Magická hlubina

Bol som primerane zvedavý na dosiaľ nevidené dielo Luca Bessona a musím konštatovať, že sa nenaplnili moje očakávania. Zámer filmu je bezchybný. Dvaja súperiaci priatelia, láska k atraktívnemu športu a najmä pohlcujúca láska k moru. Výborná kamera, krásna hudba, spoľahlivé herecké výkony oboch predstaviteľov. Potiaľ všetko dobré. Z negatív musím spomenúť chýbajúcu alebo ku mne nedodanú atmosféru, podčiarkujúcu zámery tvorcov. A celú postavu novinárky. Tá bola nielenže neskutočná a zle zahraná, ale hlavne v ničom nepomohla hlavnej dejovej línii, skôr ju nevhodne riedila a denaturovala. Dabing to ešte zvýraznil. Takže suma sumárum, nie je to zlý film, považujem ho za nadpriemerný. Len mohol byť lepší. Mal na to. (29.07.2013)

Scénář: Luc Besson, Robert Garland, Marilyn Goldin, Jacques Mayol, Marc Perrier .. Magická podívaná, plná citů a rivality. Konec je výborný a zůstal mi v paměti dodnes.. 90%. (20.03.2005)

Příběh o nespoutanosti jedné z největších přírodních krás, o lidských duších sahajících na dno svých sil a hlavně o touze zvítězit. Tahle filmařina má zcela bezpochyby určitou magii, s níž ponoří diváka do lagunově modrého ráje, ze kterého se těžko odchází. Romantika zaujímá cca 5% filmu, což může být pro některé romantiky na škodu, ale pro mě nikoliv. Já to zaznamenal spíše jen jako vedlejší doplněk s účelem zpestřit děj, což se povedlo. Hudební duo Conti-Serra obohatilo hlubinu tak fenomenální hudbou, že by si jí vychutnal i hluchý. A to je teprve první aspekt z mnoha činící tento film kouzelnou podívanou. Dalším akcentovaným pozitivem je vizuální stránka, která to celé povyšuje do nadprůměru. Pár nepříliš záživných pasáží tu je, díky kterým, jsem měl chvílemi dojem, že pointou filmu je uvědomit si, že voda je mokrá, nebo co, ale netrvalo to dlouho a zjistil jsem, že se šeredně mýlím. Magická hlubina je skutečně procítěný film s hlubokou myšlenkou, nekonvenční pointou a v neposlední řadě se schopností dostat se divákovi do srdce. Hudba je jako moře. Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme. (06.08.2011)

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)

Naprosto nicneříkající film, jehož smysl (pokud nějakej měl) mi uniknul. Jean-Marc Barr mi přišel jak zhulenej, i když to bylo možná tim, že jeho postava byla úplně divná. Jean Reno mě tradičně potěšil, to samý platí i o Rosanně Arquette. Hlavně kvůli těm dvěma jsem to dokoukal. Líbil se mi ještě soundtrack. Jinak ovšem nic moc. Od filmu, kterej tady má 85%, jsem čekal mnohem víc. (16.12.2013)