Mrtvý muž přichází

"Já a Ježíš to řešíme každej jinak."                                                                                                                                         Film, který zůstal na půli cesty. Tohle mohlo a mělo tnout do živého. Susan Sarandon sice dostala za svůj výkon Oskara, ale pro mne její výkon nebyl přesvědčivý. Tak si říkám, jestli nebylo lepší dostadit to role opravdovou jepťulindu a nechat jí mluvit, jak jí zobák narostl. Chyběla mi proměna. Proměna sestry, která se poprvé setkává s odsouzeným na smrt. Proměna těch, kdo jsou kolem ní a pochopí, proč tak jedná, včetně rodičů. Tam jakoby se ani nepokusila vyložit, proč se snaží pomoct na druhé straně. Silné téma, kterému se bohužel nedostalo důkladného zpracování. Slabinu vidím ve scénáři a hlavně v dialozích. Mne by Susan jako řádová sestra nepřesvědčila. (06.10.2014)

S tímhle filmem mám opravdu velký problém, proto ho nebudu hodnotit hvězdičkami. Herecky ani režijně tomu není moc co vytknout. Problém je se samotnou myšlenkou, poselstvím filmu. To, za čím tady hodně lidí vidí kritiku společnosti a trestu smrti, já vnímám jako snahu o relativizaci hodnot. A tuhle postmoderní optiku já prostě přijmout nechci. Hra na city mi navíc přišla vykalkulovaná. (14.04.2008)

Přespříliš velký důraz je kladen na spirituální podtext, který je stejně silný, jako betonové zdi kolem hlavního hrdiny. To bohužel trochu ubírá na aktuálnosti a syrovosti výpovědní hodnoty, která toho i tak má ovšem hodně co nabídnout. Příběh o na smrt odsouzeném brutálním brahovi je podán nevídaně minimalistickým způsobem, mistrovsky zahraný jak Pennem, tak Sarandon. Stopáž by se mohla zdát v té na první pohled velké změti silných slov jako smrtící faktor. Není tomu tak. Robbins má zkušenou ruku a osvědčuje se tentokráte nejen jako kvalitní herec. Nejzajímavější jsou na celém snímku některé velice emociální scény, které jsou neskutečně "progresivní" a vyhýbají se jakémukoli srdcervoucímu klišé (návštěva rodiny). Rozhodně netradiční a svým způsobem velice inovativní vězeňský zážitek. (17.07.2007)

Někdy opravdu stačí jen silný příběh, aby mohl vzniknout výtečný film. Pohled na trest smrti z jiné strany, než jsme od filmařů zvyklí. Jedná se prakticky o konveračku, která téměř nevytáhne paty z interiéru. Sarandové se velmi dobře daří táhnout ji od začátku až do konce. Penn je sice místy malinko unylý, ale v natolik snesitelné míře, že jsem ochotna na tuto chybku zapomenout. Timu Robbinsovi se podařila velice lišácká režie, na jednu stranu snímek působí zdánlivě pomalým tempem, aby ohromil nás milovníky pomalých filmů, ale ve skutečnosti se jedná o velice dynamicky sestříhaný film. Jeho bratrovi se hudba povedla neméně. (12.10.2020)

Najít ten správný odstup, dokázat potlačit pocity a objektivně bojovat pro nebo proti něčí smrti, a přitom své rozhodnutí ustát. Co je to, ale objektivně? A jaká jsou měřítka při rozhodování ??? Nezáleží jenom na tom, jaké má kdo morální nebo náboženské pohnutky. Jinak vnímá trest ( nejenom smrti ) ten, kdo je na straně oběti a jinak vrah. Jaké pocity zažívá asi člověk čekající na svůj verdikt ? Ty dlouhé hodiny, měsíce.... roky, kdy si musí přiznat sama sebe, takového jaký je, bez příkras, kterými se snaží ovlivnit a ospravedlnit své právo na svůj další život. Nádherný film vyvolávající spoustu otázek. (24.03.2005)