Normální lidi

Bolest. Bolestná láska. Bolestná láska dvou nenormálně normálních lidí, která jednou skončí. A je to vlastně v pořádku. Pojem šťastná a vyrovnaná láska byl v povědomí veřejnosti už několik staletí zafixován jako dlouhodobý vztah, narození dětí, bezpodmínečná vzájemná podpora a důvěra – zkrátka všechny atributy stabilní zralosti. Na první pohled ideologické klišé naplňují i Normální lidé. Celá zdánlivě banální zápletka ale tkví ne v hluboké pointě, avšak v rozkošných a bolestných nuancích – drobná nedorozumění, zrady, bezpodmínečná intimita (tělesná i duchovní), pochopení v nepochopení a odcizení. Dle japonské legendy se říká, že červená nit osudu nás dá dohromady se spřízněnou duší. A divák může jen s napětím očekávat, zda se to týká i Marianne a Connella. První láska ale vždy skončí. A ačkoli je to bolestný proces, je rovněž zcela normální. A právě to dělá ze seriálu natolik aktuální počin jako bývali kdysi Skins. Autorku románu bych ostatně přirovnala k Salingerovi mileniálů. Zdejší absolutní holost vztahů, odpoutání se postav od všeho vnějšího a povrchního a sotva postřehnutelné detaily (gesta, pohledy, intonace) mají kolosální význam pro celistvost díla. Normální lidé si dovolili vytáhnout vnitřní kypící monology, všechny hanebné i čisté emoce a tím ukázat, že navzdory proměně scenerie a doby je člověk v jádru překvapivě univerzální a změně epoch se přizpůsobí více, než si myslíme. (08.07.2023)

Connell je tak trošku srab, který si neví rady sám se sebou , natož s komplikovanou a zajímavou Marianne, ale člověk si na něj zvykne a začne ho mít snad i rád. Zhltla jsem pomalu plynoucí romanci obou protagonistů jedním dechem. Líbila se mi kamera i napětí a hlavně opravdové, byť špatně komunikované, emoce. Trošku mě zklamal závěr, který se sice nese ve stejném duchu jako celá série, ale namísto uzavření tenhle křehký příběh znovu otevřel. I když možná je i to dobře. (03.05.2021)

Opojné, zvláštně atmosférické a v rámci žánru "epické" v té nejlepší možné podobě. Jen u mála seriálů/filmů na podobné téma jsem měl pocit, že bych dokázal až takhle pochopit a procítit emoce hlavních postav. Je dojemné a zároveň mnohdy bolestivé sledovat, jak jsme si povětšinou sami sobě největšími nepřáteli. Samotné vyprávění je ve svém tvůrčím podání téměř bezchybné od vynikajícího záběrování přes velmi pečlivě zvolený soundtrack, lidsky a zcela uvěřitelně působící ústřední dvojici až (na daný žánr) k místy elektrizující atmosféře, ve které hořce a (bez)nadějně plynou osudy obou hlavních charakterů. Kdyby to vzniklo před deseti lety, tak bych napsal, že to je dost "emo", ale takhle je to spíš "jen" mimořádně sugestivní výpověď o současné mladé generaci, kdy se "normální lidi" dají dohromady, poté se rozejdou, pak se dají zase dohromady a do toho řeší stovky dalších (ne)podstatných problémů ohledně vlastního sociálního obrazu či podobných radostí dnešní doby. [90%] (27.05.2023)

Seriál, který se zařadil do mého binge watching seznamu. Dvanáct dílů po půl hodině dělá krásných 6 hodin sledování, sledování plných emocí. Emoce jako zoufalost, vztek a naděje vám při sledování tohoto díla nebudou cizí a pokud jste fanoušek dramatických milostných příběhů, tak jste právě našli svatý grál. Seriál je naprosto obyčejný, zápletka není vlastně ani nějak originální nebo složitá, a i přes to všechno je energie seriálu neuvěřitelná a každou minutu drží diváka v napětí, protože nikdy nevíte, co přijde dál. Třešničkou na dortu pro mě byl pohled na představitele Conella, kterého hraje mladý a dle mého velmi perspektivní Paul Mescal. (18.01.2021)

Další teenage drama, později spíš NA drama se skvělým zpracováním, ale motivem, který se hodně opakuje a není moc originální. I když jsem Connelovi a Marianne držela od začátku palce, dost mi určité věci seriál znechutily a tak jsem zbytek už jen prolítala v rychlosti. Irská produkce je určitě méně klišoidní a tak to celé vyznívá lépe, ale já jim na tento trik neskočila. Klišé převzaté z méně kvalitní knihy jako např. naprosto dokonalý sex v 18ti letech (tak určitě) v kontrastu s chováním hlavního hrdiny na střední - je smutné, že i dnes se potřebují náctiletí přetvařovat, aby zapadli do určitě skupiny nebo typické nedorozumnění, kdy je otázkou několika hodin či dokonce minut si to vyříkat. Vím, že hážu flintu do žita moc brzo, že později jde seriál možná hlouběji a je psychologištější, ale obávám se, že na to nemám. Reálné hodnocení bych viděla tak na 3 a půl hvězdy. (09.05.2023)