Magická hlubina

Tak ja som si omylom myslel, že som stiahol film, ktorý som videl kedysi strašne dávno o chlapíkoch, ktorí sa potopili až niekde na dno, kde boli ufonci čo tak naružovo svietili a ono nič ani po dvoch hodinách ( mal som version lounge trvajúcu 2 hodiny a 40 minút ! ). No nič, podľa mňa bol Zˇák obyčajný egoista, ktorý myslel iba na seba a neopustil by ju snádˇ len keby mu porodila delfína. P. S. Ak by náhodou niekto vedel aký film som mal na mysli, napíšte mi, prosím vás, jeho názov či link, do pošty. Vopred dˇakujem. (26.04.2011)

Příběh o nespoutanosti jedné z největších přírodních krás, o lidských duších sahajících na dno svých sil a hlavně o touze zvítězit. Tahle filmařina má zcela bezpochyby určitou magii, s níž ponoří diváka do lagunově modrého ráje, ze kterého se těžko odchází. Romantika zaujímá cca 5% filmu, což může být pro některé romantiky na škodu, ale pro mě nikoliv. Já to zaznamenal spíše jen jako vedlejší doplněk s účelem zpestřit děj, což se povedlo. Hudební duo Conti-Serra obohatilo hlubinu tak fenomenální hudbou, že by si jí vychutnal i hluchý. A to je teprve první aspekt z mnoha činící tento film kouzelnou podívanou. Dalším akcentovaným pozitivem je vizuální stránka, která to celé povyšuje do nadprůměru. Pár nepříliš záživných pasáží tu je, díky kterým, jsem měl chvílemi dojem, že pointou filmu je uvědomit si, že voda je mokrá, nebo co, ale netrvalo to dlouho a zjistil jsem, že se šeredně mýlím. Magická hlubina je skutečně procítěný film s hlubokou myšlenkou, nekonvenční pointou a v neposlední řadě se schopností dostat se divákovi do srdce. Hudba je jako moře. Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme. (06.08.2011)

Původně jsem neměl v plánu na to koukat, ale nudil jsem se, tak jsem zapnul včas televizi. Vůbec jsem netušil, že tam hraje Jean Reno a nebýt jeho tak nevím. Totálně mě ten film zachvátil. O vizuální stránce ani nemluvě. Takhle má vypadat správný film. Vynikající hlášky s vynikajícími scénami. Hlavně ty potápěčské boje, které vás donutí zadržet dech na tak dlouho, dokud to neskončí. A ten nečekaný závěr je opravdu fascinující. (21.01.2004)

Absolutorium. Přesné, vkusné míchání motivů přátelství, soupeřství, lásky erotické i synovské, pokračování života, i snadného vyprchání důvodů proč v něm pokračovat, nahlížení do příběhu ze všech životních rovin od humorné přes sentiment až po tragédii - všechno se sem vejde, nic z příběhu netrčí, všechno plyne hladce a logicky až po neuvěřitelný závěr, který mne nesmírně překvapil, ale každý jiný by byl chybou. (21.11.2009)

Je zajímavé sledovat cestu tvůrce, který byl v 80. letech považován za úkaz a dnes už si nikdo není příliš jistý tím, zda důvěra v něj vložena byla zklamáním nebo jen přehraným očekáváním. Buď jak buď, dnes už je to kus historie a ten french touch v podání Bessona není zdaleka tak poutavý jako kdysi. Nicméně s odstupem času je poměrně zajímavé sledovat tehdejší hvězdičku Rosannu Arquette ve velmi přirozené roli (pamatuje na ty její drzé nehezké holky?), Jeana-Marca Barra (kterého jinak vnímám jen u von Triera) a Rena, o kterém nikdy nevím, co si mám myslet (jsou ty jeho pózy ještě dneska cool)? (16.06.2017)