My z Kačerova

Když jsem byl malý, byl to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Časně ráno jsem vstával a těšil se na seriály od Walta Disneyho. Tento jsem měl možná ze všech nejraději. Výborná zápletka každého dílu spolu s osobitým humorem hlavních protagonistů je nezapomenutelná. Doufám, že až budou vyrůstat moje děti, tak se tento seriál vrátí na obrazovky nějaké české TV stanice. (25.12.2007)

Snad není nikdo, kdo by tohle neznal. Klasika mezi kreslenými seriály. Dnes si rád pospím, ale kdysi, když Kačeři běželi v tv, tak jsem shchválně brzo vstával aby mi neušel ani jeden díl. Všechny postavy zkultovněly a měly dostatek prostoru. Různorodost příběhu a klasická koupel Skrblíka v penězích... Je v tom kus mého dětství. (06.01.2009)

Z celého Disneyho animovaného seriálového univerza jsem měl kačery vždy nejraději. Strýček Skrblík, Rampa MacKvák, synovci, Šikula, zákeřní Rafani, Donald,… měl jsem je rád všechny a jejich dobrodružství mě vždy bavila. Dokonce stále mám první tři kompletní ročníky komiksu Mickey Mouse, kde jsou kačeři také ti nejlepší. Nedávno jsem je četl s dcerou a bavily mě i ji. (16.06.2020)

Popkulturní klasika dětských pořadů, která je komerční sázkou na jistotu a z níž jsem nikdy nebyl na větvi. Tenhle druh grotesek účinně vytěsňuje jinou, originálnější tvorbu z televize. Po výtvarné stránce šablonovité, vzhledem k četnosti produkce vykrádající sebe sama, nenáročné. Celkový dojem: 50 %. (21.01.2009)

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :)) (29.01.2012)