl tak rád, že jsem se brzy naučil číst, abych si pak mohl kupovat časopis "Kačer Donald" (předtím "Mickey Mouse"). Pamatuji si, jak pokaždé, když jsme s rodiči přijeli někam do většího města, tak jsme hledali místní antikvariát, abych se tam mohl podívat, zda tam nemají nějaká čísla, která pocházejí z doby, kdy jsem byl ještě příliš mladý a nekupoval to. Ty Mickey/Donald časopisy u nás začaly vycházet někdy kolem roku 1989 a mně se za dětství podařilo takhle získat 80% všech výtisků, speciálních edic atd. od roku 1989 až někdy do roku 2003 (přestal jsem s tím někdy kolem dvanácti/třinácti let, kdy jsem si uvědomil, že na tohle jsem už trochu "starý"). Dneska je to už jen obrovská zaprášená sbírka ve skříni, ale tehdy to byly krásné časy. Ale stejně, seriál "Duck Tales" byl úplně jiný, než ty časáky, a v mnohém lepší. Tohle je jeden z těch seriálů, u kterých jsem dnes rád, že jsem vyrostl zrovna na nich. Dneska už se takovéhle věci nedělají... (22.07.2008)