Normální lidi

Pohled na mladé hledající se lidi, kteří jsou si vzájemně opravdu vším, překonává neoliberální mlžna i postmoderní křeče. Možné je vždycky všechno, zvlášť když příběh i scénář jsou dobře napsány, režijně ztvárněny a v protagonistech skvěle ztvárněny. Vyvolává to vzpomínky na druhou světovou válku, pracovní nasazení i nedobrovolné vojenské působení, vzájemná nedobrovolná partnerská i manželská vzdálení, provázená podobnou pohlavní uvolněností i svazky, které vydržely a překonaly. Je dobré si říci, že je to možné i dnes i v mladých subgeneracích. Osvědčené, byť bolestné, nemusí být a často také není špatné. (14.06.2023)

Další teenage drama, později spíš NA drama se skvělým zpracováním, ale motivem, který se hodně opakuje a není moc originální. I když jsem Connelovi a Marianne držela od začátku palce, dost mi určité věci seriál znechutily a tak jsem zbytek už jen prolítala v rychlosti. Irská produkce je určitě méně klišoidní a tak to celé vyznívá lépe, ale já jim na tento trik neskočila. Klišé převzaté z méně kvalitní knihy jako např. naprosto dokonalý sex v 18ti letech (tak určitě) v kontrastu s chováním hlavního hrdiny na střední - je smutné, že i dnes se potřebují náctiletí přetvařovat, aby zapadli do určitě skupiny nebo typické nedorozumnění, kdy je otázkou několika hodin či dokonce minut si to vyříkat. Vím, že hážu flintu do žita moc brzo, že později jde seriál možná hlouběji a je psychologištější, ale obávám se, že na to nemám. Reálné hodnocení bych viděla tak na 3 a půl hvězdy. (09.05.2023)

Neberiem úplne argument “je to moc uplakané” pri diele, ktorého hlavným motívom sú emočné problémy.  Seriál je lepší než kniha. Mám tú knihu rád, pretože ma zastihla v jednom zložitom období môjho života a našiel som v nej viac vecí, s ktorými som sa dokázal stotožniť. Ale rozhodne to nie je žiadna high literature. Sally Rooney nie je moc dobrá rozprávačka. Či už bola odosobnenosť (čo by bolo v knihe o citovej vyprahnutosti pochopiteľné) úmyselná, je to autorkin štýl, alebo obmedzené schopnosti; nemám úplne rád tieto civilné veci, príde mi, jak keby nemali vlastnú tvár. Navyše tam urobila niekoľko chýb. Minimálne rodina Marianne (byť zapadá do konceptu vyprahnutosti) sú hlúpe postavy, lacné skratky. A nikdy som Sally Rooney neodpustil, že na poslednej strane doslova povedala to, čo sme si mali domyslieť. Seriál niektoré z týchto chýb napráva, navyše v audiovizuálnom médiu dáva veciam tvár. Má tiež svoju chybu (upozadňuje tú vec s Marianninou - masochizmus by nebolo správne slovo, chcel som napísať “submisívnosťou”), ale rozhodne to JE generačný román. Je to dôležitý komentár, nielen o mileniáloch. Nie je to kritika pomerov, to vôbec, skôr niečo jak smutný hudobný album. Emo bez pózy.  Mojou najobľúbenejšou postavou seriálu aj knihy je Conellova matka, najobľúbenejšou scénou tá, ako sa naňho urazí a odíde z auta. A to Marianne patrí medzi moje najobľúbenejšie knižné postavy. Aj keď k nej mám výhrady. K ľuďom, ktorých mám rád mávam výhrady. Z fleku by mi napadlo 20 herečiek, ktoré by ju dokázali stvárniť skvele, i tak je ale Daisy Edgar-Jones najväčšia castingová výhra v dejinách. Je to moc milá, smutná baba, má moc pekné prsia. Od začiatku bola Marianne jedine ona. Mescal je tiež skvelý, soundtrack tiež. Nedám 5*, pretože to nie je úplne deep, ale precítil som to, ako precítite veci, v ktorých sa nájdete. (20.03.2023)

Miniseriál z Írska, obsadený v hlavných úlohách dvomi sympatickými mladými hercami. Svoje úlohy prežívali poctivo a približne prvé tri diely som bola vďačná a nadšená. Nie celkom štandardný, aj keď od začiatku romanticky ladený príbeh v štýle Anny zo Zeleného domu. V konečnom dôsledku teda rozumiem, prečo väčšina užívateľov seriál tak vysoko hodnotí – od začiatku do konca si nebudete istí, kto je tu normálny a ako ten vzťah skončí. Romantika teda bola, aj niekoľko odtieňov šedej. Ale minimálne od polovice ma zabíjala hrozná nuda. Nevedela som si odpovedať, prečo sa ľudia toľko „šprtajú“ vo svojom vnútri, prečo všetko toľkokrát riešia? Ak by sa ma partner každú polhodinu opýtal, ako sa cítim a čo mi je... Už leží zakopaný pod jabloňou. Ale možno len patrím do generácie, ktorá nepotrebovala psychiatrov a žiaru reflektorov – veci sme si povedali pekne do očí. Vlastne sa mi najviac páčila – približovala normálnym ľudským reakciám – Connellova mama Lorraine. (07.04.2021)

Přesně tenhle seriál pro mě představuje žánr romantické drama. Velmi silný, neobyčejně obyčejný příběh o životě dvou lidí, který se mi takřka hned vryl pod kůži, aniž bych znala nebo snad dokonce četla jeho knižní předlohu. Z technického hlediska nemám co vytknout, protože kamera byla perfektní a hudba naprosto dokonale pomáhala vykreslovat city, kterými byl tenhle počin tak přeplněný, až přetékal. Někomu to může připadat nudné, pomalé a vleklé. Já se považuji za velmi netrpělivého diváka a rozhodně jsem se nestihla začít nudit; naopak jsem musela koukat co nejdříve na další epizodu.  Za mě to je nádherná ukázka toho, že láska má mnoho forem a že občas rozhodně nestačí, když se dva mají rádi, byť jsou jejich city opravdové a hluboké... Že občas je těch vnějších i vnitřních faktorů příliš mnoho na to, aby to mohlo fungovat a aby se s tím dalo pracovat. Hlavní dvojice pro mě byla velmi sympatická a ta chemie mezi nimi až neuvěřitelně dobře fungovala a působila tak reálně, že mi jejich (byť lehce depresivní) love story doopravdy přirostlo k srdci a celou tu dobu jsem jim neuvěřitelně fandila. Působilo to tak... skutečně, bez obalu. Daisy Edgar-Jones a Paul Mescal si za tenhle herecký výkon zaslouží minimálně obrovský potlesk. (05.09.2022)